Sense of Tumour
Režie:
Tereza KopáčováKamera:
Pavel BerkovičHudba:
Jiří HájekHrají:
Filip Březina, Alžběta Malá, Tereza Brodská, Pavel Řezníček, Natálie Řehořová, Jiří Bartoška, Mark Kristián Hochman, Robert Nebřenský, Radim Jíra (více)VOD (1)
Epizody(8)
Obsahy(1)
Jak blízko smrti se musíme ocitnout, abychom se naučili žít? Příběh rodiny, jejíž členové se navzájem berou jako samozřejmost, ale nemohou se víc mýlit. Vážná nemoc nejmladšího z nich se paradoxně stane příležitostí pro všechny. Příležitostí, jak být dobrou matkou, otcem, dítětem. Jak si najít holku a jak o ni nepřijít. Jak zkrotit ego a nemyslet jen na sebe... Filip je ambiciózním studentem neurochirurgie, který má vše před sebou. Ovšem místo toho, aby získal prestižní post na klinice, stane se jejím pacientem. V pětadvaceti letech je mu zjištěna rakovina. Nemoc mu umožní najít lásku, stejně jako vážit si vlastní rodiny, jejíž členové si každý zvlášť i společně projdou velkou životní zkouškou. Seriál, který se témat, o nichž se víc mlčí, než mluví, chopil s humorem a empatií. Seriál, který není sedativem, ale lékem. Možná ne na rakovinu, ale na život rozhodně. Na konci každé epizody sdílejí skuteční onkologičtí pacienti pocity, které je provázely jednotlivými fázemi onemocnění. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (120)
Nemám slov. Asi teda nejsem úplný expert na českou kinematografii, ale i tak si upřímně smysluplnější projekt společně s kvalitním řemeslem asi ani nepamatuju. A už vůbec si nepamatuju, kdy jsem naposledy u nějakého filmu / seriálu na konci takhle bulel... :) Nicméně jsem fakt (mile) v šoku, že ČT vyprodukovala něco takhle výjimečného. ()
No... Nakonec jsem to celé dal a jsem z toho rozpačitý. Ten útok na emoce je příliš prvoplánový a okatý. Namísto snahy podívat se, co se odehrává v blízkých nemocného, nám byla předložena Hanka mající zcela jasno "stát při nemocnému" či rodiče s manželskou krizí zapříčíněnou nikoli synovou nemoci, ale životní neukotveností matky. Stejně tak Filipovo rozpoložení plavalo po povrchu a neřeklo více, než co každého stejně napadne. A proto kde kdo zmiňuje závěrečné promluvy skutečných pacientů jako výraznou část seriálu - oni totiž v pár vteřinách sdělí to, co měla sdělit hraná část seriálu. A co ve srovnání s tímto seriálem byl Jiří Hubač schopen sdělit během necelé hodiny předposledního dílu Sanitky. ()
Když Česká televize chce, umí natočit pecku. Seriál je sice českou mutací belgického originálu, to ale na právu chválit tenhle seriál neubírá. Parádní hudební soundtrack (tady se fakt trefil každý song), funkční dramatické oblouky střídají ty vtipnější a odlehčenější kolem rodičů a v neposlední řadě perfektně padnoucí casting, ve kterém skvělého Filipa Březinu odrovnala ještě lepší Alžběta Malá (a Jiří Bartoška), který fanoušek po tomhle jsem. Že většinou sledujeme jen nemocniční pokoj a léčbu? Smysl pro tumor ukazuje, že i tohle jde natočit poutavě a dobře. A mějte mě třeba za ňoumu, ale při finálním vzpomínání a volání Hanky mi tekly slzy. Když přežijete první egoistický díl a část druhého, dostanete silný funkční příběh, díky za něj. ()
Novinka ČT, která hned od začátku upoutala mou pozornost, zaujala mě hlavně svým sociálním přesahem a vsadila i na poutavé obsazení, co dokázalo trpkou synopsi vybalancovat i do úrovně milého humoru. Za větší highlight, než řádné zviditelnění všech strastí spojených s rakovinou, považuju hlavně konečné prosazení Alžběty Malé, co mě už tak zaujala v kraťoučkém seroši Pět let. Jen ať na základě té obrovské sledovanosti nenapadne nikoho navazovat. ()
To jsou ty chvíle, kdy si říkám, jestli nemám oční vadu, když čtu, jak je většinový názor nadšený a já přitom vidím odpad. Předně, pokud někomu přijde, že samotné téma filmového díla stačí na to, aby bylo skvělé, tak to je poněkud dětinský přístup. A i kdyby ano, tak rakovina skutečně není na filmových plátnech, či televizníchh obrazovkách, nic neobvyklého. Ten seriál není nic jiného, než rodinné a romantické drama, podle té nejvíce předpokládatelné šablony: máme se dobře, (jsme torchu floutkové), bum! krize, chvíli se bojíme, a pak to dobře dopadne. Co se týče charakterů postav, jsou naprosto umelohmotné, předvídatelné a hysterické, herecké výkony odpovídají zadání, tudíž herci na vině nejsou. Tlačení na city a "hodnotnost" díla přes tu dokumentární složku je laciné a trapné dohánění bodů. A také bych řekla, že se tvůrci dopustili klamavé reklamy: slibovali výjimečnost žánru v tom, že jde o komedii o rakovně, ovšem nic zábavného to nebylo, kluk se úplně normálně (tak, jak se s rakovinou ve fimlech pracuje) hroutil v nemocnici, a jeho okolí taktéž. Kde je ten novátorský, vtipný přístup? A jedno zamyšlení na závěr, když už jsme měli i tu dokumentární složku: jak jeden z pacientů říkal, že se hodně divil, když od něho odpadávali mrtví komáři (protože byl nasáklý chemoterapií), nejsem si jistá, jestli je zdravé s někým takhle jedovatým mít intimní vztah. Zkrátka, promarněná příležitost: Možná, kdyby to byla studie jedné šílené, nevyrovnané holky, co má stokholmský syndrom z nemocnic - a on se jí po vyléčení nemohl zbavit, (a ještě by se u ní vyvinul Müchhausenův syndorm v zastoupení), to by byl novátroský přístup, i třeba s trochou opravdového černého humoru. Tohle bylo prostě slabé, opravdu hodně slabé. ()
Galerie (137)
Zajímavosti (26)
- Tumor (též zduření) je jakékoliv lokalizované zatvrdnutí nebo otok tkáně. (sator)
- Plnovous i vlasy pro svoji roli onkologického pacienta obětoval také herec Jiří Bartoška (Antonín Vaněk) a ztrátu vlasů ani mimo natáčení neschovával, protože od dětství nesnáší čepice. (Česká televize)
- Filip (Filip Březina) na rugbyovém hřišti provede zákrok zvaný koniotomie. Tento zákrok však v daném případě nebyl indikován, protože postižený hráč neměl důvod pro neprůchodnost dýchacích cest (ta by přicházela v úvahu například po bodnutí včelou). Pokud by v ilustrované situaci i přes záklon hlavy hráč nezačal dýchat, na řadu by přišla bezodkladná kardiopulmonální resuscitace, tedy nepřímá srdeční masáž v ideální případě střídaná dýcháním z úst do úst v poměru 30:2, a to až do příjezdu RZP. (Thanoris)
Reklama