Temná hvězda

Protože jsem usnula těsně před koncem a nevím tedy přesně jak to dopadlo, tak za vetřelecké pronásledování mimozemšťana, co má tak fajn pařátky a za bombu, co být ní, tak se aktivuju už při druhém falešném poplachu, dávám tři *. Srovnání s Červeným trpaslíkem je co se atmosféry týká celkem na místě. Samozřejmě humoru je tady mnohem méně a posádka tak nějak postrádá charisma. (13.07.2010)

Většina sci-fi filmů zasazených do vesmíru se pokouší diváky ohromit opulentními výjevy kosmických dálav, mimozemských světů či gigantických vesmírných plavidel. Právě velikost, či přímo nezměrnost vesmírných objektů má pomoci navodit úžas z perspektivy, která byla doposud dopřána pouze hrstce astronautů a jež tak drasticky má měnit náš egocentrický pohled pozemských krys. Ale není právě ona přízemní zaslepenost a titěrná každodennost onou pravou výsadou lidí? Dokáže jí vůbec něco otřást, obzvláště když se z neobvyklosti stane zase jen rutina? Právě tato úvaha je jedním z výchozích bodů fenomenální sci-fi satiry Temná Hvězda, kterou její tvůrci popisují jako Dr. Divnolásku hippie generace. Film pojednává o každodenních lapáliích posádky titulní vesmírné lodi, která již dvacet let brázdí vesmír s úkolem odstraňovat nestabilní planety. Taková doba se na pěti mužích, kterým společnost dělá jen poťouchlý mimozemský mazlíček, přechytračený palubní počítač a inteligentní termonukleární bomby, náležitě podepsala. Ústředním hybným prvkem vyprávění tak zůstává otázka, jestli vůbec něco dokáže hrdiny vytrhnout z letargie. Po šedesátých letech ve znamení nadšeného i vystrašeného snění o tom, jaké to bude, až se lidstvo vydá do kosmu, přišel film, který ukazoval, že i mimo naší hvězdnou soustavu na člověka čeká leda rutina, otrava a vyhoření. Ačkoli obvykle bývá Temná Hvězda vyzdvihována především jako režijní debut Johna Carpentera, nejen v rámci sci-fi kinematografie má zásadnější váhu fakt, že se jedná o scenáristickou prvotinu Dana O'Bannona. O pět let nato se jeho jméno objevilo v titulcích milníku sci-fi Vetřelce, se kterým starší snímek vykazuje mnohé paralely. Jen zatímco v pozdějším hitu slouží každodenní životy skupiny vesmírných dělníků jako výchozí kulisa pro znepokojivý horor, tentokrát jsou rozvedeny do poťouchlé vesmírné variace huličských komedií. [psáno pro LFŠ 2017] (03.07.2022)

Po více než polovinu filmu táhlá nuda, s nějakým občasným oživením. Až teprve, když přijde na řadu komunikace s vychytralou bombou, začne to celé mít spád a vtip. Konečně dojde na tu správnou zábavu. Vizuálně je film celkově velmi nepřitažlivý, skoro jsem měla dojem, že stejně, nebo možná více, bych se pobavila, kdyby šlo o rozhlasovou hru. (16.01.2024)

Dark Star - vesmírná loď, která má za úkol likvidovat nevhodné planety. Posádka čtyř kosmonautů - která připomíná spíš bandu uprchlých trestanců. Děj - žádný. Mimozemšťan - nafukovací balón na nožičkách. Jedno velké WTF! Pozitivní je, že je to krátké a ještě pozitivnější byl palubní počítač v podání velmi příjemného ženského hlasu. (28.01.2012)

Jasne, prvni Carpenterovo celovecerni film, to musi bejt clovek trochu schovivavej, ale tohle je fakt sila. Neni tady vicemene pribeh, particka zarostlejch kosmonautu lita vesmirem a hleda planety k zniceni a pri tom se bud hadaj nebo nudi. Divak se bohuzel nudi vetsinu casu s nima. Jediny spestreni je tak akorat chytani uteklyho mimozemstana, kteryho predstavuje nafouklej mic. Vtipy by se dali spocitat na prstech jedny ruky, jedna parodie Hvezdnejch valek, ukecavani bomby, zaver a jeste mozna neco. Herci navic do jednoho naprosto sileny a vzhledove jak opice a triky, ze clovek nevi, jestli se smat nebo brecet. Aspon, ze tahle desna volovina ma jen 80 minut, vic bych asi neprezil. (29.10.2009)