Temná hvězda

Snad nejzábavnější věc od Carpentra, což je dost možná tím, že postrádá klasickou horrovost a místo ní je tu neskutečně hravá sci-fiální skoro konverzačka, kde několik vyhořelých astronautů koná očistu vesmíru od planet s nebezpečným kurzem. A ti astronauti jsou neskutečně zábavná zběř, u které se sice nehraje na nějaké promyšlené charaktery plné traumat, ale jsou partou znuděných fachmanů, co musí krmit mimozemské rajče. A tahle atmosféra je tu dokonale zachycená, pramení z ní spousta suchého humoru, který ovšem většinou nevyvolá salvu smíchu, ale jen zákeřné uchechtnutí. Navíc je přítomna i sympatická temnost doplněná bizarním finále a absentuje jakýkoliv náznak utopie, tedy pokud se nepočítá filosofování se softwarem rozličných zařízení, aneb toustovač pana Listera z lodi červený trpaslík by si tu měl s kým pokecat. (13.01.2016)

John Carpenter má môj rešpekt, sympatie a uznanie. Je stálym členom v rebríčku mojich obľúbených režisérov a taktiež i skladateľov filmovej hudby. Mám rád jeho snímky, mnohé z nich považujem za kultové dielá ("Vec", "Halloween", "Hmla", "Šialenstvo"). Avšak sci-fi komédia "Temná hviezda" (Dark Star), ktorú natočil v roku 1974 ma nikdy nedokázala zaujať alebo aspoň pobaviť. Pozrel som si tento film viacero krát, ale akosi mu neviem prísť na chuť. ** (22.03.2019)

Ještě než se John Carpenter proslavil jako hororový mistr, natočil tuto nepříliš povedenou sci-fi komedii parodující Kubrickovu "Vesmírnou odyseu". Pár scén bylo poměrně vtipných a povedených ale celkově film působí až příliš lacině a nepovedeně. Prvním celovečerákem se bohužel Carpenter moc nevytáhl. (10.10.2009)

Jedno z těch zvláštních a laciných sci-fi, kterých v druhé polovině minulého století vznikalo mraky. Tenhle je zajímavý pouze jménem John Carpenter, nicméně ani to nepomáhá snímek vytáhnout z nudného dna. Temná hvězda postrádá cokoliv, co by člověka mohlo i těch krátkých 83 minut zabavit. Humoru zde příliš nenajdete, ucelený děj jakbysmet a napětí už vůbec ne. Nezbývá než sledovat nezáživné životní příhody posádky jedné lodi daleko ve vesmíru, což posádce leze na mozek. Bohužel však ona naznačovaná šílenost posádky vůbec nevyužívá svého potenciálu a sympatické herecké obsazení tak nemá příliš prostoru. Jedna hvězda za závěr s bombou a obědovou scénu. Holt ani velký Carpenter nebyl filmovým géniem od počátků. (15.07.2021)

Většina sci-fi filmů zasazených do vesmíru se pokouší diváky ohromit opulentními výjevy kosmických dálav, mimozemských světů či gigantických vesmírných plavidel. Právě velikost, či přímo nezměrnost vesmírných objektů má pomoci navodit úžas z perspektivy, která byla doposud dopřána pouze hrstce astronautů a jež tak drasticky má měnit náš egocentrický pohled pozemských krys. Ale není právě ona přízemní zaslepenost a titěrná každodennost onou pravou výsadou lidí? Dokáže jí vůbec něco otřást, obzvláště když se z neobvyklosti stane zase jen rutina? Právě tato úvaha je jedním z výchozích bodů fenomenální sci-fi satiry Temná Hvězda, kterou její tvůrci popisují jako Dr. Divnolásku hippie generace. Film pojednává o každodenních lapáliích posádky titulní vesmírné lodi, která již dvacet let brázdí vesmír s úkolem odstraňovat nestabilní planety. Taková doba se na pěti mužích, kterým společnost dělá jen poťouchlý mimozemský mazlíček, přechytračený palubní počítač a inteligentní termonukleární bomby, náležitě podepsala. Ústředním hybným prvkem vyprávění tak zůstává otázka, jestli vůbec něco dokáže hrdiny vytrhnout z letargie. Po šedesátých letech ve znamení nadšeného i vystrašeného snění o tom, jaké to bude, až se lidstvo vydá do kosmu, přišel film, který ukazoval, že i mimo naší hvězdnou soustavu na člověka čeká leda rutina, otrava a vyhoření. Ačkoli obvykle bývá Temná Hvězda vyzdvihována především jako režijní debut Johna Carpentera, nejen v rámci sci-fi kinematografie má zásadnější váhu fakt, že se jedná o scenáristickou prvotinu Dana O'Bannona. O pět let nato se jeho jméno objevilo v titulcích milníku sci-fi Vetřelce, se kterým starší snímek vykazuje mnohé paralely. Jen zatímco v pozdějším hitu slouží každodenní životy skupiny vesmírných dělníků jako výchozí kulisa pro znepokojivý horor, tentokrát jsou rozvedeny do poťouchlé vesmírné variace huličských komedií. [psáno pro LFŠ 2017] (03.07.2022)