Šílenství

Nebylo to úplně k ničemu, jelikož jsem podle reakcí většiny poserů zde zjistila, že mám pro strach uděláno... ale nejsem si jistá, jestli to neplatí jen pro tento případ, takže pro sichr rekapituluju - na slizovité příšerky mě nikdy neužilo, neosvětlení šedovlasí senioři, nedodržující pravidla silničního provozu, mě už vyděsili bezpočtukrát a s narušenými dětmi pracuju... tak čeho bych se tady mohla bát? Snad hospitalizace v psychiatrickém zařízení, ale nepřichází v úvahu, protože nervy, ty já mám jak špagáty... Jedna hvězda za Sama Neilla. (30.10.2014)

Ano, bylo to dobré, především úplný konec mě dostal, ten opravdu stál za to. Ale 5* prostě dát nemůžu, a to ze dvou důvodů. Zaprvé by to mohlo být trochu míň překombinované a zadruhé ty trapné triky, dobře je to rok 1994, ale kdyby třeba Carpenter ty vyloženě trapné stvůry tolik neukazoval, mohlo to být mnohem lepší a staršidelnější. (28.07.2005)

Lovecraft se potkává s Kingem v ultimátní literárně/filmové hororové vizi Johna Carpentera. Co je realita, co fikce a jak fikce může ovlivnit realitu? Ve filmu je na jednu stranu hodně (klasických) motivů (uctívání, apokalyptická invaze a epidemické šíření zla, příběh v příběhu, šílenství), na druhou stranu málo děje, což jde na vrub četným hororovým výjevům, které mě ale moc nezaujaly. Zároveň se bere s nadhledem, což se odráží ve vtípcích i hereckých výkonech - Sam Neill si to dává, ale jeho zfetovaně působící sexy parťačka je na pár facek. Celkově z toho mám i po třetím zhlédnutí tytéž rozporuplné dojmy, ale zajímavý horor to rozhodně je. (10.10.2010)

Podobně jako u Vládce temnot, i tentokrát přivádí Carpenter na Zemi čisté zlo. Hrozící apokalypsa opět není založena na dotknutelné bázi, nýbrž na pocitové. Komplikovanější scénář stírá hranici mezi skutečností a fikcí, nebo chcete-li mezi logickým uvažováním a propadem do čirého šílenství. Spolu s hrdinou jsme vrženi do naprosto absurdních situací, podivných obyvatel ještě podivnějšího městečka a fantaskních monster. Co je však na filmu možná ještě lepší, tak nejednoznačný závěr, který nic nevysvětlí. Ba naopak, divákovu mysl ještě chvíli zaměstná. Zkrátka a dobře, Carpenter vytvořil další skvělý, atmosférou nasáklý, žánrový kousek. A zároveň jeden z jeho posledních, opravdu kvalitních hororů. (12.10.2011)

John Carpenter si trochu, svojim výrazne autorským spôsobom, zafilozofoval nad prelínaním fikcie a reality a je v tom cítiť aj značný cynizmus. Aký vplyv majú na nás knihy alebo filmy? A čo tie hollywoodske? Ešteže tu je, resp. vo svojich zlatých časoch, bol Carpenter a my sme sa mohli za prvé previnilo zabávať a za druhé ešte aj popremýšľať, okrem spomínaného aj nad potenciálnou predurčenosťou ľudského osudu či manipulatívnosťou spoločnosti. In the Mouth of Madness neposkytuje jednoduché odpovede a ak by ich poskytol, tak by vlastne stratil svoj skutočný zmysel. Nenapísal to De Luca náhodou ako nejaký interný fórik pre Kinga? VIDENÉ ZNOVA 6/23: Až na druhý krát som si všimol, že Neill pozerá v telke kúzeľné céčko Robot Monster. (12.11.2018)