Jak přicházejí sny

Velmi krásné fantasy, které je vizuálně opravdu vyšperkované a nebýt slabého a malinko zamotaného děje, bylo by to ještě lepší. Filmy s Williamsem už takové bývají. Po herecké stránce dotaženy téměř do dokonalosti, ale mnohdy diváka neosloví. Tenhle jsem viděl už kdysi dávno a tehdy mne zaujal. I po letech má docela silný náboj, ale už jsem si jej nevychutnal tak intenzivně. Celkově je to však dílo, které si zaslouží vysoké hodnocení a já z něj příliš neslevím. Silný citový zážitek zaručen. 70% (23.12.2011)

Oslnivě barevnou krajinou prochází Robin Williams, který zahynul při autonehodě. Stejný osud bohužel potkal před lety i jeho dvě děti. Těžká zkouška, ale zdá se, že v ní manželé tak nějak „obstáli“. Jenže pak zemřel i on a jeho osudová láska tolik bolesti neunesla a sáhla si na život. Potkají se ještě někdy? S mottem „lásku nepřeruší ani smrt“ přišel novozélandský režisér Vincent Ward a v Ráji nabídl neuvěřitelnou trikovou paletu „světa poté“, že je to radost pohledět i o dvacet let později. Živé a plastické obrazy diváka musí dostat. Naopak Podsvětí je plné bahna a hříšníků a i když se ubírá plyn, pořád je to radost. Jen škoda, že oněch netrikových scén je moc. Neříkám, že komorní psychologické drama nemá své kvality, ale přeci jenom vypadá vedle výpravné pestré pohádky jako chudý příbuzný. Druhá půlka se prostě zbytečně moc drolí. Mít to pod 100 minut, byl bych spokojenější. (23.08.2019)

Nápady, předložené nám v tomto filmu, jsou velmi efektní, ale bohužel ne efektivní. Film je velice krásný po obrazové stránce a... to je všechno. Skotačení Robina Williamse v onom světě, plném impresionistických výjevů, je moc hezké na pohled, ale když se nenecháte příliš unést (což stejně nebude trvat dlouho) a zaposloucháte se do dialogů, zjistíte, že patří k těm nejbanálnějším, jaké jste kdy ve filmu slyšeli. A například hudba je v tomto případě čirý kýč. A mimochodem, autorem literární předlohy je Richard Matheson, proslulý svými horrorovými komediemi (Havran, Komedie plná hrůz, Příběhy hrůzy atd.), jejichž základním stavebním kamenem je černý humor. A ten si v rámci tohoto příběhu umím docela živě představit, což vrhá temný stín pochybnosti na scénáristovo pochopení látky. Tady nenajdete ani špetku humoru, který by stál za řeč. (11.04.2003)

Stejnojmenný román Richarda Mathesona převedl do filmového scénáře Ronald Bass. Zajímavý je nápad s "oživením" obrazů. Líbilo se mi prolínání světů, filozofování hlavních hrdinů. Robin Williams i Annabella Sciorra se navzájem doplňovali. Nejvíc na mě zapůsobila scéna, kdy Annie v pekle prozře a vyzývá Chrise, aby vydržel. Závěr je sice přeslazený, ale celkově u mě vítězí pohádková snovost. (20.06.2009)

Proč jste tenhle film přede mnou neschovali? Já byla připravená na kdeco, ale na takovou emoční smršť tedy ne. Považuji se za celkem otrlého diváka. Filmy, o kterých se říká, že jsou to ždímačky slz, nechávají mé oči v suchu. Ale tohle se prostě nedalo vydržet. Ať už proto, jak skvěle je to zahrané, a nebo proto, jaké otázky a sem tam i odpovědi se mi nořily v hlavě. Člověk někdy musí ztratit, aby získal. A je krásné, když opravdu získá. Někdy ale pouze ztrácí, a už není, co by získal. Někdy by si člověk strašně moc přál happy end a nenechal zemřít naději. Asi se neříká nadarmo, že naděje umírá poslední, a já si jednou, pokud se toho dožiju a budu vrásčitá stařena, která se bude ohlížet zpátky na svůj život, znovu pustím tenhle film. A pak teprve si odpovím na otázky, kterým se dnes raději s cynickým nadhledem vysmívám. A ještě něco. Tyhle obrázky budu mít hodně dlouho v hlavě. To je po vizuální stránce jeden z těch filmů, co velmi úzce zapadají do mého fantazijního světa. (17.06.2013)