Strážci

Je v tom cítit tatínkova ruka a dohled. Na to, že se jedná o její prvotinu, tak celkem fajn a držím ji pěsti, aby pokračovala, protože určitě jednou to vyjde a natočí trhák, jako její otec. Creepy atmosféra lesa a nečeho neznámého ze začátku fungovala velmi dobře. Pak to spadlo do klasického béčka. Pokud ale se nahodíte na vlnu mystična, tak si to užijete. Horor to ale moc není. (01.09.2024)

Její otec natočil náhodou před 25 lety hit (stejně jako Opus náhodou vyplodil Live is life) a od té doby cpe všem okolo přesvědčení, že je geniální scénárista. Je logické, že té iluzi neunikla ani dcerunka. Co je horší, že dcerunka někde nabrala dojem, že to mohla i podědit… tak napsala zaručený hit a zaškemrala u tatínka o peníze, aby ho mohla natočit. Jenže ona se z toho vyklubala (nečekaně) píčovina. Ale nehorázná. Kdyby nechala napsat scénář někomu s talentem, mohlo to dopadnout mnohem lépe, protože okoukala techniky co (režisérsky) fungují a do té doby než “chcíplo auto v lese” jsem měl pocit, že “by to i šlo”. Pozn.: jaká je logika vylézt uprostřed lesa z auta a začít řvát “haló, potřebuji pomoc”. Jako, že by pomohly veverky? Ach jo… (21.07.2024)

Jablko nepadlo vůbec daleko od stromu. Provedení je sice horší, a i přes atraktivitu prostředí z nějakého důvodu vůbec nefungují atmosférické prvky, vše je ale nahrazeno solidními zvraty, pointou, a celkově prostě nápadem (je to dle předlohy), který si režisérka dobře vybrala. Dcérka se vyplatí sledovat. [max] (06.09.2024)

Docela povedený debut pokračovatelky filmového odkazu Shyamalanů. Dcera se evidentně potatila, a její první film snese co se řemeslného zpracování a výpravy týče přísnější měřítka. Příběh filmu a jeho mysteriózní stránka je navázaná na zajímavou a neokoukanou mytologii, která se ale zbytečně prezentuje až moc rozmáchle, a přitom by daleko lépe fungovala jako lokální záhada. Atmosféra není špatná, ale celkově je na tento typ žánru až moc "vanilla". V zádech vás téměř nikdy nemrazí, a horor hodně ustupuje do pozadí na úkor mysteriózního thrilleru, který bohužel nemá vždycky ty správné grády. Postavy jsou až na ústřední Dakotu Fanning dost nezajímavé, a různý symbolismus se kolem nich daří vykreslovat tak napůl. Nakonec však jablko nepadlo daleko od stromu, a jedná se o lehce zapomenutelnou, ovšem řemeslně zručně zvládnutou mysteriózní jednohubku. (19.06.2024)

Chvílemi mi to svojí bezradností připomnělo poslední 2.série LOST, včetně těch poklopů, které taky NĚKAM vedou. Vrší se tu záhady, vrší se tu nepředvídatelné situace, ale k ničemu smysluplnýmu to nesměřuje. Asi tak půlhodinu mě to bavilo pozorovat, jak je to celé mimózní, jako když sledujete v ZOO nějaké exotické zvířátko, na kterém se příroda „vyřádila“ neblahým způsobem, u kterého by i Attenborough zaplakal. Postavy se tu chovají se iracionálně, vedou nepřirozené dialogy, a na konci to tak hloupě graduje a s tak jalovou pointou, že z toho máte bolehlav. Jediný, co mě potěšilo, byl ten Aratinga žlutý, miluju totiž papoušky. A v případě Ishany mě jenom napadá, že jablko se od stromu zakutálelo někam hodně daleko a už ho nikdo nikdy nenašel. Meh. (11.09.2024)