Přepadení 13. okrsku

Až (nikoli když) začnou i u nás gangy přepadat policejní stanice, tak se neohroženě přidám na stranu ... vítěze. To dá rozum, jsem přeci Čech a chci mít svůj klid. Ve filmu si však mé sympatie bez problémů získala trojice černý polda - vyrovnaná sekretářka - sympatický padouch, která se gangů nebojí a na tlumiče jejich zbraní nehledí. Má to spád, basová linka je vynikající a i o nějaký ten pocit bezmoci se přitom dá zakopnout. A já občas zakopávám rád. (27.02.2013)

Carpenterův druhý film, je pro něho nejvíc stěžejní v jeho kariéře, zde se naučil pracovat s charaktery, vytvářet napětí a zároveň se naučil být nesmlouvavý. Nemluvě o tom že do hlavní role, obsadil afroameričana, což by dneska nešlo a pokuď by se to přeci jenom realizovalo, tak se to neobešlo bez rasistických a nenávistivých keců, které by začínali "Nejsem rasista, ale...". Carpenter v první polovině vytváří hororové dusno, kdy čtveřice šílenců projíždí městem a hledají svoji první oběť, kterou si záhy najdou a tak se v druhé polovině, může rozjet klasickou vybíjenou. A Carpenter tady poprvé použije svůj vzorec, který v budoucnu ještě několikrát zopakuje a to, "Uzavřít skupinu postav, do nějaké budovy a postavit proti nim nepřítele, který je nad rámec lidských sil" a právě v takových to filmech, je Carpenter nejsilnější. Absenci krve a velkého násilí, je zde šikovně maskováno a to tím, že je zde tma, ale vše je dobře nasvíceno, takže je velice dobře vidět, co se zrovna děje. A i ona hudba, co zde hraje, má jednoduché tóny a přesto jenom z té hudby, jde mráz po zádech, jako by se mělo něco z té černé a hluboké tmy, co obestírá policejní stanici, mělo vynořit něco víc, než jenom kriminálníci, ale to je zase jiný příběh. (31.01.2020)

John Carpenter a jeho druhý film v kariére. Dodal návykovú melódiu nesúcu sa naprieč jednoduchým, ale o to drsnejším príbehom. V rámci dnes už ultra vzácnej minutáže je do budovy zhodou okolností privedená nesúrodá partička, ktorá musí odolávať útoku mestského gangu. Gang "zombíkov" nehovorí, nerieši vlastnú smrteľnosť, zaujíma ho len zabíjanie. Výstrelmi a úmrtiami sa rozhodne nešetrí. Najzaujímavejšou skutočnosťou je osud Laurie Zimmer. Predviedla presvedčivý výkon, bola pekná, veľmi sympaticky vyplňovala pulóver a napriek tomu v hereckej kariére nepokračovala. (30.08.2024)

Neviem, či som až taký náročný divák, ak očakávam od filmu aspoň elementárnu logiku. Carpenter to môže vysvetliť tým, že zdrogovaní členovia gangov konajú nelogicky, no počas toho obliehania ukázali, že pri tom občas aj rozmýšľali a plánovali, takže táto výhovorka neobstojí. Nedozvieme sa, prečo si vyhliadli práve zmrzlinárske auto (nejaká trauma z detstva?), ani prečo sa šéf bandy nechal tak amatérsky odbachnúť, ani prečo sa stovka ľudí snaží silou-mocou dostať do budovy, aj keď si idú po istú smrť. Nelogické konanie však máme aj na opačnej strane, z nebezpečného zločinca sa náhle stane správňak s morálnymi vlastnosťami, ktoré by mu mohlo závidieť 90% ľudí na planéte... Odhliadnuc od toho všetkého, ide o remeselne dobre zvládnutý film, takže u mňa čistý priemer. (03.12.2017)

Film, kterým Carpenter nejen ukázal jak se za málo peněz pořizuje hodně muziky, ale také zahájil útok na trůn krále napětí, na němž se pak se svými minimalistickými peckami udržel téměř celou dekádu. Malý rozpočet, jednoduchý příběh, který si ve své téměř absurdní zápletce neláme hlavu s logikou, stručné dialogy, minimalistická hudba, svícení i herecké výkony, které přesto nejsou ploché. To vše slouží jedinému. Gradaci dokonale šponovaného napětí. A jako bonus černý humor a sympatická nekorektnost. (23.09.2010)