Přepadení 13. okrsku

Opravdu zábava. Po trochu šokujícím zlomu v dosud klidně plynoucím příběhu se rozjede akce, která svojí syrovostí a určitou naivitou zaujme a nepustí. Některé nelogičnosti příběhu klidně přehlídnete, protože se venku rojí zombíci (na mě tak rozhodně působili svojí neúnavnou snahou lézt dovnitř oknama) a uvnitř se brání westernoví hrdinové. No není to sranda? Kapitolou zvlášť je Carpenterova hudba, o to zajímavější, že v době vzniku se punkrockový motivy ve filmu vůbec nepoužívaly a kdoví jestli vůbec. (23.01.2007)

Carpenterův rukopis na sto honů rozpoznatelný. Úvodní typický song, krásná kamera, charakterní postavy, hrdinové, zločinci....Při obléhání policejní stanice zabijáky gangu mě to připomínalo, jakoby Romerovy zombíci obléhali obchodní dům v Dawn of the dead. Pořád se vynořují další a další, střílení nebere konce, prostě svižná akce. Finále nádherně graduje a Carpimu se s nízkým rozpočtem podařil natočit kultovní béčkovej biják. Má na tom hodně zásluhu i jeho typická synťáková hudba, bez které by to tak nefungovalo, jako například i u jeho dalších filmů Halloween, The fog nebo Escape from New York. (23.04.2018)

Neviem, či som až taký náročný divák, ak očakávam od filmu aspoň elementárnu logiku. Carpenter to môže vysvetliť tým, že zdrogovaní členovia gangov konajú nelogicky, no počas toho obliehania ukázali, že pri tom občas aj rozmýšľali a plánovali, takže táto výhovorka neobstojí. Nedozvieme sa, prečo si vyhliadli práve zmrzlinárske auto (nejaká trauma z detstva?), ani prečo sa šéf bandy nechal tak amatérsky odbachnúť, ani prečo sa stovka ľudí snaží silou-mocou dostať do budovy, aj keď si idú po istú smrť. Nelogické konanie však máme aj na opačnej strane, z nebezpečného zločinca sa náhle stane správňak s morálnymi vlastnosťami, ktoré by mu mohlo závidieť 90% ľudí na planéte... Odhliadnuc od toho všetkého, ide o remeselne dobre zvládnutý film, takže u mňa čistý priemer. (03.12.2017)

Áno, áno, predpokladám, že budem upálená, ale tak prenudný prepad a chorýýý scenár som snáď v 1 ešte nezažila. Občas fajnové čiernohumorné momenty skoro zašliapa absurdný scenár s priblblými dialógmi, fakt. Pôvodne som mala v rukáve aj nejaké citácie ale ubehlo už pár dní čo som to videla a nechala som si zájsť chuť citovať film, ktorému dávam *. Vlastne... ja dávam 1,5. Zdá sa absurdné, že sa obťažujem s pridávaním tej 1/2*, ale tá je priam zásadná! Za to, že som to (už v úvode) nevypla, toto lacné (ekonomicky, hoci pre tangerine1 i kvalitatívne:)) béčko má totiž hovadsky vtipný charakter a tiež za zázrak, že moja hlava dokázala 91 minút potláčať gravitáciu, paráda! "Nekoukejte na mě tak ušlechtile," hej, 30% je tiež krásnych. (26.12.2008)

Raný Carpenter razil v rámci rozpočtových limitací (kombinovaných s potřebou natáčet na drahý materiál Panavision) heslo "natočit co nejméně materiálu a použít z něj co nejvíce". Je možné, že díky tomu mají jeho počáteční filmy nepříjemně dlouhé expozice a celé je to sestříháno do poměrně letargického celku. Navzdory tomu ale paradoxně výborně funguje první polovina než vůbec dojde k událostem zmíněným v názvu filmu. To dlouhé, chladnokrevné čekání pak ale ve výsledku trochu ztrácí na působivosti, když se dozvíte, že nebylo režijním záměrem, nýbrž metodou jak natáhnout film na celovečerní stopáž. Výsledná akce, dialogy a vedení herců jsou pak obvyklým 70s exploitačním cringem, jemuž dominuje hlavně Laurie Zimmer, který musel zřejmě někdo neustále házet prášky do pití, protože většinu času působí dojmem, že ani neví, kde se nachází. Jak to tak nakonec bývá, scéna, pro kterou si většina lidí tento film pamatuje, je také scénou, za kterou se Carpenter v současnosti nejvíce stydí. Dneska by Kathy akorát napsala nespokojenou recenzi na Google a bylo by po zápletce. (21.09.2020)