Jak přicházejí sny

Zajímavý film, který člověka trochu nakopne k tomu, aby začal trochu přemýšlet o životě po životě. Kam se vlastně duše dostane ? Je to jak v dětských pohádkách, že když je člověk zlý, špatný, vrah ,sebevrah, zloděj a terorista tak jde do pekla a když je hodný, vstřícný apod. tak jde do nebe ? Zajímavá otázka skoro až filozofických rozměrů. Film má svoje kouzlo a jisté přesvědčení. Každopádně na něj mosí byt nálada a nedá sa na to dívat za každého počasí. Člověk se v něm dostane na různá místa, kde se duše zřejmě dostane po smrti. Obdivuhodné (místy až dojemné) herecké výkony jak Williamse tak Annabelly Sciorry. Cuba Gooding Jr. se tu svojí role zhostil dobře a sedl mi pěkně do hereckého obsazení. Film hraje všemi barvami, takže si člověk občas připadá jak uvnitř duhy. Efekty byly obdivuhodné a pěkné. No co dodat. Jak říkám zajímavý film na který vážně musí být nálada. (29.07.2012)

Vizuální stránka je, na rok 95, fakt naprosto bombastická, jenže co s tim, když se to potkalo s fakt úděsně nudně podaným příběhem, kterej se možná zprvu zdá fakt zajímavej, obzvlášť to nebe a peklo, podporovaný ještě božským vizuálem, ale je to prostě strašně nudný a to i přesto, že ten příběh nepůsobí nějak blbě, ale jako celek to nějak nedokáže zaujmout a nudí to jako prase. (04.01.2009)

Tak tady se Vincent Ward strefil u me primo do cerneho. Krasny pribeh a perfektni Robin Williams, ktereho ja mam rad. Fantasie a jiny rozmer s krasnymi barvami je presne to kam chci utect. A kde jinde se mi to muze povest nez ve filmech jako je tento? Skoda jen ze to bylo prilis preslazene a s cukrovou vatou na konci :-( (17.07.2009)

„Keď som bol malý, stretol som pri jazere krásne dievča. Pre mňa nepochopiteľne nedocenený revolučný film AKO PRICHÁDZAJÚ SNY je vizionársky a odvážny projekt (v úvodnej štvrťhodinke zomrie titulný hrdina, jeho manželka spácha samovraždu a ich deti sú mŕtve dávno pred titulkami). Výborné herecké výkony, originálny scenár a réžia, aká sa vidí tak raz za desať rokov. Vizuálnu stránku sa nebudem snažiť opísať slovami. (16.11.2004)

Ještě teď mě bolí zuby. Kytičky, dětičky, barvičky, létající lidé, neskutečně přeslazený klavír ... Pokud má takhle vypadat nebe, pak si to asi půjdu hodit. Samotný nápad měl obrovský potenciál, to by se ho ovšem nemohlo chopit nějaké sentimentální, uslzené hovádko, které nakonec vykouzlilo dvouhodinovou přehlídku cukrové vaty. Ještě včera jsem se divil, jak se mohlo stát, že jsem o tomhle filmu nikdy neslyšel. Teď už to chápu. (17.08.2009)