Sním či bdím?

Ačkoli taky věčně nad něčím filozofuju, tohle mi přišlo dost nestravitelné. Ano, konec byl lehce znepokojivý, což hodnotím kladně, a občas zazněla nějaká zajímavá myšlenka, ale tu už většinou mozek kvůli neustávajícímu proudu slov nebyl ani schopný vnímat. Přidejte k tomu animaci, ze které bolí oči (vidět tohle na plátně, asi bych nevydržela ani deset minut) a máte přibližnou představu o 99 minutách, které mi Richard Linklater přichystal. (07.01.2012)

"To kým jsme, je vždycky jen naše rozhodnutí." "Je to jako kdyby jste na tuto planetu přišli s krabičkou pastelek. Někdo má 8 pastelek, jiný 16. Záleží ale jenom na tom, co s těma pastelkama (barvama) uděláte." "Funkcí médií nikdy nebylo odstranit zlo ze světa. Jejich úkolem je přesvědčit vás, abychom všechno to zlo akceptovali a zvykli si s ním žít." + filmu - myšlenky, scénář, filozofie, - filmu - nevím, zda je to záměr ale věčně roztřesený jakoby plovoucí obraz mi hodně vadil, příliš intelektuálský až "vědátorský", sama jsem musela vidět na několikrát, příliš napěchovaný dost těžkými pasážemi, chtělo by to víc nadhledu a odlehčení, spousta lidí to nedá.... ;) (21.10.2016)

Velmi zajímavý a zájmu hodný filmový experiment, u kterého jsem byl místy uchvácen a místy přecejenom trochu znuděn. Linklater tvoří většinou hodně ukecané filmy a Waking Life není výjimkou. V tomto případě se však veškeré rozhovory točí především okolo filozofie a hranicí mezi realitou a sněním. Hodnotit obsah filmu není snadné, chybí zde totiž klasická kostra příběhu. Divák společně s hlavním hrdinou proplouvá snovými dialogy, konfrontuje se s různými filozofickými postoji k životu či realitě a snaží se v tom najít smysl své cesty. (Mě osobně potěšila i závěrečná rozprava o jednom z děl Philipa K. Dicka.) K vizuální stránce filmu nemám žádných výhrad. Animace jsou správně halucinogenní a líbily se mi ještě více než ty z pozdějšího Linklaterova filmu Temný obraz. (15.12.2009)

Spoilery! Parádní Linklaterovo podělení se s diváky o vědění, které se mu podařilo v průběhu života nastřádat. Děkuji mu za to. Mnohé dialogy, respektive povětšinou spíše monology, neboť hlavní postava pouze proplouvá vlastním snem a tiše naslouchá, jsou naprosto vynikající. Obávám se, že jedno zhlédnutí je na vstřebání kompletního obsahu dost málo. Nicméně, to co jsem vstřebat zvládl je v mých očích rozhodně dostačující na maximální hodnocení. Snímku se podařilo prohloubit mi a rozšířit mi některé své názory. Lidé, kteří se o danou oblast vůbec nezajímají - tedy nezajímají se o samotný život, neboť toto je filosofický snímek o životě, mohou mít při sledování značný problém. Toto je snímek, který svým obsahem značně přesahuje rámec filmu. Dívat se na snímek v noci, kdy už se mysl oddává polospánku, jaksi ztrácí význam a je zde zbytečně przněno hodnocení. Dokonce i já, prudce inteligentní člověk, jsem musel dávat brutální pozor, aby mi něco neušlo. Co si budeme povídat. Většina zdejších uživatelů jsou retardi, a pokud se na tento film dívali v noci, tak si z něj pamatují možná tak animaci. Animace byla skutečně vynikající. Atomosféru snu se podařilo vystihnout perfektně, ale moje hodnocení se odvíjí především od vynikajícího obsahu. Dále nedoporučuji koukat pod vlivem alkoholu. Animace se ráda třese, což by mohlo mít za následek vyprázdnění žaludku stejnou cestou, kterou se předtím naplnil. Konec snímku si člověk může zřejmě vyložit dle libosti. Já ho pochopil tak, že hlavního hegešáka v úvodu snímku sejmulo auto a vše, co se poté odehrálo byl posmrtný sen, neboť je prokázáno, že po smrti člověku funguje 6 až 12 minut mozek. Zřejmě každý z nás už minimálně jednou zažil situaci, kdy se v noci vzbudil, podíval se na hodiny, zase usnul, zdál se mu brutálně dlouhý sen, probudil se, podíval se znovu na hodiny a uvědomil si, že uběhla třeba jen minuta. Za 12 minut se vám může před očima opravdu odehrát celý život. Jinak nejvřeleji doporučuji nechat si zdát lucidní sen. Je to super pocit, být architektem vlastního snu. Jednu určitou dobu jsem prakticky nemíval ani jiné sny. Pravděpodobně si snímek ještě minimálně jednou v budoucnu zopakuji. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel RedAK. (28.02.2017)

Hoci je toto dielko veľmi inšpiratívne, nemôžem sa ubrániť pocitu, že by ovela lepšie vyznelo ako krátkometrážny snímok, ktorý by naplno obsiahol jednu, dve filozofické myšlienky.. 99min totiž obsahuje mimoriadne vela existencionalistických úvah, ktoré sa v tej veľkej kope strácajú a v žiadnom prípade ich divák nemôže všetky stráviť a vychutnať si ich naplno. No aj tak filmu ďakujem za filozoficky plodný večer. (23.01.2008)