White Plastic Sky

Krásně vypadající sci-fi romance zdatně mixuje prvky známé z mnoha jiných dystopií i road movie, přetváří je však ve svébytný a velmi pohlcující tvar. Příběh o dvojici snažící se obelstít represivní a dehumanizovaný systém končí výrazně jinak, než bývá zvykem, a správně naladěného diváka tak velmi podnětně zabaví. Více zde. (20.10.2023)

U mě dobrý. V sále celkem tři kusy náruživého diváka, takže je z toho oficiální blockbuster. Minimálně v Kině 99. Někdo tu zmiňuje laciné CGI, což uznávám - pár detailů působilo jako z dob prvního Tomb Ridera. Ale člověk to v tom zvláštním vizuálu skoro nevnímá a naopak se jím divák může nechat směle pohltit a unášet jako ve snu. Komplexní sen je asi to, jak na mě příběh a vizuální forma spolu s audio podkresem působily. Maďarštiny jsem se zprvu bál, ale i to po pár minutách přešlo. (13.10.2023)

Formálně i obsahově velice ambiciózní filmový projekt, ve kterém si patrně potomci orbánovců sající evropské dotace za sto let vybudují neuvěřitelně hyperfuturistické hračičky uprostřed postkatastrofické pustiny. Až budou sociologové a historici za další stovky let - pakliže to lidstvo tedy přežije - zkoumat náš věk, musí ho podle mě nazvat druhým chiliasmem, který není toliko křesťanský, jako spíše environmentální. Z podobných kořenů čerpá i tento film. Pomiňme nesmysly, které se táhnou od samotné premisy přes děj, fyziku a svět, který je tu načrtnut, a hrajme klidně jeho hru. Tehdy nám film nabídne dechberoucí a pěknou animaci až avatarovských momentů, stejně jako něco, co je vždy třeba náležitě ocenit: náměty k přemýšlení. V leckterých momentech působivé, a to si to vypomohlo akčními scénami jen trošku. Rotoskopií a atmosférou může připomenout nějaké filmy od Linklatera, i když ten točí o ničem jiném. (14.10.2023)

Přesně jeden z těch filmů, co vidíte jednou za život. Hlavně protože ani nedostanete víc možností. Strašně rušivá dvojanimace. Příběh strašně abstraktní, což se dalo čekat, nicméně i na tyto atributy zbytečně zdlouhavý. Finále to trochu zachraňuje. Ze světa šlo vymáčknout mnohem více. Občas to zbytečně až sklouzávalo do dojmu přírodního hororu. (27.12.2023)

FILMOVÝ SCI-FI MARATON 2023 – země č. 17: MAĎARSKO: Tak jsem se těšil, že si svůj aktuální sci-fi maraton propojím s aktuálním Art Film Festem a navštívím v kině aktuálně oceňovanou maďarskou sci-fi. Bez váhání přiznám, že nejsem příznivec animovaných filmů, sleduji je jen zřídka, když mi někdo animovaný film doporučí nebo mě zaujme např. tematicky. Námět futuristické budoucnosti po brutálních přírodních změnách zasazen do prostředí Budapeště a zvláště Vysokých Tater mě lákal, ale přestože jsem film sledoval v naprostém klidu v kině, většinou jsem se absolutně nedokázal do děje hlouběji dostat. Jakoby ona umělá hmota byla i mezi mnou a plátnem. Film oplýval až příliš uspávajícím tempem a z animovaných postav jsem nevnímal žádné emoce, natož pozoruhodnější charaktery. Co zůstává na Umělohmotném nebi pozoruhodné a skutečně mě fascinovalo, to jsou vizuálně úchvatně zpracované scenérie z vysokých hor, jiné přírody či futuristické jízdní dráhy. Naštěstí se tyto scenérie ve velkých celcích objevují pravidelně a občas je v rámci kladů doplnila i některá celá působivější scéna – u mě určitě vede děsivá jízda lanovkou a nedlouho poté hodně sugestivní dialog se starým mužem o totálním vystřílení stromů... Díky tomuhle, žel obsahově slabě využitému potenciálu dám alespoň plné 2 hvězdy, bohužel to celé neúměrně ve vztahu k samotnému stylu (s důrazem především na formu) a jednoduchému ději trvalo příliš dlouho. Do kina si občas zajdu i z různých důvodů, ale rozhodně nikoliv proto, aby se mi chtělo u filmu uprostřed volného dne usínat. [50%] [Art Film Fest, Košice 2023] (18.06.2023)