Father Ted

Po zhlédnutí první série konstatuji, že je to další 5 hvězdičková záležitost od Grahama Linehana, jen o nepatrný krůček za geniální Partičkou IT. Po druhém je to fifty fifty, stejně skvělé. Ted : Dougu, kdybys měl 3 přání, mít cokoliv si zamaneš, co by to bylo? Doug : Ne, já nic nechci, nic nepotřebuji... Ted : A co takhle, kdyby jsi byl jako Elvis, rocková hvězda? Doug : Jé! To by bylo skvělý!!! Ted : A měl by jsi ještě další přání? Doug : Ne, to mi úplně stačí být Elvis! Ted :A co mít k tomu pořádný fáro a balit na něj ženský ? Doug : Skvělý! To bych chtěl !! Ted : A co třetí přání, máš nějaké? Doug : To ne, mě úplně stačí být Elvis, mít skvělý fáro a balit na něj ženský. Ted : A co tenhle hrneček, ten bys nechtěl? Doug : Skvělý! Ten chci!!!... (05.11.2007)

Vtipné, britské, vybrané, trefné, originální. Naprosto fámozní. Sitcom zasazený do jednoho osamoceného ostrova a "rodiny" otců. Přivítá vás zde otec Ted, který je z celé sebranky poněkud nejnormálnější a je takovou hlavou klanu. Dál se na vás usměje poněkud zaostalejší otec Dougal. A hned v rohu místnosti vás seřve věčně podnapilý otec Jack. K tomu vám hospodyně s úsměvem vnucuje čaj tak dlouho, dokud si ho nevezmete. Když jsme se seznámili s celou "rodinou", je čas na nějaké to dobrodružství, a že jich je opravdu hodně. (19.05.2009)

Nadšení z prvních dílů po dokoukání celého seriálu značně opadlo. Má to svoje světlé chvilky, kdy kvantita navršených stupidit přeroste v kvalitu – pocit nadreálna –, ale bohužel těch momentů není tolik, kolik by si jeden přál, a až příliš často se tu opakují stále tytéž fóry (ano, součást poetiky, a ne že bych se nad osmistým padesátým „Feck! Drink! Gals!“ otce Jacka vděčně nekřenil, ale mám přec jen radši humor ze sofistikovanějších šuplíků). A mimochodem, satira na církev v tom není prakticky žádná (ne že by na tom záleželo) – ti tři magoři sice pro zvýšení absurdity dělají kněze, ale humor stojí na jejich osobnostních charakteristikách a ne na nějakém tesání do církevních dogmat či zvyků; zrovna tak dobře by to mohla být parta hasičů, zřízenců v zoo nebo univerzitních profesorů. (02.03.2013)

Říkám si, že v moderním světě přece není možné udělat seriál bez přitažlivých mužů a žen (hlavní představitelé mi odpustí) z prostředí fary tak, aby byl alespoň průměrný. No, ale když si něco vezme do parády Graham Linehan, je to jiná písnička. Vezme úplně hloupé postavy a ty zasadí do ještě hloupějších situací. K tomu si dělá od shora dolů legraci z církve. A ejhle, ono to je skvělé. Jak to je možné? Nevím, to prostě kouzlo britských sitcomů. (06.02.2014)

Zatím sice hodnotím jen první sérii, ale i tak to vypadá, že jsem se konečně dočkal a Graham Linehan mi taktéž přichystal skutečnou seriálovou bombu. Zparodování křesťanských zvyků je dle mě srovnatelné se samotným Životem Briana (nejlépe tohle dokázala epizoda o protestu proti náboženskému filmu), líbí se mi taktéž neotřelé rozvržení postav, které ani v nejmenším nepřipomínají pozdější opusy irského tvůrce - tentokrát neplatí, že jeden je cynik, druhý blázen a připlétá se k nim nějaká podobně laděná dáma. Za nejsympatičtější postavu zde považuji jednoznačně tu, po které se seriál jmenuje - Dermot Morgan svého Teda hraje pomocí brilantní kombinace funésovské mimiky a atkinsonovské dikce. Nikdy bych nevěřil, že se takto odlišné typy humoru dokáží syntetizovat. Zatím tedy za pět hvězdiček a doufám, že se to tentokrát nezadrhne. (10.06.2010)