Smrt panen

Komorná drama na čele s Kirsten Dunst, ktorá okolo seba vytvára úžasnú auru panenskej nedotkunteľnosti a tajomnej zvodnosti (ano, ide to do kopy) a celý snímok tak posúva o pomyselný level vyššie. A s geniálnym soundtrackom od francúzkych Air je toto oveľa lepšie ako preceňované Lost In Translation. (18.12.2005)

Vskutku podivný snímek. Po celou dobu sledování jsem tak nějak klopítal, nechápal, čekal na rozřešení, ale zároveň mě okouzlila prazvláštní atmosféra Smrti panen a já dychtivě hltal každý záběr. Možná tento Sofiin počin patří mezi filmy, které divák prostě nepochopí napoprvé (jakože já ho nepochopil), a tak si ho možná ještě někdy znova pustím. Třeba až ho pochopím, zvýším hodnocení na plný počet. P.S. Fanouškům Kirsten Dunst Smrt panen vřele doporučuju, užijete si ji dosytosti (pokuď to teda vůbec jde ;-) ). (02.04.2010)

Na Sofii Coppolové nejvíc obdivuju její talent invenčně pracovat s náznaky a tajemstvím. Jak tady, tak ve Ztraceno v překladu má spoustu krásných scén, ve kterých zůstává pro diváka něco utajeno a díky tomu mám chuť se na oba filmy podívat znovu. Režisérka z herců i na malém prostoru vytáhne maximum, tady je dokonce i Josh Hartnett výborný! Nemůžu se dočkat dalšího jejího filmu... (23.01.2006)

Zvláštní film... Na jedné straně dokáže rozvláčně poeticky vyprávět o osudu pěti dívek, na straně druhé je jako puzzle, které nejdou lehce složit dohromady. Některé pohnutky hlavních představitelek si nedokážu vysvětlit, což je pro logicky smýšlejícího člověka jako jsem já rána pod pás :-) A i když tedy vím, že jistým lidem bude ta mysterie určitě vyhovovat, mně sráží hodnocení o hvězdičku níž. (06.02.2008)

Po režisérské, herecké ( James Woods, Kirsten Dunst ) i hudební stránce rozhodně dobře zvládnutý film. Rád bych dal čtyři, kdyby scénář nebyl trochu podivný. Prostě nechápu proč ty holky na konci filmu udělaly to, co udělaly, motivace proč se odhodlaly k tak krajnímu řešení tu nejsou, nesedí mi to tam, nevěřím tomu. jejich rodiče nebyly zdaleka tak hrozní a nabízelo se mnoho jiných řešení, jak by nejprve řešily své frustrace ( např. útěk z domova ). Škoda. Ale moc se mi líbí tento styl vyprávění - vzpomínání na dospívání s nostalgickými komentáři mimo obraz ( hodně podobné například Příběhu z Bronxu ). Na debut dobře zvládnuté a už se těším na Ztraceno v překladu. (01.02.2005)