Vzpomínky jako kapky deště

Mám rád filmy, kde se na první pohled nic vyjímečného neděje, ale hlavní postava přesto v ději projde určitým vývojem, který ji donutí změnit svůj pohled na život. Škoda, že po příjezdu na venkov se z toho stane reklama na úžasný venkovský život a ekologický farmaření a z filmu se stane docela nuda. (09.05.2007)

Only Yesterday by mohlo nudit za vlast. Je obdivuhodné, že se někomu podařilo natočit něco takového - během dvou hodin se tam neobjeví jediná věc, která by člověka vytrhla z letargie. I na tu tradičně nehezkou animaci si člověk časem zvykne. I přes to, že postavy jsou tentokrát mimořádně hnusné, zvláště hlavní hrdinka v dospělosti. Jediné, co by se zde dalo označit za alespoň trochu positivní, je hudba. (15.01.2007)

Mladá Taeko, která stojí na prahu třicítky a podle všech má tedy věk na vdávání, vyráží z hektického Tokia za příbuznými na venkov. Během cesty uniká myšlenkami do svého dětství - vzpomíná na malicherné sesterské hádky, kamarádky nebo školní lásku. Asi do jedné třetiny filmu, kdy sledujeme především příhody malé Taeko, jsem věřila, že mě konečně Takahata dokáže tímto snímkem opravdu nadchnout. Tyto scény, zachycující ty nejprchlivější a nejkrásnější momenty života (například scéna s krájením ananasu), totiž patří mezi nezapomenutelné. Když ale Taeko dorazí na venkov, pracuje na poli, opouští svět minulosti a začíná uvažovat nad krásami venkova (a zemědělce Toshia), jako bych se dostala do úplně jiného filmu, postavy mě nezajímaly (některé z nich, hlavně tety, mi byly až nesympatické), nefandila jsem začínající lásce ani tomu, aby Taeko zůstala na venkově. Vždy když se ale vrátila do naivního světa malé okaté holčičky, přála jsem si, aby tam zůstala co nejdéle. Only Yesterday je v mých očích zatím nejlepším Takahatovým filmem. (13.08.2006)

Trochu netypický film studia Ghibli. Nečekejte nic z toho, co od Ghibli znáte. Tedy kromě krásné animace a hudby. Film není ani moc určen dětem, protože nemá ten klasický pohádkový fantasy příběh plný všelikých roztomilých postav a potvůrek. Je to spíš psychologická sonda do duše mladé ženy, která se vrací ve vzpomínkách do svého dětství. Celkově převládá smutná nostalgická atmosféra, ale všechno napravuje konec, který svým způsobem vlastně pohádkový je, protože reálný život takové krásne konce nemá :-/ Váhal jsem mezi 3 a 4 hvězdami, protože pasáže dospělé Taeko mě místama moc nebavily, jenže pak přišel konec se závěrečnou písní (a textem) a ten převážil misku vah k číslu 4. (18.02.2020)

90% - Nádhera. Velmi pozitivní film plný nostalgie. Krásná animace, propracované postavy, reminiscence dětství v kontrastech s přírodou, a zajímavé hudební extrémy... Nevím, co to komu přelítlo přes nos, že dostal tak podivný a nevkusný nápad, ale přiznávám, že díky použití maďarské cymbálovky na mě japonský venkov působil ještě o něco víc "z jiného světa". Jméno Isao Takahata si po Hrobu světlušek a Only Yesterday budu pamatovat jako jméno svého nejoblíbenějšího režiséra anime. (30.05.2006)