Christine

Další naleštěný béčkový kus. John Carpenter umí připravit výbornou atmosféru s malými věcmi. Christine se stane automobilovou milenkou hlavního hrdiny. Být jejím milencem znamená ale určité závazky. Musí jí milovat až za hrob, musí jí rozumět a nesmí mít jinou. Na druhou stranu se mu ona odvděčuje jako osobní strážce a její písty budou bít až do posledního vstřikování. Na život a na smrt. Christine je prostě vášnivá milenka a nedovolí, aby se jí někdo pletl do osobního vztahu. Keith Gordon, jako Arnie, mi velice připomínal mladého Edwarda Nortona. Dokázal se dokonale přeměnit na čistou nenávist. (15.01.2013)

Becko to je docela zabavny, ale jako horor absolutne nefunguje. Prvni hodinu se prakticky nic nedeje a je to spis film o klukovi a jeho aute, pak nastesti dojde na par vrazd, ale zadna nechutna scena se nekona. A zaverecnej souboj s autem vypada jak zpomalenej. Ale i presto je film docela zabavnej a nenudi a Keith Gordon v hlavni roli je spravnej posuk a hraje skvele. (05.04.2008)

láska je cit čisto iracionálny, nekontrolovateľná a popri snoch a duši objektívne nepreskúmateľná emócia; prečo sa niekto zaľúbi práve do toho človeka a nie do iného, prečo sú títo dvaja zamilovaní a necítia to isté k niekomu inému . . . istý veľmi špecifický poddruh "lásky" je fetišizmus - zbožňovanie vecí; ten má mnoho podôb - v tej najznámejšej ho poznáme ako privoniavanie si k dámskym gaťkám, topánkam alebo pančuškám, lenže potom je tu jeden veľmi rozšírený mužský fetišizmus, ktorý skôr než obsedantno-úchylne sa pokladá za prejav typickej mužskosti a "machovosti" - láska k autám, posadnutosť ich "tuningom", opravami, leštením, starostlivosťou, zvukom motora, spočítajte množstvo časopisov o auto - moto (je to niečo podobné ako napr. futbal - kdežto tu máte k zbožňovaniu aj konkrétnu reálnu vec, totem, fetiš, na rozdiel od nehmotnej futbalovej hry); navyše - zvláštna ľudská vlastnosť pomenovávať neživé predmety, ktoré vlastníme, je stará ako ľudstvo samo a bežná doteraz (moja prvá gitara sa volala Milka, druhá sa volá Jarka . . .) a to, že auto má meno nie je vôbec výnimočné; lenže akonáhle má niečo meno, vytvárame si k tomu vzťah; king & carpenter v (podľa mňa najlepšej kingovskej adaptácii - a nech sa na mňa darabontovi fanúšikovia nehnevajú) sa pozreli na fetišizmus a posadnutosť z trochu iného pohľadu: čo ak nie my si vyberáme predmet zbožňovania, ale ten predmet si vyberie nás? a čo ak on nás zbožňuje ešte viac ako my jeho - doslova na život a na smrť! každopádne 13 rokov pred Cronenbergovým Crashom (a 15 pred matrixom a vyše 20 pred Transformermi) tu bola Christine, červený cadillac, ktorý je metaforou zla, ktoré je večné, pohlcujúce a neporaziteľné; s dokonalým soundtrackom ("God, I hate rock´n´roll!"), výbornou štýlovou réžiou je ďalším dôkazom nesporných a vysokých kvalít tohto filmu množstvo citácií, odkazou a parafrázovaní tohto filmu v iných dielach, ktoré prišli po ňom, okrem spomínaných napríklad Tarantinov Death Proof alebi videoklip Radiohead ku piesni Karma Police, ktorý je celý citáciou jednej z famóznych scén tohto filmu, ale mám pocit, že ani Lyncha tento snímok nenechal ľahostajným; (14.01.2009)

Kniha i film jsou průměr (možná i lehký podprůměr) jak v případě tvorby Kinga, tak Carpentera. Přesto jsem se u filmu vůbec nenudil. Na druhé straně jsem z něj nebyl ani nijak odvázaný. Kdyby za Christine nestála dvě tak známá jména filmového a literárního horroru, jistě by se (díky absenci samozřejmého očekávání) dostalo tomuto snímku i vlídnějšího nahlížení diváka. Takto je zklamání většinou nevyhnutelné. Hlavní zádrhel je asi v tom, že Kinga inspirovaly starší, méně známé filmy o zabijáckých autech, ale on tento námět pojal po svém: Přivedl (respektive přivezl) tohle obskurní horrorové monstrum do světa středoškoláků a jejich problémů. Možná, že spolu jen neladí právě spojení těchto dvou témat - s tím pak nic nenadělá ani John Carpenter. (A nebo už začal King, nespokojený s Kubrickovou interpretací Shiningu, tvrdě kontrolovat filmy podle svých knih?) PS: To auto působí sice velmi nebezpečným dojmem, ale bohužel není strašidelné. A to by asi mělo. (10.09.2006)

Svého času jsem Christine nijak zvlášť nemiloval. Přišla mi příiš obyčejná a pomalá. Já holt jako mladý a bujný všechnozoř nevyhledával příběhy s velkým P, ale úplně něco jinéhoo s tímhle začátečním písmenem. Zpětně si říkám, jesti já někde neudělal chybu a neměl to vzít naopak, kam já bych s těmi příběhy mohl dojít!? No určitě ne tam, kam jsem dospěl s Prostorem plným vášně. Tak ha ha a teď k téhle zdařilé Kingově adaptaci, která mě konečně po letech dokázala zaujmout. Carpenter rezignoval na svou ulítlost a pustil se do sice děsuprostého převyprávění jednoho z konvenčnějších románů kinga hororu, zároveň však s nonšalancí a úctou k předloze a filmové vyprávěnce jako takové. A vyšel mu z toho prostě příjemný film s pěkně naleštěnou rachotinou. Pochromovaná čtyřka. Horror Challenge Tour 2016 a Seznamte se s... Stephen King (26.01.2016)