Kroužek sebevrahů

Japonské dny lumíků… Kriminální drama s hororovými prvky, co se nenuceně přehoupne do lehce muzikálového mindfucku beroucího si na paškál pubertální zbožňování idolů, komunikační sílu internetu a hlavně tradiční Nippon důvod k dobrovolnému odchodu ze světa - nedostatek sebeúcty. Ubrat plyn v úsměvných gore efektech, symbolice a jinotajích, naslouchalo by se asi mimoasijskému divákovi lépe, nicméně pak by to už nebylo to pravé Shionovo Sono japonské společnosti.. To já mám k sobě dobrý vztah - kdykoliv slyším Justina Biebera, mám nutkaní hodit pod vlak jeho, nikoliv sebe.. (18.09.2012)

Je to vydarený mysteriózny thriller od Shiona Sona, Má výborný príbeh odohrávajúcom sa v Tokiu, kde práve dochádza k mnohým samovraždám, obzvlášť masovým a nikto nevie dôvod a tak polícia rieši tento závažný prípad. Spracovanie je veľmi zaujímavé a páči sa mi, ale nie som úplne spokojný. Prakticky jediným záporom celého filmu je to, že sa tu nájde viacero skôr slabších scén, ktoré ma až tak nebavili, čo narúša celkovú zaujímavosť filmu, ale to je skutočne to jediné, čo sa tu dá vytknúť. Inak celkový príbeh je perfektný, nápaditý, nepredvídateľný, páči sa mi aj tá kritika spoločnosti, nájde sa tu plno nezabudnuteľných momentov a zaujímavé prepojenie s pesničkami. A páči sa mi aj celé vyriešenie tejto záhady, ktoré je teda úplne iné, ako som pôvodne očakával, ale je prakticky spomenuté už omnoho skoršie a plnohodnotne ho vysvetlí až záverečná pesnička. Samotné samovraždy sú skvelo podané, či už hromadné alebo aj bežné, celé je to také správne morbídne, obzvlášť krájanie jedla až po ruku, nechýba plno krvi a na tie dve najväčšie samovraždy sa len tak nezabúda. Nadmieru spokojný som aj so samotnými pesničkami, obzvlášť dievčenská skupina a ich záverečná pesnička je skvelá, ale ani na tú Genesisovu s morbídnym textom a aj prevedením sa nezabúda. S hereckým obsadením nemám problém, síce sa tu ťažko hovorí o nejakej hlavnej postave, tú má asi Ryo Ishibashi v úlohe detektíva, skôr je tu plno postáv, ktoré majú svoj význam a takmer všetky sú dostatočne zaujímavé a aj dobre zahrané. Réžia a technická stránka sú perfektné, Sion Shono je na podobné filmy génius a to dokázal aj tu. Plné hodnotenie nedávam iba kvôli tým mnohým priemerným scénam, ktoré predsa len čiastočne znižujú úroveň filmu. Ale inak je to jeden z najzaujímavejších filmov, aké som kedy videl a zanechal vo mne výrazné pocity. Objektívna kvalita filmu- 84%, film sa páči mne na 81%. (02.02.2010)

Co dodat.Další pecka od mistra Sona.Hned úvodní scéna mě dostala a doslova zarazila do sedačky.Plus hudba která u ní hraje je geniální.Ostatně jako v celým filmu.Kroužek sebevrahů je zatím nejstarší Sonův film kterej jsem viděl.Ale i tak je výbornej.Sice není tak vymazlenej (co se týče vizuální stránky)jako jeho novější kusy,ale přesto famózní.Se spoustou překvapivejch a nezapomenutelnejch scén a s nepředvídatelným dějem.Všem doporučuju.Tohle se prostě musí vidět. (12.08.2015)

Hodně slušně zpracované podobenství o podléhání tlaku médií, vymývání mozků a masovém přebírání jednoduchých životních řešení. V první části se film rozjíždí jako zajímavá mysteriózní kriminálka, aby se vše náhle začlo zvrhávat do docela bizarního víru, který hraničí až s absurditou. Postavy se začnou dostávat do zcela jiných rolí a rovin náhledu a vše směřuje až do bizarního (vizuálně i dějově, mimochodem dobrý nápad s mladými kuřaty, vůbec těch dobrých narážek na masový konzum je zde více - hoblík-značkovač, role kusů kůží a další) vyústění, které můžeme vnímat jak symbolicky, tak reálně, záleží co je nám bližší. Právě ona bizarnost je v tomto filmu zajímavá, jelikož občas znatelně kontrastuje s jeho druhou rovinou "sociologické sondy" a může jít právě na její úkor. Záleží pak na každém, jak si to přebere, pokud jste stejně jako já zvyklí na japan shocky tak se na to bez problémů mrkněte, slabší povahy s tímhle budou mít možná trochu problém. (08.11.2010)

I když si to někteří myslí, nejedná se o další záležitost z řady „japan shock“ snímků. Ve skutečnosti jde o zcela nezávislé a vyjímečné dílo moderní japonské kinematografie. I tak samozřejmě patří k tomu druhů filmů, jaké se známým obvykle doporučují se slovy „něco takového jste ještě neviděli“. Snímek obsahuje prvky horroru, detektivky i muzikálu. Pohrává si s filosofií, surrealismem, sociální kritikou a v neposlední řadě i s divákem samotným. Avantgardista Shion Sono zvolil pro svůj prozatímní opus magnum značně šokující a naturalistickou formu, která kolem něj vytvořila aureolu těžko stravitelné bizarnosti. Emocionální bomba, která si rozhodně zaslouží pozornost každého inteligentního filmového fanouška. (11.04.2005)