Father Ted

"Fek off! Drink! " - nezapomenutelné zkomolené hlášky věčně v lihu naloženého starého otce Jacka. Trojici svérázných kněží skvěle sekunduje Pauline McLynn v roli Mrs. Doyleové, věčně se vnucující hostům s čajem nebo sendviči. Další z řady výborných britkomů. Stejně dobrý a zahlcený svéráznými postavičkami jako jeho následovníci Black Books a It Crowd. + Na scénu trojího období života Elvise Presleyho nejde jen tak lehce zapomenout ! (06.02.2007)

(Viděny kompletní 3 série) „Otče!“ – „Ano, Tome?“ – „Zabil jsem člověka!“ – „Vážně? Promluvíme si o tom později. Teď dělám rozhovor pro televizi.“ Před sledováním jsem byl krapet nedůvěřivý vůči „zápletce“ v podobě příhod tří pánbíčkářů (a jejich hospodyně) na opuštěném ostrově, ale jméno scenáristy Linehana (podepsaného také pod mým milovaným Black Books) mě nakonec přesvědčilo. A vsadil jsem si dobře! Father Ted je totiž obrovsky vtipný seriál a humorem je osazenstvu výše jmenovaného knihkupectví dost blízký, a to i co do kvality. Vyrovnanost všech 3 řad je velkým plusem a směrem ke konci mi ani nepřipadalo, že by tvůrcům nějak docházela šťáva (i když okolnosti „nepokračování“ jsou moc smutné). Seriál mi dost přirostl k srdci a překvapilo mě, jak rychle jsem si oblíbil i vedlejší postavy. Vždy jsem se těšil především na „milující se“ manželský pár Johna a Mary či Larryho trpícího zničujícími Tedovými telefonáty (pokaždé ve velmi vtipné situaci, ostatně třeba „Larry říkal, že je větší šance být ušlapán osly, než zemřít při pádu letadla)“. A variace se dodržovala i u paní Doylové a jejího padání z okna. Z dílů se mi asi nejvíce líbil And God Created Woman (s problémem celibátu), ale smíchy jsem brečel třeba i u návštěv biskupů, vybírání jedinců pro padáky či návštěvy „největšího irského obchodu se spodním prádlem“. Nadchlo mě i nenásilné a více než vtipné vložení parodií (na detektivky, zombie filmy nebo konkrétně na snímek Nebezpečná rychlost). Jakožto ateista netuším, jak na seriál reagují zastánci katolické církve, já se ovšem u těch všemožných narážek na tuto instituci a její zaměstnance (ne že by to stálo jenom na tom) bavil znamenitě a nevidím důvod, proč nedat plný počet. A také se chci porozhlédnout po dalším seriálu z dílny výše zmiňovaného Linehana, zatím mně humor tohohle chlápka zatraceně sedí. „Měl jsem tu píšťalku 40 let. Zachránila život mému dědečkovi.“ – „Opravdu?“ – „Ano. Britové ho chtěli popravit. Postavili ho ke zdi a vystřelili na něho. A kulky zasáhly píšťalku v jeho kapse a odrazily se od ní. – „Bože všemohoucí! Takže byl zachráněn?“ – „Ne, ne. Jen se to oddálilo, střelili ho znovu.“ (08.03.2015)

Dějiště: Craggy Island, zapomenutý ostrov kdesi poblíž Irska a místní fara. Postavy: Tři kněží odsouzení svými nadřízenými - pro ne zcela přesně specifikované incidenty - k zřejmě doživotnímu pobytu zde. Dobře uklizení, nikoho neohrožující, nikoho nezajímající. A tak hlavním nepřítelm je jim (mimo místního biskupa) především nuda. - Tenhle seriál mě vážně baví ... A baví mě o to víc, že sama přesně nerozumím tomu proč. Je to s podivem, ale přestože jsou tři hlavní hrdinové notně přemrštění, dokážu uvěřit v jejich existenci. A tak se ptám, co je to, proboha, vlastně za chlapíky? - Teda vidím jako muže odsouzeného k životu, který si nevybral - v totálním zapadákově, navíc spoutaného pravidly, o nichž není na 100% přesvědčen. Věčně unuděný, deprivoný, občas rebelující - nikdy příliš. Dougal je zas velké naivní dítě, takový čistý bloud, který zásadně říká, co si myslí, i tehdy, kdy je to naprosto nevhodné. Byl by z něj bezvadnej hippie. Pokud jde o můj názor, tak na Craggy Island ho určitě uklidili právě pro jeho nebezpečnou upřimnost. Pak je tu ještě Jack, ale rozebírat jeho osobnost nemá mnoho smyslu, protože ji dávno utopil v lahvích whisky. Každopádně vypadá na chlapíka, kterému žádná pravidla nikdy nezábranila v tom, užívat si život podle svého. Celkem rozjetá partička, která to však ke své smůle většinou nemá kde rozjet :) - Příjde mi příliš jednoduché označit Otce Teda nálepkou "proticírkevní" humor. Je to spíše ten nejprapůvodnější druh legrace, kdy si utahujeme z důstojných věcí. Řekla bych, že Almodovarovy jeptišky z jeho filmu Černá roucha jsou vzdálenými příbuznými tehle irské trojice duchovních. Pravda, i já si teď nechtěně budu představovat, že to v katoliské církvi vypadá jako v tomto seriálu. Ale koneckonců, kdyby to na ostaních farách vypadalo jako na té z Craggy Islandu, byla by to docela legrace. (31.07.2008)

Vtipné, britské, vybrané, trefné, originální. Naprosto fámozní. Sitcom zasazený do jednoho osamoceného ostrova a "rodiny" otců. Přivítá vás zde otec Ted, který je z celé sebranky poněkud nejnormálnější a je takovou hlavou klanu. Dál se na vás usměje poněkud zaostalejší otec Dougal. A hned v rohu místnosti vás seřve věčně podnapilý otec Jack. K tomu vám hospodyně s úsměvem vnucuje čaj tak dlouho, dokud si ho nevezmete. Když jsme se seznámili s celou "rodinou", je čas na nějaké to dobrodružství, a že jich je opravdu hodně. (19.05.2009)

Ak by som hodnotil najviac vydarené diely, tak by dostali 4* cejch. Bohužiaľ na jednu sériu dostanete v takejto kvalite max. 2. Väčšina dielov je v podstate kvalita na úrovni jedným uchom dnu, druhým von. Čo však nikdy nesklame je Otec Jack. Účinná jednoduchosť vyťažená na maximum, ktorá sa za tri série neokuká. Jeho štyri slová a ksicht proste fungujú geniálne. Škoda, že tvorcovia nemali záujem byť viac kreatívny a zacyklili sa v tuposti na úrovni Joey z Priateľov. (01.11.2020)