Lima

Je to realisticky, syrově natočený, velmi slušné řemeslo, které na malé ploše jednoho domu a přilehlé ulice ukazuje krutost války. Problém je v tom, že jsem si k žádné z postav nenašel cestu, protože žádná z nich nemá příběhové pozadí, a vlastně proto mi všechny figurky v helmách byly tak nějak ukradené. Citelně tady chyběli nějací antagonisté, jako byli Elias a Barnes v ´Četě´, jejichž soupeření té nesmlouvavé řežbě dodávalo nějaký vyšší morální přesah. A tady mi nakonec bylo nejvíce líto té nevinné irácké rodinky, které se vojáci nacpali bez pozvání do bytu a ještě jim "za odměnu" rozesrali barák.

To se to sešlo za elitní partu v jedničce Predátora, jen co je pravda. Filmová superstar, vedle budoucí scenárista, i režisér, dále pak wrestler a guvernér v jednom. A také Bill Duke, ano, ten výrazný černoch, neškolený to filmař a svojí režijní nezkušenost „prodává“ i tady. Střídá tu totiž velmi zajímavé pasáže s těmi velmi nezajímavými a celé to nedrží moc pohromadě. Naštěstí scénář je slušnej (taková trochu ´Skrytá identita´ z Wishe), na konci pěkně graduje i s pointou a hudebně to šlape výborně. A tlumené charismatické herectví Lawrence Fishburna také stojí za zmínku. 

Příběhově je to sice zdánlivě jednoduchá love-story, ale Grečnerovým uchopením tak osobitá, jako je tu i hlavní ženská postava v podání Vandy. Ta je nezkrotná, svobodomyslná a stejně tak Grečnar byl výjimečný nezařaditelný tvůrce, který si vždycky točil po svém a žánrově jeho filmy lze těžko charakterizovat. Víc se tu hraje na atmosféru a práci s kamerou (spousta záběrů je překrásných!), a za doprovodu jímavé hudby sledujeme vztah mladého architekta a jeho velmi mladé přítelkyně, který nekončí nudně manželským vztahem, protože Vanda, vážení, Vanda je osobnost, která nezapadala do konvencí tehdejší doby. Zlehka je tu i načrtnutý mezigenerační střet mlaďochů, kteří s nástupem Beatles jedou v bigbítu a v kontrastu s nimi čerstvě padesátiletý otec (tehdy už 50 roků byl předstupeň do důchodu, ó, jak se časy mění), jenž hledá útěchu ve staré hudbě. Řekl bych, že společně s Uherovým ´Slnkem v sieti´ je tohle asi nejzajímavější slovenský novovlný film 60.let.

V životě máte tři jistoty – smrt, daně a pak to, že Jason Statham nikdy nevystoupí ze své herecké škatulky. Ale to nevadí, i tak tě, hochu, máme rádi. Problém ale je, že hraješ v příběhu stokrát viděném, jako by ho psal generátor scénářů - „mýmu kámošovi/zaměstnavateli mafiáni unesli dceru/ženu/psa (dosaďte si podle libosti) a já, bývalý voják, jim teď dám přes držku“ – a ani tvoje charisma to, Jasone, tentokrát neutáhne. Nový ´Rozhněvaný muž´ se nekoná, i ta akce je průměrná a je jí pomálu a Ayer se na Ritchieho dívá hodně zespoda. Ale pořád je to autentičtější, než kdyby Statham v plavkách na dně Mariánskýho příkopu dával po tlamě přerostlýmu megalodonovi :o)

NENÍ to netflixovská typická vycpávka, na to je ten špinavý vizuál příliš sexy. Problém je naše (vaše) doufající očekávání a následně ten výsledek, co jsme dostali. Ano, Evans se místo indonéské rýže začal cpát americkými hamburgery, odkrvilo mu to mozek :o) a odplavilo schopnost točit vynikající filmy. Stal se z něho řemeslník na úrovni takovýho Lena Wisemana. První dva ´Raidy´ uchvacovaly nápaditou choreografií a tím, jak ta akce byla krásně přehledná, a tady je jenom KINETICKÝ CHAOS, který vás ze židle nezvedne, případně vás rovnou nasere (úvodní škaredá digitální naháněčka). Fakt jsem až šokován, jak je to, co se týče akce, průměrné ve všech ohledech, kde se invence nahrazuje komicky čvachtavým násilím, plném digitální krve. Hardy je sice ukázkový chodící přebytek testosteronu (a čím starší, tím lepší, takovým tím sexy zchátralým dojmem), ale jinak zamáčkněme slzu nad dalším zmařeným talentem, kterého semlel hollywoodský studiový systém. Back to Indonesia, Garethe, prosím.

