Halloween

Kultovní horor, který mě přes slušnou režii Johna Carpentera nikdy nedokázal nadchnout jednoduše proto, že tématicky mě vyvražďovačky tohoto ražení naprosto míjí. Jen v málo subžánrech se najde tolik klišé a hloupostí jako tady. V téhle oblasti mě zaujal snad jen Vřískot 1 a 2 pro svůj ironický nadhled. Na druhou stranu, když už vyvražďovačka, tak v Carpenterově pojetí. Jeho následovníci často svůj vzor jenom vykrádali. Celkový dojem: 45 % (21.01.2009)

Klasika, ale slabší než Věc, o dost. Což mě přivádí na otázku, jak je možné vidět v televizi na kterou se Jamiee L. Curtis dívá, film The Thing (je to začátek původní verze, ne remaku, který si John za pár let natočil:)). Legenda, která mě minula obloukem, možná tomu pomohl křik, možná něco jiného, ale přesto asi nikdy nepochopím, co na tom všichni vidí. Jamie Lee Curtis mě asi ve svém nízkém věku nedokáže pořádně zaujmout... (20.06.2004)

Parádní horor. Už sice není tak hrůzný jako dřív, ale i přesto strčí díky svojí atmosféře většinu svých následovníků hravě do kapsy. Sice se říká, že člověk se nejvíc bojí toho, co nevidí, ale když vidíte vraha u něhož nejsou poznat díky zakrytému obličeji emoce, má to možná ještě větší účinek. A hudební motiv si budete pískat ještě dlouho potom, co film dokoukáte... (23.08.2002)

Co má společného Šípková Růženka a Michael Myers? Docela dost, protože to, co oběma chybí, je rozum, bdění a přitakávání životnému – ze všeho nejvíce však řeč. V pohádkách jde často právě o to princeznám, které oněmí (Honza málem králem), ztratí schopnost úsměvu (Šílené smutná princezna) či upadnou do snění jako Šípková Růženka, tuto řeč navrátit. Zpravidla si to vezme na starost muž, který svou vychytralostí princezně rozum a řeč navrátí. V Halloweenu nacházíme totéž, jen je to prohozené – zakletý nemluva tu je Myers a ta, kdo ho má osvobodit, racionální Jamie Lee Curtis. Jamie se věru liší od svých hédonických kamarádek. Je trochu šprtka, nemá přítele, sama říká, že proto, že je na chlapy moc chytrá, trochu moc čte. Proto je ale hlavní postavou a proto je k ní Myers tak přitahován, jelikož ví, že ona jako jediná mu je s to rozum a řeč vrátit a zachránit ho. Řeč je možná to vůbec nejdůležitější, co lidé mají a co je nakonec odlišuje od zvířat. Podle mnohých teprve konstitucí řeči vzniká lidské vědomí, teprve tehdy ožívá psychické vědomé já. Také proto dnes někteří bijí na poplach, tvrdíc, že řeč byla rozbita (a s ní i rozum) ve prospěch různých sloganů, hlášek, smajlíků, výkřiků ap. Opakem řeči a rozumu je magie, drogy, mystika, náboženství či infantilita (Myers zabil poprvé v šesti). Ustanovením racionální Jamie hlavní postavou nám Carpenter naznačuje, že nikdy nesmíme rezignovat na snahu sebe i svět kategorizovat, uchopit, zpředmětnit, „zteoretizovat“. Neboť rezignace na toto nutně končí v oral-análním (dětském) vesmíru magie či drog, který je přesným opakem skutečné dospělosti. Nevěřme proto nikdy lidem, kteří odmítají teoretizovat o filmech a posmívají se intelektuálům – mluví z nich malí a nezralí Myersové. ____ Vyjma (-spoilery-) úvodní vraždy sestry se objeví ve filmu ještě čtyři. První dvě mají společné to, že těsně před zabitím nehraje žádná hudba (dívka v autě, kluk v domě), zatímco během třetí (šňůra od telefonu) a čtvrté (Jamie, ale tady jde jen o pokus o vraždu) hudba hraje, pokaždé stejná, Carpenter cosi velice jednoduchého vybrnkává na piano. Důvod, proč hudba hraje, je ten, že Meyers je v záběru a jeho počínání tedy není založeno na šoku pro postavy i diváka jako u prvních dvou vražd. Když v záběru není, jako v prvních dvou případech, žádná hudba nehraje a překvapení je o to větší. Carpenter v tom má očividně prostě nějaký systém. Na tomtéž konceptu stojí hudební doprovod ke slasheru Pátek třináctého. Problém je samozřejmě v tom, že vycvičený divák právě z toho důvodu, když je nápadné ticho, pozná, že se něco blíží – podobně jako je např. podezřelý záběr bez střihu v jinak frenetickém filmu, neboť ukazuje-li takový film postavu jdoucí dlouze z domu k autu, je téměř jisté, že auto vybouchne. (18.09.2011)

Halloween a Friday the 13th. Obe série som vo svojej dobe sledoval, bohužiaľ v oboch prípadoch mi ich prvé časti ušli a predsa len Jason mi viac prirástol k srdcu. Dnes mám zhliadnuté obe jedničky a musím uznať že Halloween dopadol oveľa lepšie. Carpenter bol proste kráľ nízkorozpočtoviek kde atmosféra tečie potokom a sám vedel aká hudba sa mu tam najviac hodí. Song je kult, film je kult, Michael Myers je kult, Jamie Lee Curtis sa stala kráľovnou hororu a nezničiteľnosť vraha je definovaná. Škoda toho priemerného scenára, ale je to béčko takže čo? „Idem pre pivo. Hneď som späť. A neobliekaj sa!“ Proste klasika. (08.12.2006)