Tarzan

Prvá dosť dlhá úvodná časť z pralesa je špičková aj napriek zvláštnym maskám opíc, ktoré často vyzerali ako kríženci viacerých druhov ľudoopov z planéty opíc. Príbeh je naivný, asi podriadený predlohe, ale časť pobytu v civilizácii sa motá dookola okolo toho istého príliš dlhú dobu. Snaha o súlad človeka s prírodou je celkovým hlavným mottom chápaným až príliš dramaticky, čo filmu trochu škodí. (31.08.2013)

Lord Clayton se svojí mladou ženou se vydává na plavbu daleko do Afriky. Po cestě je potká bouře, loď ztroskotá a jen on a jeho žena se zachrání. Na neobydleném pobřeží si postaví přístřešek, kde také jeho žena porodí malého chlapce. Brzy poté ale oba zemřou, a chlapce nečeká nic lepšího. Jenže osiřelé dítě objeví opičí smečka, a jedna ze samic se malého chlapce ujme. Po letech se on - člověk stává vedoucím smečky. Jednoho dne se v okolí objeví britská expedice, a chlapce si všimne kapitán D'Arnot, který jej v průběhu dalších měsíců naučí lidskému chování, a přesvědčí k návratu do civilizace ... Od Edgara Rice Burroughse jsem četl téměř všechny jeho knihy (některé i ve slovenštině), takže by se dalo říct, že mi Tarzanův svět nemá co nabídnout. I na tomto v kině jsem byl před mnoha lety v kině (dodnes si pamatuji, jak celé kino rozesmála scéna, kdy si mladý Tarzan uleví na hlavu jedné z opic). Když se na tento film podívám nyní jako mnohem starší (a snad i rozumnější), nenacházím jiných slov než zklamání - jasně, film má takřka 30 let, ale stejně. První polovina ještě jakžtakž jde (až na docela hrozný český (opičí) dabing), ale v druhé polovině jsem se ukrutně nudil, a doufal že i Johna Claytona napadne, že by se měl brzy vrátit do divočiny. Jenže to už přišly i závěrečný titulky a konec. Každopádně role Tarzana je jednou z nejefektnějších (a určitě i nejnáročnějších) Christophera Lamberta - škoda že mu více nepomohl režisér a ostatní herci, a byl na všechno sám... (21.01.2013)

Když jsem jako dítě objevila ve staré knihovně několik svazků Tarzana od Edgara Rice Burroughse vydaných v roce 1937, byl to můj největší čtenářský zážitek. Četla jsem je stále dokola a celé pasáže jsem znala zpaměti. Žádný starý film s Johnnym Weissmullerem nebo Lexem Barkerem jsem neviděla, tak o to víc jsem se těšila na filmovou premiéru tohoto dobrodružného snímku v létě 1985. Zdržela jsem se u kamarádky, ujel mi spoj a tak jsem přímo z nádraží spěchala s velkou nedočkavostí do letního kina, a to bez patřičného protidešťového vybavení a s králíkem ve velké kabeli. Byla jsem šťastná, že jsem to stihla, ale ne dlouho. Přihnala se bouřka, větvemi stromů cloumal vítr, blesky se křižovaly, lilo jako z konve a to jak na plátně, tak i ve skutečnosti. To nebyl zážitek ve 3D ale nejmíň v 5D, dokonalá iluze se vším všudy. Promokla jsem já i králík v kabeli u mých nohou, ale vydržela jsem až do konce. Nadšení se nekonalo, naopak přišlo velké zklamání. Takhle jsem si příběh, který jsem tak milovala z knížek, nepředstavovala. Christopher Lambert neodpovídal mé představě plavovlasého poloboha. Film byl na rozdíl od knihy velmi depresivní, možná blíž realitě, ale daleko od mých snů. Můj dětský hrdina byl někdo úplně jiný. Ani králíka to nebavilo. Od té doby jsem se filmu vyhýbala, až teď jsem se na kousek podívala, ale názor jsem nezměnila. Dobrodružný film ano, Tarzan ne. (04.02.2013)

Určite kvitujem zámer nakrútiť Tarzana ako dva filmy v jednom, kde tá prvá časť má úplne odlišnú atmosféru než tá druhá, pravdou však je, že to najlepšie dostaneme práve v tej časti číslo 1. Pobyt v civilizácii je tak nejako mechanicky nakrútený, stále ide ale o solídne remeslo. Ide o seriózne dielo, žiaden popcorn, ako by sa mohlo na prvý pohľad zdať, ten sme dostali v podobe toho Tarzana posledného a v legendárnom animáku, ale tieto filmy som nevidel. A po Hudsonovom Tarzanovi ani neviem, čo by mi mohli k látke povedať viac. Lambert je super atlét, MacDowell krásna, Fox slizký, ale inak si film kradne pre seba Ian Holm. (13.12.2019)

Na tohle mám vzpomínky z dětství, takže hodnocení může být z mé strany trochu zkreslený, ale tohle je pro mě top Tarzan, kterej byl natočenej. Ch. Lambert a jeho zamračenej pohled, patřičná dávka citovýho nátlaku na diváka, napětí, to všechno tam tenkrát bylo a bylo to super. Tohle nostalgický kouzlo to pro mě nikdy neztratí, i když z dnešního pohledu to může působit třeba úsměvně. Až se divím, že jsem to tady neměl ohodnocený. (23.05.2020)