Věc

Kultovní sci-fi klasika s tíživou a postupně houstnoucí atmosférou, která je ještě více umocňována mrazivým, zasněženým prostředím nekončících ledových ploch. Velké množství skutečně drsných, hrůzných a dechberoucích scén. Geniální hudba Ennia Morriconeho. Melodie, která ač se skládá jen z několika tónů, dokáže při neustálém opakování se, vzbudit ten správně zneklidňující pocit. Unikátní masky a ohromující triky, na nichž je krásně vidět poctivý "faktor lidské práce" a to, že si na nich dali maskérští génioví zatraceně záležet. Aby ne, když mezi sebou měli Roba Bottina:) Právě proto patří Věc, společně i s Mouchou mezi jedny z nejlepších "creature" sci-fi. Obdivuhodné a mimořádné triky a masky, které zanechají člověka znechuceného, stejně jako ohromeného. To se nejvíc cení, lidská práce. CGI je neosobní a v dnešní době už ani nikoho nedokáže nijak extra uchvátit, začíná to být standard. Ale, když je vidět, že si s tím někdo pohrál, že na tom tým nějakých maníků zavřených kdesi v nějaké hale bůhví, jak dlouho tvrdě makal, to je hodné obdivu a uznání. Legendární filmy, jako je i tento, nedokáže nikdy nikdo překonat. A právě proto se neustále, jako na běžícím pásu, vyrábějí remaky, že:) Jenže v těchto případech jde hlavně už jen o prachy. Naplnit si kapsy na obecenstvu, z nichž spousta nemá možná o jménech hororových režisérských "masters", jejichž snímky se v posledních letech tak hojně překopávají, ani tušení. Ale nejprve se z těchto kapes musí vylosovat jména dalších kultovních děl, která je třeba znovu předělat a převést do vyumělkovaného, digitálního či 3D hábitu. (17.02.2008)

Na osmdesáté roky slušný horor, který kurevsky rychle utěče (což u mne znamená, že mě bavil), se skvělým a charismatickým Kurtem Russellem. Vynikající atmosféra ve které nevíte komu máte věřit a s kterou postavou sympatizovat. Ale co to kurva dělá v TOP 200? To jste si tu všichni dohromady před tím filmem honili ocasy nebo co ? (29.01.2010)

Psát komentáře k mistrovským kouskům, jako je Carpenterova Věc, je naprosto zbytečné. Žádná sebelepší slova totiž nedokážou vystihnout tu tísnivou atmosféru, která na vás začne dýchat už od úvodních titulků. Ledová pustina na Antarktidě, všudepřítomný strach z neznáma, nezapomenutelný Morriconneho hudební motiv, skvělý Kurt Russell a stejně výborně hrající smečka psů, a samozřejmě jeden mimozemský parazit, co neustále mění svou podobu. Aha, tak vidíte, že se mi ani z části nepodařilo popsat tu neopakovatelnou atmosféru jednoho z nejlepších sci-fi horrorů. Natočit takový husarský kousek se dneska už jen tak někomu nepodaří. P.S. Pokud jste fandové filmu, rozhodně doporučuju zakoupit Blu-Ray od Magic Boxu, který u nás vyšel. Precizně remasterovaný obraz totiž dělá z téhle lahůdky dokonalou pastvu pro oči. (14.02.2011)

Mrazivý horor ve všech smyslech toho slova... Vynikající ponurá atmosféra příběhu mužů v ohrožení, skvělé herecké výkony bez zbytečných póziček a klišé, skvělá hudba a zvuky dokreslující přesně dávkované filmové napětí... A ten konec... Dávám do své pětadvacítky nejlepších hororů. Kdysi dávno jsem u tohohle filmu pociťoval opravdu strach, že jsem ho dlouho nechtěl vidět znovu... Čtyři a půl hvězdičky s mrazením v zádech zaokrouhlené na pět. (02.10.2005)

Jak už víme ze zámořské produkce vzešlé během studenoválečných padesátých let, o společenské tísni se dá nepřímo vyprávět i na půdorysu psychologické sci-fi/hororu, tedy předně a nejsrozumitelněji tam. Věc je produktem podobně podezíravého období, které zasáhlo hollywoodskou tvorbu v osmdesátých letech (tentokrát však nikoli ve spojitosti s politikou, ale s hrozbou nových smrtelných virů typu AIDS). Jde o jeden z nejděsivějších, nejvíce znepokojujících a nejchytřejších hororů, s jakými se může běžný a nepříliš "sečtělý" divák setkat, a to nejen kvůli neopakovatelné atmosféře zmaru, tísně a nejistoty. Je možné namítnout, že Věc není filmem originálním. Ano, o tom nelze pochybovat. Imituje fabuli staršího a v jistém směru i kvalitnějšího Vetřelce, ale lišácké přenesení konfrontace se skrytým a nevypočitatelným nepřítelem z prostor klaustrofobické a temné těžařské lodi, plující nezměrnou kosmickou pustinou (dead space), kde "nikdo nemůže slyšet váš křik", do osamocené výzkumné stanice kdesi v odlidněné a neméně rozlehlé Antarktidě, kde "by mohl váš křik být i vyslyšen, ale dříve zanikne v kakofonii polární bouře", dělá učiněné divy. Oslovení prostředí jako oživlé kulisy, resp. další postavy příběhu, která zviditelňuje paranoický stav mysli a odříznutí postav od tepla civilizace, je mezi těmito dvěma díly nejvíce zřejmým, nejpříbuznějším prvkem, ale souběžně tím nejrozdílnějším, protože oba dva režiséři jej využívají za jiným účelem - Carpenter v budování nervozity, obav ze zjevného a všeprostupujícího parazitického nepřátelství; Scott jako symfonii mrtvého ticha, kosmické hrůzy, děsu z neskutečného a neviděného a lidské malosti (odtud také rozdílné chápání a využití monster). Své nezastupitelné místo v děsivé atmosféře "spiknutí" hraje i Morriconeho minimalistická hudba, která originálně využívá rytmu lidského organismu, totiž tepu srdce. I ten však zaniká v hluchotě a slepotě ledového království. Není úniku. Na rozdíl od plíživého Vetřelce je však ve Věci kladen větší důraz na hyperbolické a groteskní násilnosti. Ty i v dnešní době zůstávají neobyčejně naturalistické a zvrácené, což je deviza, které by moderní digitální morfing dosáhl jen s obtížemi. Monstra ke všemu vypadají jako ty nejabsurdnější a nejobludnější projekce lidského podvědomí, přičemž s psychoanalytickým modelem koresponduje i finální "sestup" do labyrintu sklepení. A na závěr, když nám Carpenter nepřímo dává pocítit naději ve zjištění, že přežije jen ten největší ochmelka z okolí (akcent na umisťování destilátů do záběru), si dovolil být i notně cynický. A nebo je to naopak a zaujme stanovisko hluboce lidské? Ta nejistota! (06.04.2007)