Lazebník sibiřský

Nádherný milostný příběh vyprávěn Nikitou Michalkovem s krásnou Julii Ormond a Olegem Menšikovem jako beznadějně zamilováný Andrej, Lazebník sibiřský má vše co jen od takového filmu divák očekáva emoce, vtip, drama, hlavně úžasná scéna na nadraží ke konci filmu, krásna kamera a hudba jen umocňuje celý příběh. (20.10.2012)

92 % - U mě hraje roli neskutečný pocit, který jsem po zhlédnutí tohoto opusu měl. Byl strašně podobný Doktoru ŽIvagovi, a když jsem film viděl znovu, byl ještě silnější. Okouzlující JUlia Ormond, skvělý Oleg Menšikov (byť mu v době natáčení už pomalu táhlo na čtyřicítku, zahrál dvacetiletého kadeta neuvěřitelně přesvědčivě), moc hezká hudba a působivá atmoaféra dohasínající slávy carského Ruska. (28.01.2007)

Občas člověk nemá vůbec potuchy, na co se to hodlá dívat. Lazebník sibiřský, o němž jsem v době jeho vzniku někde něco četl, natočil Nikita Michalkov, což je nějaké jméno. Bohužel pro mě zatím jen jméno, jelikož jsem od něj ještě nic neviděl. Mám štěstí, že jsem začal s tak pěkným dílem. Trochu mě překvapilo rozporuplné hodnocení zde na databázi, protože i když možná objektivně krapet nadsadím, protože nemohu srovnat s další Michalkovou tvorbou, tak si myslím, že tenhle film objektivně vzato není pod 3*. Nejsem moc na filmy o osudových láskách, ale Lazebník si mě získal hlavně díky své první kouzelně humorné (nad)polovině. Musím ale přiznat, že jsem si po ní musel dát patnáctiminutovou přestávku. Lazebník není zas až tak strhující, abych zvládnul jeho 3 hodiny v kuse, ale body mu za to strhávat nebudu. Tentokrát ne. (25.01.2006)

v úvodní scéně z vlaku rozehrávají hlavní představitelé úžasný herecký koncert. scéně s atentátem /po příjezdu vlaku do moskvy/ předchází velmi zneklidňující prostřihy, které možná postrádají logiku, drama však nikoliv. ukázku opravdového filmového mistrovství nabízí scéna o přísaze kadetů v kremlu; střih = atmosféra. konec filmu je na můj vkus trochu delší, než by měl, ovšem nepostrádá vynikající okamžiky: transport vězňů na sibiř /doják jako prase/, doňa, skrývající se ozbrojená srpem ve vlastním domě nebo odhalení lazebníka sibiřského. (26.05.2004)

Film je hrozně dlouhý, to se nedá říct nijak jinak. Chvílemi asi prostě trošku zanudí, ale celý ho lemují úžasné scény (Generálův flám, šermířský souboj, vyznání lásky při recitování vyznání lásky někoho jiného a hlavně Tolstoyův odjezd do vězení za doprovodu zpívajících přátel a salutujícího nadřízeného; ta byla pro mě doslova nezapomenutelná), které z něho dělají víc než jenom romanci mezi dvěma lidmi. Je to pohled na Matičku Rusi, její lid, staré zvyky, absolutně nezápadní mentalitu a v neposlední řadě obrovské přátelství. (20.04.2014)