Albín jménem Noi

Pomalu ubíhající drama s několika úsměvnými momenty o ousiderovi, kterému jsem svým způsobem i rozuměl. Noi je mladý člověk bez ambicí, který vlastně nemá celý den do čeho píchnout (co taky pořádně dělat v takové díře), snažící se žít si v klidu svůj malý život (a nebýt jeho vzdorovité a přespříliš pohodlné povahy, možná by se mu to i bez větších potíží dařilo). Jenže lidé v jeho okolí mu to nepřejí a nakonec ani příroda ne. Bylo by zajímavé sledovat po oné tragické události jeho další kroky, jenže to by tvůrci nesměli přijít s usektnutým a nic neřešícím koncem. Ten trochu sráží jinak dobrý zážitek z filmu na slabší 4*. (31.01.2012)

Melancholický příběh nepochopení, vyčlenění a revolty přecházející do tuhého islandského holomrazu v nemilosrdném závěru, který klapne jak víko od rakve. Nejsilnější Káriho věc, minimalistická, přesto v detailech vyšperkovaná (textury a exteriéry) a nenápadně vygradovaná z letargického bloumání islandskou samotou až do obrovské tragédie. Noi je jednou z emblematických postav severského filmu. Do posledních vteřin si o něm těžko něco myslet jistě, podobně jako o výstřední sestavě jeho spoluobčanů. Přitom se tu jasně črtá to, co je pro režiséra typické i v dalších filmech: motiv jedince nekompatibilního se systémem, hlavní hrdina, který nedokáže odlišit představy od skutečnosti a podivuhodná milenecká dvojice. Zcela tu chybí sklony k povinným mantrám nezávislého filmu, které Káriho prostý jazyk zbytečně kazí falešnými pózami (zejména v Dobrém srdci). Albín jménem Noi je zhuštěná verze toho, co mám rád na severské kinematografii. Oč uzavřenější a chladnější tu všechno je, o to silněji to na mě působí. (12.01.2011)

Typický severský nezávislý artový festivalový milý filmík. Ak ich máte radi, Albín vás musí osloviť, ak sú vám ukradnuté, môže vás ako prekvapiť, tak sklamať. Žáner dráma a komédia v tomto prípade skvele koexistujú, nikdy počas filmu som nemal pocit, že by boli nevyvážené. Kári má výborne premyslený scenár a na konci nám ukáže, že presne od začiatku vedel, čo chcel Albínom povedať. (21.06.2012)

Myslím, že slovo “bezútěšný“, nejlépe vystihuje charakter tohoto chladného filmu, o chlapci jménem Noi, jež je v malém izolovaném městečku zapadlém sněhem, považován za sociálního vyvržence (já osobně bych ho nazval spíše lenochem). Typicky severské klidné tempo, nenápadný děj, jedna mrazivě vtipná dohadovací scéna o hloubce vykopaného hrobu a najednou bum (doslova), nečekaně smutné vyústění a při závěrečných titulcích si říkám, že jsem tomu klukovi prostovlasému stejně držel palce:-) (17.05.2014)

Příběhů o neposedných teenagerech, kteří se bouří proti celému světu, najdeme mnoho, ale ten Noiúv celý svět je tak malý, studený a bezútěšný, že člověk musí nakonec jeho destruktivní chování a jednání chápat a sympatizovat s ním. Určitě na tom má velký podíl obsazení hlavní role albína hercem Tómasem Lemarquisem. Jeho civilní a uvěřitelné herectví má hlavní zásluhu na tom, že se k tomuto zdánlivně nenápadnému filmu musím v myšlenkách vracet ještě po několika dnech od zhlédnutí. (10.02.2014)