Smrt panen

Poněkud netradiční a tak nějak zneklidňující film, na čemž má lví podíl komentář Giovanni Ribisiho. Sofia Coppola zde uplatnila dost osobitý styl režie (záběr vždy trvá jakoby o pár vteřin déle než by měl a díky tomu vyplyne taková ta rozpačitost některých situací). James Woods podává hyperexcelentní výkon a je opravdu zábavný. Kirsten Dunst to sluší a Josh Hartnett hraje svůj standart. Cool sympaťáka, idola žen a to mu jde skvěle. Celý tenhle film mi svojí divnou atmosférou a tim školním prostředím dost připomínal "Donnie Darko." (27.02.2006)

Nádherný, poeticky mrazivý film s jedinou vadou na kráse - já nepochopil jeho smysl, pointu. Motivace je zřejmá, figurky jsou rozestavěny, kostky vrženy. Toť vše. Když maminka "panen" započne akci ve smyslu uzavření děvčat před okolním světem, dostavuje se od nich jediná reakce, jediná známka rezistence - opakovaná soulož jedné "panny" na střeše s náhodnými kolemjdoucími. Potom následuje jediný, zoufalý pokus o spásu, ze kterého nejednou zamrazí, ale ALE .... (27.02.2006)

Velmi zajímavý debit dcery F. F. Coppoly Sofie. Příběh točící se okolo jednoho domu, kde žije zvláštní rodina. Manželé a jejich 5 dcer. Dcery jsou odstupnovane od 13nácti do 17nácti let. Jedna z nich se chce zabít a útéct tím z domova a útlaku v kterém žije. 4 chlapci, kteří je milují a jeden, který může mít všechny, ale chce jen jednu. Lux v podánní mladičké a krásné Kirsten Dunst je skvěle provokující, přitažlivá a odevzdaná .... žena. Všechny ostatní sestry jsou často před kamerou, ale na žádnou z nich se tolik kamera a příběh nevážou tolik jako na Lux. Ve filmu vystupuje velmi mnoho vycházejích hvězdiček. Od Kirsten Dunst přes Joshe Hartnetta, Haydena Christensena až ke Giovannimu Ribisovi. Vedle nich jsou tu stále herecké veličiny jako James Woods a krátce Denny DeVito. Co se týče Sofie jde o perfektně zmáknutý film i se scénářem. Z této slečny bude hvězdná režisérka. Jasné 4*, protože na 5* chybí trochu něčeho... navíc. (02.02.2005)

Sofii Coppola podle mne patří mezi největší současné režisérské talenty. Její režijní styl není kdovíjak rozmáchlý ani okázalý a nestrhává na sebe příliš pozornosti, zato je chirurgicky přesný, jemný a velmi osobitý. Ve Virgin Suicides pracuje Sofia velice citlivě s charaktery jednotlivých postav, na těch vpodstě nenalezneme žádnou chybičku, zvlášť když jsou tak skvěle zahrané. Jedinečná na tomto filmu je ale hlavně jeho cleková nálada - převážně jemná a něžná, tam kde je to třeba ovšem nenásilně přechází až do úplné mrazivosti. Pochvalu bych směřoval i na přesně padnoucí hudbu a výtečně namluvený over-voice Giovanni Ribisiho. Sofie Coppola mě svým debutem nesmírně příjemně překvapila a popravdě také trochu zastínila Jana Svěráka, kterého jsem si vážil (a stále vážím) z velké části právě pro jeho režijní jemnost. (25.09.2007)

Znal jsem jednu dámu, která když se pustila do diskuse s více lidmi, mluvila vždy záměrně tiše. Říkala, že nebude nikoho překřikovat a když chce někdo znát její názor, ať pozorně poslouchá. Píšu to proto, že Sophia Coppolová tuto strategii uplatnila ve filmovém vyprávění (i následujícího filmu). Smrt panen je poměrně brutální historie a umím si představit řadu režisérů, kteří by to zdůrazňovali expresivními prostředky; křikem, makrodetaily, zoomem, rychlým střihem, střevarvoucí hudbou a naturalistickým zobrazením smrti. A nemyslím, že by dosáhli toho, co se podařilo jí. Vypráví "tiše", klidně, vyrovnaně a současně poutavě, takže vás přiková k obrazovce a má vyhráno. Vcelku banální zápletka, ale špičková filmařina. 80 % (08.02.2005)