Jak přicházejí sny

Vskutku zvláštní film s dechberoucí vizuální stránkou. Děj se točí kolem osobní tragédie lékaře v podání skvělého Robina Williamse, který po těžké autonehodě upadne do stavu mezi sněním a bděním. Vytváří si svůj vlastní, snový svět. Film prolínají dvě dějové linie, které však dohromady působí trhaně. Digitální triky jsou výborné a herecké výkony a soundtrack také, jediné co mi vadilo, byla ta "nekontinuita" celého příběhu. Na jedné straně je neotřelý příběh, ta epická osobní tragédie zasazená do fantaskního světa snů která celý příběh drží pohromadě, na straně druhé je ten zvláštní přístup k dané látce který ne každému sedne. What Dreams May Come je v záplavě dnešních počinů co se filmového děje týče vskutku vítanou změnou. (24.08.2014)

Barevné snění, malované štětcem na filmové plátno. Poeticky laděné filosofování o životě, úmrtí a žití po smrti. Robinova opravdivost, nasazení v každé minutě, přirozenost, improvizace, spolu s jeho vnitřním cítěním pro danou věc dávají všemu skutečnou a věčnou hodnotu. Naprosto stejné věty mohu zopakovat u jeho Expres foto........... (24.11.2004)

Tento film stojí za shlédnutí pouze pro jeho vizuální stránku. A částečně pro půvaby rozesmáté tváře, olemované rusými vlnkami, hlavní ženské postavy v těch chvílích, kdy se směje. Samotný příběh je neuvěřitelná slátanina křesťanských a východních představ o smrti s romantickou linií té největší možné lásky, kterou není schopna ukončit ani samotná smrt. Což bolí. Obzvláště řezavé bolení pouze místy ustupuje. Naštěstí lze obdivovat tu fantazii, která je hravá a snad i inspirativní. Hlavní postavou je doktor Chris Nielsen (Robin Williams), který má jediný cíl: být se svoji vyvolenou za každého stavu všech možných realit i jiných dimenzí. Nejdůležitější ženskou postavou je kurátorka umělecké galerie Annie Collins-Nielsen (Annabella Sciorra) s psychickým traumatem posledního žijícího člena rodiny. Z dalších rolí: syn Ian (Josh Paddock), který při nanebevzetí dává přednost podobě Alberta Lewise (Cuba Gooding Jr.), dcera Marie (Jessica Brooks Grant), která při stejném nanebevzetí dává přednost podobě východoasijské letušky Leony (Rosalind Chao), a průvodce za bránu Pekla (Max von Sydow). Vzájemná láska je příjemná pro oba poznamenané. Umanuté setrvávání mrtvého mezi živými a přehnaně pedantské nároky na vlastní potomstvo nejsou příjemné již pro nikoho. Potom se nelze divit tomu, když vlastní děti dají přednost podobě někoho jiného ve chvíli, kdy se mají opět setkat se svým náročným rodičem. Alespoň ta fantazie se povedla a je jedním z mála důkazů, že i výtvarné umění může mít i užitnou hodnotu. (21.06.2016)

Nadhazuje poměrně zásadní otázky a zabaluje je do hodně zajímavého a originálního obalu. Nicméně to stejně nefunguje, jak má. Proč? Protože všechny linky jsou přetáhlé a zbytečně zvýrazněné. V podobných dle mého správně visí Pevné pouto. Oba filmy používají přehnanou škálu barev pro pozitivní i negativní podbarvení s tím, že každému sedí jiný malíř. Za mne - Pevné pouto výborně vybalancované, emoce fungují a klišé odpouštím. Dokonce jej možná záměrně využívá. Sny bohužel utápí závažnější otázky v přetažených barvách. A minimálně scény z podsvětí jasně ukazují, jaká je to škoda. Dovedu si představit, jak z téhle předlohy třeba Gilliam vytáhne víc. (24.08.2014)

V prvé řadě bych chtěla říci, že to není vhodný film pro mladé lidi, kteří mají život před sebou a pro které je slovo "smrt" velmi abstraktním pojmem, natož, aby nějak přemýšleli o reinkarnaci = o životě po životě. Mohu říci, že já věřím na posmrtný život, protože duše člověka se nemůže jen tak někam vytratit. Je vidět, že i režisér Vincent WARD se touto myšlenkou zabývá, jinak by nemohl natočit tak úchvatný film u kterého jsem ani nedýchala. Dostala jsem aspoň trochu odpověď, zda existuje mnoho věcí mezi nebem a zemí o kterých ještě nic nevíme. Je to tak vynikající zpracované, tolik efektů a znázornění snů ( co se děje v lidské mysli, má-li krutou bolest) o čemž při smrti dvou děti snad nikdo nemá nejmenších pochyb ! Ještě bych chtěla dodat, že Oscara by si plně zasloužil Robin WILLIAMS, protože takhle perfektně zahrát roli milujícího manžela jsem ještě v žádném filmu neviděla. Ale i půvabná Annabella SCIORRA nebyla marná. Ona to však měla jednodušší, nemusela krásu předstírat - ona nádherná je. Úžasný film pro náročné diváky ! (16.02.2009)