Šílenství

Jak se může šílenství projevovat. Název nás zve na zodpovězení této otázky. Divákovi se to podaří zjistit jen částečně. Jak jinak. Tajemství je zde evokováno tím, že spisovatel nedopisuje poslední kapitolu, zmizí si, ale postavy jeho knihy jsou jako opis reálných postav v městečku, takže vyšetřovatel jde po rozluštění této hádanky. A aby to nebylo omšelé, tak tak pointa zaskočí i otrlé diváky, co si dlouho mysleli, že ji už dopředu správně odhadli... (12.07.2010)

Po dějové stránce nebyly Carpenterovy filmy ničím inovantní nikdy, takže neskrývaný béčkový námět o pragmatickém pojišťovacím agentovi, jenž je konfrontován s podivínským spisovatelem hororů, je velmi příjemným popichování všech milovníků jednoho nekorunovaného „krále“ psané hrůzy. Režisérova nezaměnitelná scénografická stavba, která odsouvá všechny možné rušivé elementy stranou a pomocí kamery jdoucí do podstatných detailů, je dokonalým základem pro budování stísněné atmosféry maloměsta. Herecké výkony sice odpovídají hloubce charakterů předepsaných scénářem, ale přesto je Jurgen Prochnow dostatečně démonický a Sam Neill nadprůměrně výrazný, aby dokázali unést i některé dějové přešlapy, jež víceméně kulminují asi 15 minut před koncem, kdy si Carpenter neodpustí latexový nášup. Ale i sebevětší porce chyb je odpustitelná díky pevně držené atmosféře po celou stopáž a především mistrovsky otevřenému konci, který je až po okraj naplněn pesimismem a v němž si Carpenter udělal maximální srandu sám ze sebe. (14.05.2006)

Podobně jako u Vládce temnot, i tentokrát přivádí Carpenter na Zemi čisté zlo. Hrozící apokalypsa opět není založena na dotknutelné bázi, nýbrž na pocitové. Komplikovanější scénář stírá hranici mezi skutečností a fikcí, nebo chcete-li mezi logickým uvažováním a propadem do čirého šílenství. Spolu s hrdinou jsme vrženi do naprosto absurdních situací, podivných obyvatel ještě podivnějšího městečka a fantaskních monster. Co je však na filmu možná ještě lepší, tak nejednoznačný závěr, který nic nevysvětlí. Ba naopak, divákovu mysl ještě chvíli zaměstná. Zkrátka a dobře, Carpenter vytvořil další skvělý, atmosférou nasáklý, žánrový kousek. A zároveň jeden z jeho posledních, opravdu kvalitních hororů. (12.10.2011)

"In the Mouth of Madness" je krásný a výstižný název pro matoucí film, kde se psychedelie střídá se schizofrenií, nejistota s paranoiou, realita s halucinacemi, deprese s mrazením... Zápletka je sice hodně hustý guláš a stále se nejsem schopná rozhodnout, jestli mi pointa přišla úplně debilní nebo naprosto geniální, ale rozhodně ta podívaná měla něco do sebe - v první řadě hutnou atmosféru. Sam Neill v hlavní roli je přesvědčivý v obou rovinách: coby uhlazený, striktně racionální vyšetřovatel pojistných podvodů i jako rozcuchaný, počmáraný materiál pro psychiatra. Lovecraftovsky bizarní kousek nemusí sednout každému, mně naštěstí ano, ikdyž mám výhrady k několika scénám a třeba nad tou závěrečnou se budu muset ještě hlouběji zamyslet, co tím chtěl Jan Tesař přesně říci. Jako nadšená čtenářka knih Stephena Kinga musím hodnotit nadprůměrně, Sutter Cane by byl taky můj oblíbený autor;-). 74% (14.07.2011)

Tenhle film je vážně šílenost. Začátek vypadá slibně, máte pocit že se bude budovat pořádně hutná hororová atmosféra. Jenže film se brzy stane slátaninou béčkových hororových motivů. Tudíž to není napínavé a strach z toho moc nejde. To by ale nevadilo, kdyby to byl pořádný gore masakr ( jako třeba Evil Dead 2 ). Ale to taky není. Škoda. Přesto se nejedná o špatný film. Jako bonusy si můžete připočíst narážku na Stephena Kinga a v malé roli i slavného Charltona Hestona. P.S. Jedna organická nestvůra má chapadla, která mi připomněla Carpenterovu Věc. Jo, to byly zlaté Carpenterovy časy. (20.12.2004)