Pollock

Ed Harris mi umožnil poprvé v životě vidět za Pollockovým drippingem něco víc, než jen chaotickou změť cákanců vhodnou tak na tapetu. Podává Pollocka jako člověka posedlého barvou a strukturou malby, jako člověka snažícího se vytěsnit z hlavy všechny myšlenkové pochody, jen aby docílil upřímného sebevyjádření se. Je škoda, že se z filmu o Pollockovi nedozvíme víc. Nic o jeho historii a věcech, které na něj (krom manželky), měli během života vliv. Na plátně působí jako lenoch, povaleč a opilec (kterým asi byl)... Je natolik uzavřený, že z něj nepronikne skoro nic ani do filmu. Když pak pronáší geniální srovnání své malby s pohledem na kytky na louce (taky jim nerozumíme a je to fajn), jako by to byl docela jiný člověk, než kterého jsem před tím sledoval. I tak se ale Harrisovi se povedl husarský kousek - natočil skvělý životopisný film, který dokáže americký expresionismus zpřístupnit mnohem efektivněji než pohled na samotná díla. (06.03.2009)

Musím se přiznat, že mě film zklamal. Bez ohledu na řadu nejasně podaných scén a výpadky v souvislostech to byl konec, co mě přesvědčilo, že se nejedná o nijak zvlášť propracovaný film. Jako herec se Harris osvědčil jak se patří, to samé platí i pro Marcii Gay Garden, ale jako režisér se pro mě zařadil mezi herce, kteří by měli zůstat na své straně kamery. (01.11.2006)

Formálně precizní a obsahově bohatý portrét výjimečné osobnosti se všemi svými démony, žádný zidealizovaný kalkul Rona Howarda roztahující půlky oscarové porotě. Snímek všem, kteří nechodili do školy, polopoticky uvařil, nakrájel a předžvýkal genialitu Pollockova díla a spláchl jí oroseným půllitrem komplexní biografie od mladistvého neúspěchu po žoviální smrt. Ed Harris se chopil hned několika otěží a odvedl fenomenální práci, tleskám. (19.11.2012)

Režíroval, produkoval, zahrál si hlavní roli. Otcem projektu o světoznámém americkém malíři a notně nesnesitelném muži se stal Ed Harris, který o látku roky usiloval. Režíruje zručně, ale místy měl „poslechnout“ střihače a něco vynechat. Zvlášť když scénář nepatří mezi nejnápaditější. Několik silných momentů nicméně přináší – Pollockovi změny nálad, energetické malování, kterým vybíjel emoce a snižoval úzkost. Jeho nulové zaměření na kompozici je i dnes poměrně zajímavé. I pro výtvarně nepolíbené publikum. Tři až čtyři, podle nálady. (10.03.2015)

Tak tohle bylo něco. Ed Harris je jako neurotický malíř zcela přesvědčivý a podmanivý, přičemž mu ale hraní malíře jde mnohem lépe než party, kdy se mění v excentrického alkoholika s psychologickými problémy. I díky skvělé kameře a hudbě jsem se oddával perfektnímu vizuálnímu stimulu, kdy Jackson Pollock tvořil svá díla. A to se mi často nestává. Na druhou stranu filmu k dokonalosti leccos chybí - pár hluchých míst a nedotažený závěr. (13.04.2012)