Stopař

Stopaře jsem si napodruhé užil ještě více, zvláště pro jeho úžasný metonymický rozměr, který mi dovolil o hvězdu navýšit hodnocení a razantně rozšířit plochu komentáře. Celý film se točí okolo vyhroceného vztahu lovce a jeho kořisti, ke konci téměř otcovského, nebo lépe mentorského rázu. Tajemného vraha-stopaře (lovce) v podání démonického Rutgera Hauera ne/lze chápat mnoha způsoby: přišel odnikud, známe pouze jeho jméno (o němž nemůžeme s jistotou říci, zda je skutečné), je zcela vytržen z komplexnosti reality, desocializován; nemá žádnou identitu, neplatí na něj žádná pravidla (společenská, ale ani žánrová). Mnohdy mi přišlo jako by se nad celým filmem vznášel jako zlomyslný bůh, kterého už omrzela dvourozměrnost životní šachovnice. Zaplaťpánbu za to, dodalo to jeho postavě, vyjma syndromu deus ex mašina, další zajímavé a otázky vyvolávající parametry. Osobně jsem v něm také viděl ztělesnění neměnného přírodního zákonu o přežití, nicméně hlavní tíže jeho významu spočívá na roli "katalyzátoru" iniciace nedotčeného eféba Jima (svého času kořisti) - provádí jej zkouškou dospělosti, napomáhá mu naplnit rituál a najít v sobě ztracenou mužnost a sílu. Jim si díky němu projde opravdovým peklem, ale má to i své teoretické klady, protože opětovně docházejí naplnění nadčasové mytologické archetypy, resp. mé oblíbené putovní trivium pro hrdiny: separace, zmíněná iniciace, návrat. A právě díky tomuto příklonu k symbolické rovině vyprávění: 1) přicházejí k úhoně relativizující žánrová zařazení 2) nelze bazírovat na výskytu logických lapsů a nesrovnalostí - jednoduše nejsou podstatné. Když pro změnu zabrousím do filmařské roviny, musím ocenit, nakolik je celý film ohromně nepředvídatelný, a jak se nakládá s osudy jednotlivých aktérů - některé souhry nešťastných okolností bych nepřál ani svému nejhoršímu nepříteli. Značně mě nadchla i kamera, střih a režisérova řemeslná zručnost obecně, nadvakrát udivující, protože jde o jeho úplnou prvotinu. Ale, abych pouze nechválil, rýpnu si i na úkor nemnoha drobných nešvarů. Způsobují je zejména klišoidní žánrové ústupky narušující příjemně mrazivé tempo (navzdory výtečná automobilová demolice) a škaredá syntetizátorová hudba od "zaškolujícího se" M. Ishama. Jako perfekcionista bych si i dokázal velmi dobře představit, že by byl celý snímek natočen v ještě více hypnotizující a pozvolné náladě, ale to už je opravdu drobnost. Nezbývá než dodat, že tohle přes všechny dílčí nedostatky rozhodně nebyla bezstarostná jízda (natož odduševnělá a doslovná). 4,5* (12.01.2008)

Překvapivě kvalitní zpracování filmu, který nestárne ale působí jako by byl natočen až v novém tisíciletí. Bohužel co láme vaz tomuhle zajimavému snímku je neustálé objevování vraha/stopaře, který pronásleduje mladého kluka, který mu zpočátku uniknul a to je na tom to špatné. Působí to, jako by měl ten kluk v kapse gpsku a ten stopař vždy věděl, kde se zrovna nachází, až to po chvilce přestane bavit a nějaké to dobře vybudované napětí tím bortí. Stejně tak postupné chování chlapce je až příliš. Velká škoda, protože bez toho to mohl být opravdu výborný film. (21.02.2017)

Návod. K tomu, jak na absolutní dno zdeptat nevinného mladíka. A když píšu absolutní, tak myslím odpravdu absolutní. Proč všichni nejďábelštější herci pocházejí z Evropy? Rutger Hauer byla snad ta nepřesnější trefa do černého, neboť představit si někoho jiného v této roli si odteď nedovedu představit. Při jeho neuvěřitelně krutém psychologickém teroru, doplněným o fyzické týrání a nahození v očích zákona na plakát nejhledanějšího zločince, jsem jen udiveně zíral a modlil se, aby mě nikdy nic podobného nepotkalo. Nevím, jestli bych to vydržel. Režisér nešetřil na autentičnosti honiček, výbuchů a přestřelek, což se promítlo na celkové velmi kvalitní filmové vizáži. Opravdu jsem velmi mile překvapen, s ohledem na rok snímku si myslím, že by se jako fajn béčko Hitcher naprosto bezproblémově uchytil i v dnešní době. Pár nelogičností jsem sice nevědomky pochytil, ale potutelné vyhýbání se šťastnému konci mi to plně vykompenzovalo, takže za scénář hluboká poklona. Jen mne velmi zklamalo, že se člověk nedočkal žádného vysvětlení. I když možná ne. Dokonce to je značně vychytralé, protože tento efekt zapříčiňuje to, že Stopaře nemohu dostat z hlavy. Harmone, ty jeden vychytralej parchante. Nejlepší soundtrack z filmu 80% (07.01.2013)

Po mesačnej odmlke po dobrom pocite z remakeu, som si pustil originál a musím povedať, že chápem percentuálnu priepasť medzi nimi. Originál 'The Hitcher' má totiž jeden podstatný faktor, ktorý novšiemu viditeľne chýba a to je - Rutger Hauer a jeho nechutne pokojná záporácka charizma. To jediné nemohli nahradiť a je to citeľne cítiť. Inak je všetko na rovnakej úrovni, viď komentár k 'The Hitcher' - 2007. 85%. (06.03.2009)

So Stopárom ma nespája žiadna nostalgia, či už VHS charakteru alebo polnočného sledovania Novy na starej televízii bez ovládača. Ale musím pripustiť, že tá osemdesiatková atmosféra ma stopercentne pohltila. Čo ma nepohltilo, bolo množstvo logických kiksov, ktoré by sme dnes mohli považovať za prehliadku klišé a týka sa to najmä automobilových naháňačiek. Spôsobov, ako utiecť polícií, je tu veľké množstvo, ale nech vás ani nenapadne niektorý z nich vyskúšať, nefungovali by. No a kto je tajomný stopár? Na to si každý nájde vlastnú odpoveď. (30.08.2021)