Stopy ve sněhu

Román Petera Høega patří k mým nejoblíbenějším, ale pravděpodobně pro kvality, na které film, možná z pochopitelných důvodů, nedosáhl. Vypravěčský styl a profil postav se tak smrskl do příběhu, který působí jako zajímavá a asi i hezky natočená (vyzdvihl bych např. záběry Kronose drtícího led) detektivka. (16.05.2010)

Tento film mě dost překvapil. Kombinuje prvky sci-fi thrilleru a vážnějšího tématu; oceňuju, že smrt chlapečka Izajáše byla opodstatněna dostatečně silnou pointou a nesklouzla do akčňáckého "oko za oko, Seagal zabije šecky". Severské scenerie, ať již v městské krajině nebo arktické jsou pěkně pochmurné, což jen podtrhuje prima amtosféru. Nutno taky říct, že se mi moc líbila hlavní hrdinka, nejen kvůli svému vzhledu, ale i kvůli charakteru postavy a cynickým dialogům. (26.12.2008)

To POMOVE prirovnanie k Aktom X je výstižné. Príbeh to nie je zlý, vadila mi však jeho rozťahanosť a občas pocit, že pozerám len trochu lepší televízny film. Keď si dnes predstavím, ako sa predviedol Gabriel Byrne v skvelom seriáli z produkcie HBO In Treatment, jeho výkon v Smilla's Sense of Snow je len slabým odvarom. Ale za jedno pozretie to stojí, priatelia ;-) PS: Muldera so Scullyovou nečakajte, nakoniec neprídu :-) (09.11.2010)

Vzhledem k téměř nezfilmovatelnému románu-detektivce od Petera Hoega jsem velmi mile překvapena kvalitním zpracováním tohoto filmu. Scenář je věrně podřízen ději v knize (no jen některé hodně velké dataily jsou vypuštěny, ale jak by ne), charakteristika postav je zachována (jen Gabriel Byrne jako koktajícíc dyslektik a mechanik mi dal chvilku zabrat), což samozřejmě hodně podpořil vhodný výběr herců do nejmenších roliček. Nicméně pro lidi, co knihu nečetli se může zdát děj tak trochu rozvláčný (snaha nacopat tam vše z románu) a nesrozumitelný. (03.04.2003)

Smilla, to je oč tu běží! Høegovou předlohou nepolíben nedokázal jsem docenit zjevně dobře maskovanou krásu okolitého příběhu. Skrývá-li se vůbec alespoň tam. Mám však blahé tušení, že středobodem knihy je rovněž Smilla. Nádherná, složitá, chladná, citlivá, tvrdá, zranitelná i něžná. Smekám před Julii Ormond, protože to samosebou jen hrála, ale já ji miloval. Oči, výraz, všechno, tomu se prostě chce věřit. Mám rád filmy, které mi něčím zalezou pod kůži, a to i když ne vše považuji za naprosto dokonalé. Nezbývá než si silnou čtyřkou povzdechnout, že Smilla sérií se nestala, ale chápu, ony spíš táhnou staré vraždy, co něco napsaly. (15.12.2015)