A máme, čo sme chceli
Réveillon
Režie:
Michal Kunes KováčKamera:
David HofmannHudba:
Stephanie CopelandHrají:
Eva Holubová, Bolek Polívka, Anna Šišková, Ady Hajdu, Jana Kovalčiková, Jan Budař, Judit Pecháček, Daniel Fischer, Dávid Hartl, Rachel Kramer, Juraj Loj (více)Obsahy(1)
Poslední den společného Československa se na silvestrovský večírek schází jedna velká federální rodina. Setkají se ještě jako bratři, rozejdou se už jako cizinci. S každou další borovičkou se zvyšuje šance, že někdo něco někomu řekne a že se něco stane... Budete nám scházet, Slováci. (Bontonfilm)
Videa (2)
Recenze (48)
Hořkosladký příběh jedné rodiny vyprávěný na půdorysu jednoho bytu a jednoho večera (symbolicky Silvestr 1992) funguje překvapivě dobře. Film o soudržnosti rodiny a o tom, že pravda má spoustu podob, a že občas je těžké mít všechny informace a správný kontext, srozumitelně popisuje složitost doby a vztahů mezi lidmi v novém zřízení. 7/10 ()
Ďalšia komédia z doby komunizmu, vtipné momenty striedajú tragické udalosti, odohrávajúce sa v jednej rodine, takmer celý film v jednom byte. Zaujímavé je sledovať kostýmy, zariadenie bytu, takisto soundtrack, ktorý nás prenesie do 90.rokov. Historické udalosti sú tu zobrazené dokumentárne, čo umocňuje autentickosť a zasadzuje nás do presne vymedzeného času, kedy sa lámal rok 1992/93 a vznikla naša republika ako aj Česká. ()
„Zničit rodinu pravdou je to nejjednodušší,“ zní jedna z mnoha hezky znějících vět v této kompetentně zrealizované, místy i zábavné, většinu stopáže však jen kolem důležitých věcí nejistě našlapující konverzační dramedii. Oproti mnoha vyloženě komerčním česko-slovenským kouskům je aktuální film bezesporu důstojnější, sám se sebou však zápasí až příliš na to, aby si z něj šlo něco smysluplného odnést. Více zde. ()
Mladý slovenský režisér Michal Kunes Kováč natočil moc pěkný film o soudržnosti rodiny a také o tom, že pravda mívá mnoho tváří a že při jejím odkrývání může vyplout na povrch nejedno nemilé tajemství. Vyzdvihnout bych chtěla hlavně skvěle vystavěný příběh a až nebývale vyrovnané herecké výkony těch nejvyšších kvalit. Viděno v Cinema City Forum Ústí nad Labem. (80%) ()
A máme čo sme nechceli. Nudný film, ktorí sa chce podobať trocha Pelíškom, ale nemá v sebe žiadny humor, a tak nie je z toho ani sfúknutá pampelíška. Príbeh o rozdelení Československa, ktoré je len dátumovou témou a na konci sa prejaví zahranou spoločnou hymnou, ale celé gro príbehu sa toho vôbec netýka. je to umelo zasadené. Príbeh o dobrom eštebákovi a rodinných vzťahoch je kazený zbytočnými postavami typu Rachel Kramer, ktorá hovorí anglicky i francúzsky, no okrem toho, že je klonom Keiry Knightley je jej postava absolútne o ničom, okrem toho, že dokazuje Hartlovu angličtinu z pomocnej školy a tiež dáva jednu repliku, že Česi a Slováci môžu byť pre všetkých vzorom, ako sa vedia bez boja dohodnúť. Takže ak tu niekto píše, že film "ťahá Rachel Kramer", znamená to len to, že jemu ťahalo ruku do rozkroku, nič iné. Zvyšok je hádka, smútok, zase hádka a silvestrovská kapustnica podávaná, prepytujem, až po ohňostrojoch, dovtedy taniere i stoly prázdne. No a Kovalčíkovej výraz opäť potvrdil, že nech si hrá svoje katastrofálne kvázi "humorné" roly, ale keď sa vyhráža, že pôjde chuderka do ostrého štrajku a nebude hrať, tak to je rehot na celú papuľu - nehraj, nikomu chýbať nebudeš, maximálne zúfalcom, ktorý sfetované mykanie kĺbmi považujú za umelecký tanec. ()
Galerie (11)
Zajímavosti (4)
- Název je narážkou na revoluční píseň „Budujeme“, konkrétně se jedná o verš: „Teď když máme, co jsme chtěli, do rachoty zvesela!“ V době socialismu se používal lidmi jako ironický ve smyslu: „Dobře nám tak.“ Autorem textu je František Halas a hudbu složil Václav Dobiáš. (sator)
- Bolek Polívka prijal úlohu, pretože tieto udalosti vnímal citlivo: "Rozdelenie Československa sme prežívali so smútkom, pretože som mal k Slovensku vždy blízko." (Arsenal83)
- Režisér Michal Kunes Kováč o svojom prvom celovečernom filme: „Mojím úprimným cieľom je sprostredkovať divákom osobnú skúsenosť a vyrozprávať príbeh, ktorý nám pripomenie, že rodinný pokoj je nevyhnutný na to, aby spoločnosť odolala turbulenciám politických búrok. Film zavedie divákov do hlbín ich vlastných rodín. Ukáže ich veľkosť, nedostatky, útrapy, lásku, nenávisť a ich jedinečnosť v nádeji, že nám možno pripomenie, aby sme objali svojich rodičov a poďakovali im, alebo sa postavili problémom, ktoré sme dlho zametali pod koberec.“ (Arsenal83)
Reklama