Bydlet v takový oprýskaný špinavý maringotce, asi budu chlastat taky. Ale teď vážně, tohle je určitě nejosobnější Vláčilův film, protože on sám se potýkal s démonem alkoholu (pamětníci vzpomínají, že během natáčení Markety Lazarové třeba několik týdnů nejedl a žil jenom z pravidelného přísunu rumu). Tady pro Mistra typická obrazová kamerová kouzla nečekejte, je to strohé, ale o to více vynikne ta depresivnost prostředí a životní situace Vinklářovy postavy. Prostě si žijete svůj podělaný osud těžkého alkoholika, váš životní obzor začíná a končí u flašky a na nic jiného nemyslíte, a do toho jako rána z čistého nebe za vámi přijde po 18 letech dcera, o které jste neměl ani páru. No to by vykolejilo z mantinelů, na které jste dennodenně zvyklý, i sebevětšího pijana. Vinklář to hraje tak sugestivně, jako by to sám prožil, bezútěšný konec je výborný a i ve mně to zarezonovalo. A to si dávám maximálně dvě malý piva, když jdu jednou za 14 dní na Hospodský kvíz :o)

Mám pocit, že kolegové, kteří to hodnotí 4 a více hvězdami, si za těch 6 let převážnýho zmaru propastně snížili svoje nároky na to, jak má vypadat dobrý marvelovský film. Tohle je šedivá rutina s vizáží levnějšího streamovacího produktu, která nemá ani jednu (!) pamětihodnou a vizuálně výživnou scénu, jenž by film dobře prodala na velkém plátně (jestli vám ke štěstí stačí těch pár minut CGI tajtrlíkování před Volume panely, tak upřímnou soustrast). Setrvalý sešup dolů, zdá se, nekončí. __ PS: Hollywood nemá jiné herce do záporných rolí, než Giancarlo Esposito? Skoro mám strach otevřít ledničku, aby z ní na mě nevyskočil. 

Krásné a záslužné „fuck you“ antisemitským náckům, kteří prahnou po „čisté rase“ a vidlákům, kteří sdílejí jejich narativ. A když se to spojí se špičkově zinscenovanými akčními sekvencemi, jejichž syrovost mi připomněla Affleckovo ´Město´, nemůže z toho vzniknout nic jiného než dobrý chlapský film. Čisté, poctivé řemeslo. A Jude Lawovi to sekne ještě více, než zamlada. Ne už chlapec z obálek dívčích magazínů, ale tahle herecká poloha životem ošlehaného chlápka, která, doufám, ho bude definovat i v letech příštích.

S posledními filmy Terrence Malicka se míjím, ale začátky měl pozoruhodné. Jeho typické poznávací znaky, jako je odtažité vyprávění, vnitřní monology jedné z postav a velmi výrazná a krásná kamera, všechno tu je. Sice pokud jde o příběh, skoro to svádí k tomu napsat, že jde o takové ´Bonnie a Clyde´ z Wishe. Jenže Malickova neopakovatelná osobitá režie z toho prostě dělá originální film a pokud se naladíte na jeho tón a atmosféru, nemůžete být zklamáni.

Nedokoukáno. Laciný a obludně přepálený vlhký sen progresivistů, kvůli kterým pak hajzlové jako Trump vyhrávají volby. Viola Davis je tady přitom nejmenší problém, je to schopná herečka. Problém je její vynucená stylizace do Johna McClaena v sukni, v konceptu, který je přitom 1:1 obšlehlý z ´Die Hard´. Stylizace, která normálního diváka se vkusem nemůže bavit, i když si hollywoodští pohlaváři myslí opak. A která je jeden z důvodů (samozřejmě ne nutně jediný), proč dnešní kina zejí prázdnotou a proč boomeři jako já dávají přednost klasické kinematografii několik desetiletí dozadu, kdy mi filmy byly blízké. Jděte už do prdele, fakt.