Marie Stuartovna, královna skotská

Jeden z nejlepších historických filmů vůbec. Ačkoli se obě královny v reále, dle historiků, nikdy nesešly, celé téma je nám předloženo precizně, logicky a tak, že v něm člověk bude mít jasno navždy. Glenda Jackson byla mnohem výraznější, role Alžběty ji sedla parádně, věřila jsem jí vše. Vanessa Redgrave byla ve své naivitě, entuziasmu a ve finále i ve své víře vcelku výstřední snílek, působila nesmírně žensky a jemně, že se nabízí nehezká myšlenka, jestli si tohle srdečné třeštidlo některými, byť dobře míněnými, kroky, nepošlapalo své štěstí z velké části samo. Byla to zřejmě okouzlující, sympatická a milá dáma, předpokládám, že měla řadu příznivců, ale na stranu druhou i delší řadu vyčúraných nepřátel, kteří její důvěřivosti, otevřenosti a lehkovážnosti zneužili a roztočili soukolí intrik tak, že se konečně zastavilo na políčku: POPRAVIT. Nigel Devenport měl zde větší charisma než Sean Connery, Timothy byl zase odporný tak, že více jej snad vidět ani nemusím. (09.11.2019)

Říká se, že dva kohouti na jednom smetišti se nesnesou. A když se sejdou dvě slepice – pardon, panovnice – na jednom ostrově, je to teprve mela. Ale vážně – tenhle film se snaží být poctivě historický, nebo tak alespoň působit. Takže žádná melodramaticky uslzená romantika, kde sem tam uletí nějaká hlava, ani sterilní kostýmovka, v níž královnu tíží nejen koruna, ale i půl tuny mejkapu, scénář se dokonce obejde i bez odkazů na jistého britského panovníka, který se proslavil zlozvykem nemyslet tou velkou věcí mezi ušima, ale obsahem svých kalhot. Marie i Alžběta působí lidsky – občas jsou sympatické, občas na zabití, někdy jsou silné, někdy slabé, umí být královnami i ženami. (10.08.2015)

Dlouho jsem odkládala tuto variantu životopisu Marie Stuartovny, královny Skotska, matoucí obal (na titulce DVD je primárně zobrazena Glenda Jackson jako Alžběta I., Vanessa Redgrave jako Marie Stuartovna je upozaděná, jakoby titulní postava nebyla důležitá) a samozřejmě očekávání tendenčního podání historického příběhu. Ty stále stejné kapitoly z dějin se pořád dokola vyprávějí jinak, vždy podle aktuálních potřeb, takže nač plýtvat časem na variantu ze 70. let? Snad pro srovnání. Už v několika předchozích komentářích jsem shrnula, že překvapivě nejlepší Stuartovnou zůstává navzdory složitým produkčním podmínkám Srdce královny se Zarah Leander. Naopak nejnovější Saoirse Ronan interpretovala Stuartovnu jako samolibou agresorku, což je v zajímavém rozporu se zdejší Vanessou Redgrave, která zahrála svou Stuartovnu jako naivní, pasivní a romantickou. Navíc tehdy bylo možné zobrazit hned dvě osobní setkání Stuartovny a Alžběty I., po letech už představuje pouze jediné setkání vrchol celého filmu a nakonec snad dospějeme k tomu, že bude možné natáčet takové filmy, které se bez podobné fabulace obejdou a jednoduše se nepotkají. (05.07.2021)

----- "Ať vyhraju nebo prohraju sázku, nemůžu prohrát válku !" ----- Kde se rodí hlad po moci ... dnes stejně jako v časech dávno minulých ? Dvě ženy - dvě spřízněné královny v soukolí dějin a v síti intrik, z nichž jedna prý vládla "hlavou" a druhá "srdcem" ... a obě tak - každá po svém způsobu - naplnily svůj osud. Je na vás, abyste rozhodli, která z nich zvítězila ... pokud lze říct, že SKUTEČNĚ a DEFINITIVNĚ zvítězila. ----- "Je mi teprve dvacet pět ! Mám celý život před sebou. Jsem volná ! JSEM VOLNÁ !" ----- (26.11.2019)

Opět jeden vynikající historický film ze 70.let. Moc jsem o tom přemýšlela, čím to je, že se v těch 60-70 letech točily tak dobré ba vynikající filmy. Asi to bude v plejádě úžasných režisérů a generaci báječných herců. Ne každá generace má to štěstí, že se narodí výborné talenty ( a to platí v každém oboru nejen v tom uměleckém). (28.03.2011)