Christine

Celkom príjemné prekvapenie v podaní Netflixu keď tento film zaradil do svojej ponuky. Solídne béčko so skvelým vykonom hlavnej postavy majiteľom auta Christine, ktoré ho úplne opantalo. Nemožno však poprieť fakt ži filmu by sa hodil remake natočený v dnešnej dobre ladený v retro štýle 80tych rokov, určite by to dopadlo o poznanie lepšie. (24.05.2020)

Kniha i film jsou průměr (možná i lehký podprůměr) jak v případě tvorby Kinga, tak Carpentera. Přesto jsem se u filmu vůbec nenudil. Na druhé straně jsem z něj nebyl ani nijak odvázaný. Kdyby za Christine nestála dvě tak známá jména filmového a literárního horroru, jistě by se (díky absenci samozřejmého očekávání) dostalo tomuto snímku i vlídnějšího nahlížení diváka. Takto je zklamání většinou nevyhnutelné. Hlavní zádrhel je asi v tom, že Kinga inspirovaly starší, méně známé filmy o zabijáckých autech, ale on tento námět pojal po svém: Přivedl (respektive přivezl) tohle obskurní horrorové monstrum do světa středoškoláků a jejich problémů. Možná, že spolu jen neladí právě spojení těchto dvou témat - s tím pak nic nenadělá ani John Carpenter. (A nebo už začal King, nespokojený s Kubrickovou interpretací Shiningu, tvrdě kontrolovat filmy podle svých knih?) PS: To auto působí sice velmi nebezpečným dojmem, ale bohužel není strašidelné. A to by asi mělo. (10.09.2006)

Christine je výborný narativní psycho thriller. Pod kapotou ukáže několik parádních triků, akční scény baví a vraždy, třebaže nejsou příliš krvavé, zaujaly. Nechybí ani perfektní soundtrack a atmosféra rychlých kol, která k hororu má sice daleko, avšak je natolik hypnotizující, že celou stopáž utáhne s přehledem. (27.04.2009)

Jo jo, taky bych chtěl takové auto, zkusím začít říkat svojí bordó feldě Kristýna a povídat si s ní, třeba taky obživne... Milá a zábavná záležitost, ale na víc jak na silné tři to nevidím, protože z tak skvělého námětu, jakým je živý vraždící automobil, se dalo podle mě vytřískat mnohem víc, zvlášť když měl režii mistr Carpenter. Kingovu předlohu neznám, ale pokud byl film natočený striktně podle ní, bylo by myslím bývalo lepší natočit Christine jen "na její motivy" a scénář trochu vytunit, na můj vkus (a na pana Carpentera) byl myslím příliš chudý a krotký, tedy málo bizarní, šílený, fantasmagorický, "něco" tomu prostě scházelo... Ale Keith Gordon je bez chyby, ty jeho ksichty jsou k popukání. (Pozn.: Asociace na kdysi dávno viděného Herzova Upíra z Feratu v ČST, musím si ho po víc než čtvrtstoletí zreprízovat!) (06.09.2014)

"Nenávidím rokenrol!" --- Sice se říká, že dvakrát do jedné řeky nevstoupíš. Ale dělá se to, a Carpenter do ní dřív vstoupil několikrát. Všechny jeho předchozí klasiky se takřka výhradně odehrávaly v ponurém prostředí, které to carpenterovské dusno prakticky samo produkovalo. Christine je jiná, John je z velké části jako vyměněný. Detailněji pracuje s psychologií postav (hlavně tou Arnieho, jehož sílící pouto ke Christine a vše s tím spojené není vykreslené nijak lacině, to spíš děsivě), ve své podstatě natáčí na normálním místě, s normálními lidmi. Všechno vám to může připadat tak nějak normální, skutečné. Zdání klame, a taky já byl nepěkně vyučen. Postupem času jsem se do filmu zažrával čím dál víc, tak jako Arnie do auťáku, až jsem se dostal do takového tranzu, že jsem při garážové scéně a prvním Christinině triumfálním rozsvícení doslova a do písmene NADSKOČIL Z KŘESLA. Carpenter si se mnou zase jednou pohrál jak kočka s myší, ach jo. :) 87%. (27.08.2010)