Vládní prohlášení

Doplníme-li důležité údaje Blofeldova komentáře o kontext doby, v níž tento film vznikal, tj. přechodné doby vyznívání rooseveltovské éry a postupného nástupu studené války, železné opony a neblaze proslulého "neamerického" maccarthysmu, vynikne jeho idealistický tón, jejž herecké výkony obou titulních představitelů dále rozvíjejí - souhlasím i s těmi, kdo také připomínají tehdy mladičkou Britku Angelu Lansburyovou - a posouvají jeho idealismus do obtížně uvěřitelných utopizujících poloh. Šok z druhé "velké" války byl však skutečně silný a nadlouho ovlivňoval život veškeré civilizace Severu. Snáze proto pochopíme i naše filmy jako ULOUPENOU HRANICI, VES NA SEVERU, ale také tezovitou, zprvu divadelní (rozhlasovou?) hru a posléze román Josefa Tomana SLOVANSKÉ NEBE. Touha po míru a víra v lidský rozum, pokoru a slušnost si tehdy stále zachovávaly svou sílu a přesvědčivost. Naopak v postavách mladé tiskové magnátky a volebních šíbrů cítíme dech nastupující studené války. Z tohoto lze pochopit i neúspěch filmu v divácké veřejnosti. Stejně tak bychom však měli chápat i nadčasové, přesahové poselství tohoto byť naivně burcujícího idealistického, výlučně amerického díla. (06.05.2011)

Frank Capra uměl točit filmy, které se divákovi dostanou pod kůži, ať už skrz herecké obsazení, zpracování, děj nebo zejména hloubku myšlenek. Vládní prohlášení je sice poněkud zdlouhavé, avšak nadčasovost tohoto filmu tkví právě ve zmíněných silných myšlenkách o politice a poctivosti, resp. nepoctivost. Spencer Tracy je herec, který takové myšlenky umí podat, což dokázal již v mnoha snímcích. Zde mu je navíc partnerkou vynikající Katherine Hepburn, jejíž herecký projev je tu doslova odzbrojující - její pohledy vypovídají tolika emocemi, které mnozí herci ze sebe nevysoukají za celou hereckou kariéru. Nejsilnější scénou pro mě byla ta, kde Spencer Tracy leží v posteli a vypráví své manželce o tom, že nemá žádný cíl jako měl Washington či Lincoln. Dalším silným momentem pak je proslov v Dietroitu, jenž nakonec změnil, a pochopitelně samotný závěrečný projev. (30.12.2014)

Caprova jindy roztomile schválná naivita mi v tomto snímku dost překážela. Patrně proto, že hlavní hrdinové, včetně toho ústředního, jsou všechno možné, jen ne nevinní, a proto jim ani nemůžu věřit. Souboj dvou žen nemá ve filmu moc prostoru, zejména proto, že třetí strana trojúhelníku se na dlouhou středovou pasáž zcela vytratí. /4.1.12./ (04.01.2012)

Takovýhle filmy si nic jinýho než 5 hvězdiček nezaslouží. Jen se divim, že je State of Union v Caprově filmografii spíš v pozadí, protože se v pohodě vyrovná jeho nejlepším kouskům. Tracy je příjemná varianta Coopera či Stewarta a tentokrát je hrdina mezi dvěma ženama, z nichž jedna, jak to tak bejvá, ho vede do pekla a druhá (spíše vlastně první) do nebe. Hepburn i Lansbury jsou prvotřídní a veškerý reflexe politiky a ideálů jsou nadčasový. Je zajímavý, že Capra byl občas viněn z populismu, on ryzí idealista, kterej skutečně myslel to, co pronášeli hrdinové jeho filmů, a přitom, když by se reflektovala právě poslední Tracyho řeč v tomto filmu, kde říká, že chtěl oslovovat hlavně to lepší v lidech, povzbuzovat je v tom, ale potom podlehl vlivu politiky a začal oslovovat to nízký, to pudový, čehož lituje..., neni to omyl vinit Capru z populismu? Netkví populismus právě v působení na to nízký v lidech? A to přece Capra opravdu nikdy nedělal! (05.02.2008)

Treba sa pripraviť na dialógovú smršť, film je vernou adaptáciou divadelnej hry a je to poznať. Nie je to však nič zlého, dialógy sú napísané skvele, príbeh má i tak slušný náboj. Frank Capra zostal verný svojim témam, i teraz vytvoril silného jedinca, ktorý bojuje proti mašinérii, tentokrát politickej. Duo Tracy-Hepburn sú opäť skvelý. (12.09.2021)