Na západní frontě klid

"Už neležíme v děrách a nečekáme bezmocně na zkázu. Umíme ničit a zabíjet. Umíme se chránit a mstít se. Když uvidíme jejich obličeje, stanou se z nás divoká zvířata, měníme se ve vrahy, zločince, zabijáky..." Není tohle komplexní definice války? Přiznávám, že Remarqueho předlohu jsem nečetl, protože to byla povinná četba a tu já jaksi ze zásady odmítal, ale tenhle film dokazuje, jaké protiválečné poselství přináší. "Zabil jsem Tě... Ale co jsem mohl udělat jinýho, kamaráde. Odpusť mi to! ... Viděl jsem Tvou pušku, Tvůj bajonet, granáty... Kdybysme to všechno zahodili, mohli jsme být přátelé..." (28.09.2016)

Knihu jsem nečetl, film neviděl celý. Proč tady tedy straším? Protože chci říct, že obdivuju ty kluky. Já vím, to asi dojde každýmu, kdo má trochu racionální myšlení, ale já si fakt stojím za tím, že nebýt oněch reků, neměli bychom ke komu vzhlížet. Neberu to teď jen z jedné strany mince, mluvím celkově o vojácích, kteří za nás bojují a někdy neví, za jakým účelem. Byli přinuceni (někdy si sám sebe představím v podobné situaci a pokaždé stáhnu ocas mezi nohy. Strachem!) a zbavení všech svých snů. Do háje, teď si člověk uvědomuje, jak hodně toho má. Jak říkám, film jsem celý neviděl, ale kdybych měl hodnotit z pohledu odvahy, neváhal bych za plný počet. Alespoň, že někdo měl odvahu mi tenhle film pustit. A dovolil mi urovnat si myšlenky. Za to fakt dík! (09.11.2009)

silné 4 hvězdy! na to, že se jedná o televizní film, je to nesmírně vydařená adaptace stejnojmenné knihy (soudím tak i přesto, že jsem knihu nečetl..) ... herecké výkony, atmosféra války, kostýmy, triky - to všechno je tu na vysoké úrovni a kdyby byl tento snímek uveden do kin, tak by se tam podle mě neztratil :) (29.04.2009)

Málokdy se podaří podle notoricky známé knižní předlohy natočit film, kterým by originální dílo nebylo znehodnoceno. Za jednu z nesčetných výjimek se dá považovat právě filmové zpracování „Na západní frontě klid“ z roku 1979. Jinak řečeno veskrze pozitivní dojem (nebo snad zadostiučinění?) mám z tohoto snímku režiséra Delberta Manna. Ten se svého úkolu zhostil opravdu bravurně. Nejenže hlavní myšlenka dnes již klasického románu E.M.Remarqua byla zachována, ale i většinu děje tvůrci přenesli na filmové plátno, což obvykle nebývá pravidlem. Zůstaly i téměř všechny postavy z knihy. Ian Holm exceloval v roli fanatického desátníka Himmelstosse. Zvlášť velkolepě ztvárnil Ernest Borgnine postavu „taťky vojáků“. Nejvíce mě ovšem zaujal Richard Thomas v roli Pavla Bäumera. Titulní postavu zahrál podle mého názoru naprosto přesvědčivě. Do filmu přesně zapadá hudba, je zcela taková, aby citlivě dotvářela pochmurný obraz v divákově duši. Některé momenty opravdu zamrazí - například scéna, kdy Bäumer leží vedle umírajícího francouzského vojáka. Samotný závěr (Bäumerova tragická smrt) je jedním velkým alegorickým, ale zároveň varovným symbolem. Zasloužených 5 hvězdiček. (11.03.2007)

Je to už hodně dlouho, kdy jsem četl slavný Remarquův román, a tak mi mnohé detaily z paměti vypadly. Nemohu potvrdit, že se film bůhvíjak věrně přidržuje předlohy, ale určitě zachovává její sdělení. A to je rozhodně pozoruhodný úspěch. --- V českém prostředí je význam první světové války poněkud nevyváženě zastíněn válkou druhou, v mnoha ohledech pouhým epilogem té první. Češi proflákali obě, ale následky té druhé jsme pociťovali mnohem konkrétněji, mimo jiné i díky dlouholeté bolševické propagandě: národní osvobození je maličkost, teprve vítězství socialismu znamená podstatný mezník. Není-liž pravda? --- Díky tomu je pro nás dvojnásob užitečné seznámit se s prožitkem příslušníků národa, který první světovou válku bral vážně a prožil se všemi důsledky, náležitě tragickými. Mannův film je stejně jako předloha silný svojí opravdovostí. Žádné vymyšlené figury a vznešené kecy. Normální kluci, učitelé, oficíři. Postupné vystřízlivění a deziluze, masakr životů i hodnot. Takříkajíc v „přímém přenosu“, bez komentářů. --- Remarquův román a Mannův film významně přispívají k pochopení, že mnohé z toho v čem dnes žijeme se formovalo právě na bojištích první světové války. Podle mého soudu je však třeba jít ještě dál a položit si otázku, proč do takového šíleného a (sebe)zničujícího konfliktu nadšeně vstupovaly národy vybavené duchovními hodnotami, které i nyní vnímáme jako základní: osvícenství, rozmach vzdělanosti a hospodářství, sekularizace, právní stát, demokracie. Nenechejme se mýlit - tohle všechno před rokem 1914 evropské národy měly a hrdě vyznávaly. Němci možná ze všech nejvíc. (11.10.2011)