Jeden den

Ne, že by to bylo špatné, herci jsou naprosto parádní a příběh mě bavil i dojal. Ale taky mi připomněl, v čem všem je nefunkční, v čem všem se nevyrovná třeba tematicky spřízněným Normálním lidem. Tady je prostě hlavní postavou Dex, jakkoli si můžeme hrát na to, že ne. To s ním musíme soucítit, i když se bezdůvodně chová jako největší kokot, to jeho musíme chápat, proč dělá, co dělá. Emma ho jen zpovzdálí tiše miluje a není s nikým šťastná, dokud se nedá dohromady s NÍM, autor knihy ji zjevně neměl rád, i když se budeme tvářit, jakože jo. Plus mám v případě téhle adaptace výhrady k výpravě. Na to, že se odehrává v rozmezí snad dvaceti let, tak postavy, jejich oblečení ani okolní prostředí se prakticky nemění, takže plynutí času v podstatě nepoznáte. Teda až na staré Nokie. Takže hodnotím vysoko, ale vlastně mi po shlédnutí zůstala na jazyku trochu hořká pachuť... a vracet se asi budu radši k Normal People. 3,5* (28.04.2024)

Kocovina, úplněk, jiný výmluvy asi nemám, ale najelo mi to mohutně. Vlastně si i dovedu představit, jak to někdo smázne jako další plochou barevnou Netflix věc, ale u mě osobně se to dotklo tolika nejzazších koutů duše, že výsledný emociální breakdown musím zařadit do top ten po boku takových rozparovačů jako pro mě byly třeba Ghost story, Call me by your name či Fontána, u nichž byl dojezd na dny a vlastně to v mnoha případech nevyvanulo už nikdy. Záblesky paměti, plynutí času, uvěřitelnost, mikro momenty, herci, chemie. Zcela pomíjím závěrečné epizody, ale už v průběhu několik scén na hraně snesitelnosti svou autentičností. Zjitřenost při projekci výhodou, něco odžito pro kýžený efekt skoro nutností. (26.02.2024)

První dojem byl, že to bude tuctová romanťárna, ale po zkouknutí několika dílů to vzalo rychle za své. Protože ještě nikdy mi čas neutíkal tak rychle, jako u tohohle. No, je mi jasné, že to bylo něco víc, než jen věčné omílané téma vztahu scházení a rozcházení, mezi mužem a ženou. Bylo to svým způsobem hodně autentické, nefalšované, zkrátka extáze nadějí… (25.02.2024)

Ta podoba mého ex tady s Dexem byla natolik zarážející, že jsem se jen těžko prokousávala prvním dílem. Ale chytlo mě to. Více než film. Který působil nějak víc depresivně a zamračeně. Sledovat ten charakterový růst a hledání sebe sama. Jo, sedlo mi to. Čas je jen pojem, osudy se prolínají, lidé se míjejí a zase potkávají. Kdoví co bude nebo nebude. (06.03.2024)

Můj nejoblibenější film natáhnutý do 14 sérií = 6 hodin emocionalni bouře. Chci si to způsobit? Nikoli. Udělám to? Sampzřejmě. Natočené s citem, Ambika i Leo jsou skvělí, drželo se to knihy i už tak skvělého filmu, takže se vlastně nemám na co stěžovat. A stejně mi původní adaptace přijde lepší. Možná že mi chemie mezi Ambikou a Leem nepřišla taková jako u Anne a Jima. Možná to bylo tím, že ačkoliv byla slvělá, tak mi možná Ambika vadila svým jednim pohledem, který neměnila. Ale nemění to nic na tom, že se to povedlo. A brečela jsem. Sice ne tak hystericky jako u filmu, ale pár potůčků slz brázdilo po tváři. (16.02.2024)