Father Ted

Dějiště: Craggy Island, zapomenutý ostrov kdesi poblíž Irska a místní fara. Postavy: Tři kněží odsouzení svými nadřízenými - pro ne zcela přesně specifikované incidenty - k zřejmě doživotnímu pobytu zde. Dobře uklizení, nikoho neohrožující, nikoho nezajímající. A tak hlavním nepřítelm je jim (mimo místního biskupa) především nuda. - Tenhle seriál mě vážně baví ... A baví mě o to víc, že sama přesně nerozumím tomu proč. Je to s podivem, ale přestože jsou tři hlavní hrdinové notně přemrštění, dokážu uvěřit v jejich existenci. A tak se ptám, co je to, proboha, vlastně za chlapíky? - Teda vidím jako muže odsouzeného k životu, který si nevybral - v totálním zapadákově, navíc spoutaného pravidly, o nichž není na 100% přesvědčen. Věčně unuděný, deprivoný, občas rebelující - nikdy příliš. Dougal je zas velké naivní dítě, takový čistý bloud, který zásadně říká, co si myslí, i tehdy, kdy je to naprosto nevhodné. Byl by z něj bezvadnej hippie. Pokud jde o můj názor, tak na Craggy Island ho určitě uklidili právě pro jeho nebezpečnou upřimnost. Pak je tu ještě Jack, ale rozebírat jeho osobnost nemá mnoho smyslu, protože ji dávno utopil v lahvích whisky. Každopádně vypadá na chlapíka, kterému žádná pravidla nikdy nezábranila v tom, užívat si život podle svého. Celkem rozjetá partička, která to však ke své smůle většinou nemá kde rozjet :) - Příjde mi příliš jednoduché označit Otce Teda nálepkou "proticírkevní" humor. Je to spíše ten nejprapůvodnější druh legrace, kdy si utahujeme z důstojných věcí. Řekla bych, že Almodovarovy jeptišky z jeho filmu Černá roucha jsou vzdálenými příbuznými tehle irské trojice duchovních. Pravda, i já si teď nechtěně budu představovat, že to v katoliské církvi vypadá jako v tomto seriálu. Ale koneckonců, kdyby to na ostaních farách vypadalo jako na té z Craggy Islandu, byla by to docela legrace. (31.07.2008)

Vcelku normální kněz, jemuž život na faře dopřál soužití s mladým budižkničemu, jenž má místo mozku hrášek a starým budižkničemu, jenž má místo všeho líh, z čehož vyplývá celá plejáda komických situací plných břitkého britského humoru. Sem tam je to opravdu příjemné pokoukáníčko, ale ze seriálů, které jsou od lidí potulujících se kolem téhle větve humoru (Big Train, Jam, Brass eye...) mi Ted přijde nejslabší, ačkoli má z nich jako jediný ucelené dějové zápletky postavené na klasickém sitcomu. Bohužel mě nežene touha vidět další díly, jak by tomu u seriálů mělo být, a ačkoli jsem téměř u konce druhé série, nic mě neláká pokračovat a tak si Tedem více méně jen zkracuju dlouhé chvíle před odchodem do práce, i když mám přitom neustálý pocit, že by se tytéž chvíle daly prožít i s jakýmkoli jiným seriálem a nedopadlo by to o nic hůř. 60% (04.09.2013)

Zatím nejslabší práce Grahama Linehana, která je pozadu oproti IT či Black Books mílovými kroky, ale v té době ještě taková konkurence na Britských ostrovech nebyla, a tak se za klasu považovat dá. Velké mínus je strašlivý nepoměr vtipných scén, kde je jimi jeden díl zcela nabitý, ale na další už žádné nezbyly. Například po pilotu jsem měl ohromnou chuť to zabalit. Řekl jsem si tedy, že zkusím ještě druhý, a v případě neúspěchu končím. Ten mne doslova bavil, tudíž stahuji třetí. A vida, opět jsem se dočkal zklamání. A takhle to pokračovalo celou první sérii, a poté mi došla trpělivost. Prostředí, ve kterém se jednotlivé epizody odehrávají, je jistě zajímavé, herci sympatičtí, rozhodně je to nevšedně originální. 75%. (11.01.2012)

Viděl jsem jen jeden a to první díl, ale ten mě dostal. Byl velice vtipně napsán, se spoustou nápadu, neštítíc se ničeho (takové názory na církev z úst kněze-byť vypatlaného, bych nečekal). Musím jej vidět celý!!! A už jej mám a pomaličku jej skoukávám a žasnu kolik je v něm humoru za který by před nedávnou dobou jistě autory čekala hranice:-) (13.08.2009)

(Viděny kompletní 3 série) „Otče!“ – „Ano, Tome?“ – „Zabil jsem člověka!“ – „Vážně? Promluvíme si o tom později. Teď dělám rozhovor pro televizi.“ Před sledováním jsem byl krapet nedůvěřivý vůči „zápletce“ v podobě příhod tří pánbíčkářů (a jejich hospodyně) na opuštěném ostrově, ale jméno scenáristy Linehana (podepsaného také pod mým milovaným Black Books) mě nakonec přesvědčilo. A vsadil jsem si dobře! Father Ted je totiž obrovsky vtipný seriál a humorem je osazenstvu výše jmenovaného knihkupectví dost blízký, a to i co do kvality. Vyrovnanost všech 3 řad je velkým plusem a směrem ke konci mi ani nepřipadalo, že by tvůrcům nějak docházela šťáva (i když okolnosti „nepokračování“ jsou moc smutné). Seriál mi dost přirostl k srdci a překvapilo mě, jak rychle jsem si oblíbil i vedlejší postavy. Vždy jsem se těšil především na „milující se“ manželský pár Johna a Mary či Larryho trpícího zničujícími Tedovými telefonáty (pokaždé ve velmi vtipné situaci, ostatně třeba „Larry říkal, že je větší šance být ušlapán osly, než zemřít při pádu letadla)“. A variace se dodržovala i u paní Doylové a jejího padání z okna. Z dílů se mi asi nejvíce líbil And God Created Woman (s problémem celibátu), ale smíchy jsem brečel třeba i u návštěv biskupů, vybírání jedinců pro padáky či návštěvy „největšího irského obchodu se spodním prádlem“. Nadchlo mě i nenásilné a více než vtipné vložení parodií (na detektivky, zombie filmy nebo konkrétně na snímek Nebezpečná rychlost). Jakožto ateista netuším, jak na seriál reagují zastánci katolické církve, já se ovšem u těch všemožných narážek na tuto instituci a její zaměstnance (ne že by to stálo jenom na tom) bavil znamenitě a nevidím důvod, proč nedat plný počet. A také se chci porozhlédnout po dalším seriálu z dílny výše zmiňovaného Linehana, zatím mně humor tohohle chlápka zatraceně sedí. „Měl jsem tu píšťalku 40 let. Zachránila život mému dědečkovi.“ – „Opravdu?“ – „Ano. Britové ho chtěli popravit. Postavili ho ke zdi a vystřelili na něho. A kulky zasáhly píšťalku v jeho kapse a odrazily se od ní. – „Bože všemohoucí! Takže byl zachráněn?“ – „Ne, ne. Jen se to oddálilo, střelili ho znovu.“ (08.03.2015)