Kroužek sebevrahů

Nekoukám na filmy pana režiséra popořádku, takže to, že jde po pětihvězdách o první zklamání, vlastně nic neznamená. Varovat mě asi mělo, že jsem film rozkoukal během cca šesti let asi čtyřikrát. Ne že by nešlo o silné a sdělné téma (o současném Japonsku, a to nikoli jen v prvním plánu, ale i mezi řádky)... Ale tak hrozně moc věcí je samoúčelných a na efekt, že mě to až hodně štvalo. A třeba Batoru rowaiaru to generační apod. výpovědí nesahá po kotníky... (23.10.2013)

Co dodat.Další pecka od mistra Sona.Hned úvodní scéna mě dostala a doslova zarazila do sedačky.Plus hudba která u ní hraje je geniální.Ostatně jako v celým filmu.Kroužek sebevrahů je zatím nejstarší Sonův film kterej jsem viděl.Ale i tak je výbornej.Sice není tak vymazlenej (co se týče vizuální stránky)jako jeho novější kusy,ale přesto famózní.Se spoustou překvapivejch a nezapomenutelnejch scén a s nepředvídatelným dějem.Všem doporučuju.Tohle se prostě musí vidět. (12.08.2015)

Blbost. Tvůrci neustále kladou nové a nové otázky aniž by na jakoukoliv z nich odpověděli. Brutalita ve filmu se snaží především šokovat, nicméně je alespoň nasnímána zvláštně cynickým způsobem a nutno uznat, že se tvůrci nenechali ztrhnout a spoustu se jí odehrává mimo záběr. Takže nakonec aspoń ty dvě hvězdičky. Ale chabé... (15.03.2007)

Suicide club je vlastně krimi, který je ale hodně ve stínu působivých drsných hromadných sebevražd studentů točených trochu dokumentární kamerou, která tomu přidává na síle, na zajímavosti a vlastně i na divnosti celýho filmu. Škoda, že sem ale nepochytil pointu těch sebevražd, jestli teda nějaká byla, ale vypadalo to že jo. Takže mi u toho chybí asi celkem důležitá závěrečná myšlenka, ale i tak to bylo hodně působivý (04.03.2009)

Skupina školaček čeká na metro. Jak se vlak blíží, všechny si stoupnou do jedná řady přímo na čáru, za kterou by se nemělo chodit. Po chvíli začnou odpočítávat, překročí čáru, a když je vlak na nádraží, téměř u nich, všechny skočí pod kola a umírají. Krev stříká v obrovských proudech. Skupina školáků se o sebevraždách baví a najednou se rozhodnou, že to také udělají. Je to jen recese, je to jen sranda? Vypadá to tak, prostě se hecnou a vylezou si na kraj střechy. Jenže pak skočí. Další záplava krve, lidé křičí. Nejsou to ojedinělé sebevraždy, naopak jsou jedny z mnoha. Jako kdyby se staly fenoménem. Mluví se pak i o skupině "Suicide Club", kterou chtějí školáci vytvořit, překovat, vytvořit rekord v tom, aby se zabilo co nejvíce lidí najednou. Velmi silný film, který ukazuje šílenství v japonském hávu, které je skutečně velmi silné. Proč to ti lidé dělají? Je to jen póza? Je to skutečně jen další fenomén? Něco jako Pokémoni? Jen s následky, které jsou fatální? Je to jedinečný pohled na dnešní dobu, kde se skutečně může stát fenoménem cokoli. Musíte však přijmout, že film není laskavý, ale zobrazuje scény s naturalistickou dokonalostí. Uřezávání vlastní ruky při krájení knedlíku je skutečně velmi silným zážitkem. Nejedná se o film pro každé povahy, ale může vám hodně rozšířit obzory. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/09/jeden-den-jak-porodit-oliver-twist-wall.html (28.02.2013)