Lazebník sibiřský

Já bohužel nemohu souhlasit s většinou, jelikož pro mě byl tento film pompézním zkamáním. Po předchozích Michalkovových filmech (hlavně Unaveni sluncem) jsem čekal NĚCO - a ono se to nedostavilo. Film je neúměrně rozvleklý, děj je plochý, postavy nevýrazné (i jindy excelentní Menšikov hraje jen takový průměr), zkrátka nic moc. Asi bych mu dal i 2 hvězdičky, ale to zklamání bylo tak velké, že jsem dal jen jednu. (22.07.2002)

Áno,Mozart je veľký skladateľ,a Nikita Michalkov veľký režisér,ktorý v tomto filme geniálne zobrazil ruskú náturu.Tvrdohlavosť,hrdosť,ale i obrovskú oddanosť.Mrzí ma,že mnohí nechápu,že existujú ľudia/a nie len Rusi/,ktorí berú vážne svoj vzťah k druhému človeku,ale i k svojej krajine, a napriek tomu hovoria i inými jazykmi,milujú "cudziu"kultúru,históriu...Nádherná hudba a hlavne úžasný Oleg Menšikov v tragickom príbehu/hoci nie bez skvelých humorných scén/,ktorému verím.Tak ako verím v lásku a priateľstvo. (15.03.2009)

Když si odmyslím všechny ty mafiánské praktiky rodiny Michalkovů, o kterých se poslední dobou tak mluví, musím uznat, že tenhle film je opravdu (navzdory všemu) bravurně natočen. Navíc zde, přes všechnu tu sladkobolnou romanťárnu, nastiňuje zašlou slávu carského (a silně frankofilního) Ruska, ktomu krása ruské tajgy, sympatičtí herci (Oleg Menšikov, Richard Harris) a je na světě film, který si vždycky vybavím, když přijde řeč na cokoliv z toho mála dobrého, co k nám z Ruska zavítalo. (12.07.2012)

Přesně ... pompézní. To je asi tak vše. ___ Speciálně pro natáčení filmu na žádost Michalkova bylo vypnuto vnitřní osvětlení kremelských hvězd. Před tím se to stalo jen jednou - na začátku Velké vlastenecké války (sovětsko-německé války 1941-1945). ___ Mimochodem otec Michalkova Sergej Michalkov je autorem dvou verzí textu hymny Sovětského Svazu a posléze hymny Ruska. (11.06.2011)

v úvodní scéně z vlaku rozehrávají hlavní představitelé úžasný herecký koncert. scéně s atentátem /po příjezdu vlaku do moskvy/ předchází velmi zneklidňující prostřihy, které možná postrádají logiku, drama však nikoliv. ukázku opravdového filmového mistrovství nabízí scéna o přísaze kadetů v kremlu; střih = atmosféra. konec filmu je na můj vkus trochu delší, než by měl, ovšem nepostrádá vynikající okamžiky: transport vězňů na sibiř /doják jako prase/, doňa, skrývající se ozbrojená srpem ve vlastním domě nebo odhalení lazebníka sibiřského. (26.05.2004)