Stopař

V minulosti tenhle film pro mě žádný kult nebyl. Není ani dnes, ale přeci jenom jsem na repete zaokrouhlil hodnocení směrem nahoru a hvězdu přidal. Ano Howell nikdy nebude můj favorit a po tom atmosférickém úvodu už se to zvrtne v přehlídku absurdit a scénaristických šíleností, ale jako typické osmdesátkové řemeslo to funguje. Mrazivý minimalismus profesionální akční scény a Rutger Hauer jako ztělesnění absolutního nepochopitelnýho zla. Co naplat takových poctivých kousků ze staré školy je třeba si dneska vážit.75% (07.06.2021)

Silniční thriller (a la Duel, Autostop Rosso, Duel v poušti, Jízda do pekel nebo Smrt na dálnici), který má skvělou  prašnou výpravu, hutnou atmosféru a dobré herce v hlavních rolích. Ale scénář se než na psychologii a napjaté dialogy spoléhá na početné akční scény a preferoval bych, kdyby Hauerův psychopat dostal silnější background (nepotřebuju o něm vědět všechno, ale vědět, o co mu vlastně jde, by bylo fajn) i více prostoru. (14.01.2007)

Koncept Stopaře, v primární rovině odvislého od setkání se zlem proniknuvším do světa smrtelníků, vychází ze dvojího: z proměnlivého vztahu mezi stopařem a mladíkem a ze zpochybnění navenek se jistě jevícího světa, v němž se příběh filmu odehrává. 1, Co se týče vztahu, hrdina si v úvodu počíná lehkovážně a později zakouší teror, kdežto stopař obráceně; v první půlce vypouští hromy, blesky (tím hru iniciuje) a v druhé si s mladíkem již jen pohrává, dokonce tak, že libovolně přetváří a koriguje svět filmu, velkoryse překračuje fyzikální a časoprostorové zákony, a zjevuje se zčistajasna, jak se mu zamane. Zatímco stopař disponuje „žánrovou pamětí" a promptně ji využívá, mladík takové štěstí nemá a všemu musí přijít na kloub svépomocí - trvá mu to dobrých devadesát minut. 2, Ke zpochybnění světa filmu dochází ze strany mladíka poté, co si uvědomí, že stopaře nezastaví ani strážci zákona a že aby ho přemohl, musí porušit pravidla – jak společenská, tak stopařova. Situaci můžeme zobecnit a uvést, jak pracují filmy s divákem v závěrečných minutách. Například potlesk na konci Titanicu je možné „číst" jako příklad autotematismu - ten zrazuje kinematografii tím, že formulku „jsem svět“ nahrazuje formulkou „jsem film“. Tvůrci těsně před koncem film překlápí; již nejsem uvnitř fiktivního světa, ale vně, abychom mohli film adekvátně zhodnotit. Tvůrci tleskají sami sobě - respektive to mi tleskáme tvůrcům; film se vyvedl. Analogii k tomuto procesu známe z thrillerů a hororů, které dosahují napínavého či hrůzostrašného efektu znejistěním statusu fikčního světa. Z tzv. metafyzického obratu (neboli nečekané inverzní proměny ontologické roviny) čerpají svou efektní pointu například filmy Šestý smysl a Ti druzí. V takovýchto případech nevystupujeme vně, jako předtím, ale propadli jsem se ještě o jedno patro dolů do suterénu. Závěrem: Divák je hřebík. Buďto ho třeba vyndat kleštěma (Titanic), anebo zatlouct (Šestý smysl). Ale nemůže jen tak zbůhdarma čouhat z fošny. To by nešlo. (21.06.2009)

Velice dobrý psychthriller. Lepší psychouše než Rutgera Hauera jsem snad ještě neviděl, ten byl prostě skvělý. Škoda, že si na tom nedali tvůrci ještě kapku víc záležet, propracovanější scénář, k tomu o půl hodinky delší stopáž pro lepší rozvoj dramatických scén a je to špička. Takhle dávám "jen" opravdu velice poctivé 4 hvězdičky. Zajímavá je silná podobnost hl. hrdiny (ne R. Hauera, myslim toho kladnýho) s Honzou Dolanským (snad to tak nepřipadalo jenom mně). (17.06.2008)

Tak docela zklamani, fakt nechapu ty komentare typu skvelej pribeh a podobne. Pribeh je hodne jednoduchej, skoro az stupidni a vetsinu casu se to furt mota v kruhu, kdy se Rutger vzdy nekde objevi, aby naprudil pubertaka a zase zmizi, takle se to deje skoro celou dobu filmu, je vicemene jasny, kdo chcipne, poldove jednaj jak hovada a hlavni hrdina moc sympatickej neni, takze me vlastne vubec nezajimalo, jesli chcipne. Nejaky sceny brutalniho nasili sem si taky nevsim, kdyz uz to totiz vypada, ze bude naka akcicka, tak strih jinam, coz hlavne u kamionovy sceny hodne nasere. Dale postava Jason Leigh je takova dost nesmyslna, clovek ani nevi, proc mu pomaha a zaroven se ani nedozvime, proc Rutger tak prudi zrovna tohohle. No a ke vsemu tu je jeste hodne slaba hudba, napinavy to moc neni a sceny, ktery meli bejt akcni, pusobi tak nak zpomalene. Ty tri hvezdicky jsou vicemene za Rutgera, kterej je naprosto famozni, jedna z jeho nej roli, skoda, ze nema vic prostoru a pak taky za prostredi, ktery precejen atmosfere trosku pridava. (14.02.2008)