Šinseiki Evangelion

Ako píše kiddo v komente k La Femme Nikita : „Status kultu má jednu obrovskou nevýhodu: v těch, kdo snímek neviděli, vzbuzuje často až přehnaná očekávání a po zhlédnutí obvykle následuje velké zklamání.” Na NGE som počul samé chvály, aký je to kult, aké sú prepracované postavy, aký to má haluzný a filozofický koniec a v neposlednom rade že sa jedná o povinné dielo. Z tých chýrov považujem za pravdivý len ten posledný. Na NGE totiž veľmi vidieť, že chcel byť zo začiatku niečím úplne iným, než čím sa postupom deja stal. Začína in medias res; hlavný hrdina Shinji je dovezený na základňu v Tokiu III, kde musí v útrobách Eva01 podstúpiť svoj prvý boj s Angelom – strojom či bytosťou snažiacou sa zničiť Tokio III. Pre mňa z nepochopiteľných dôvodov seriál pokračuje v mecha mlátičkách až do štrnástej časti, kde všetko doterajšie dianie zhrnie v kocke, čím urobí predošlých trinásť dielov absolútne zbytočnými. V dieloch 14-20 sa začne odkrývať akási mytológia spolu s hlbším obrazom o minulosti a charakteroch hlavných hrdinov. Časti 20-24 v tomto trende pokračujú ešte hutnejším spôsobom a na záver príde to “psycho” o ktorom neviem čo si mám myslieť. Totiž, je pekné a chvályhodné, že sa autor začal zaujímať o filozofickú literatúru, avšak nacápať dínom-dánom do dvoch dvadsaťminútových záverečných dielov prakticky väčšinu problémov filozofického idealizmu, ktoré načrtne, ale nenechá dôjsť záverečnej syntéze je prinajmenšom podvod na divákovi. Čo sa týka postáv, okrem Ayanami Rei a Misato Katsuragi mi žiadna z postáv neprirástla k srdcu, ani ju nepovažujem za prepracovanú. NGE pripomína rytmikou rapovú skladbu, ktorej na záver zaradíte opernú áriu nasledovanú jazzovou improvizáciou. Povedané inak rytmus ustúpi melódii s rytmom aby sa nakoniec úplne stratili v niečom čo nemá pravidlá. Takže, chápem že toto anime je kultové, i keď podobne ako u Cowboya Bebopa vidím ten status kultu skôr v tom, že je prístupnejší západnému mysleniu a pomerne známejší než iné anime svojho druhu. Hĺbku Serial Experiments Lain, ktorá vo svojej podstate rieši tiež vzťah individuálneho a univerzálneho vedomia však zďaleka nedosahuje. 7/10 Nowecki : Tak ako hovorí Idaho, plus, na tému sebaspytovanie vlastnej hodnoty teenagera je priamočiarejšie a omnoho lepšie napr. Mai-HiME. (07.08.2006)

Největší pozitivum Evangeliona je jeho celková kvalitativní vyrovnanost (tedy kromě dílu 25 a 26, ale o těch později) a povedeně vykreslené charaktery (rozhodně ale nejde o vrchol anime), které jsou uvěřitelné a chovají se relativně racionálně.Akce je hodně (což by asi mecha mělo splňovat) a je povedená, mimo ní samozřejmě sledujeme také životní strasti pilotů EV a i tady se dá mluvit o velmi dobře odvedené práci.A ted k závěrečným dvěma dílům: osobně je vnímám, jako prachsprostý podvod na divákovi a různé superlativy na jejich adresu beru jako zkraty některých místních otaku(Geniální? Fenomenální?Nic takového se nekoná...Spíš k nim sedí: Odfláklé, nudné, levné).Vtipné je, jak si tvůrci mysleli, že oblbnou diváka tím, že mu dají jakoby hutnou filozofickou myšlenku, nad kterou bude on sám přemýšlet a zapomene tím na to, že tato filozofie nijak zvlášť nekoresponduje z dosavadním dějem a nebude tedy vyžadovat pořádný a propracovaný konec.Podle toho co tu čtu, se jim to opravdu povedlo a někteří (a těch je spousta) jim to sežrali i z navijákem a k obědu si dali udici a časopis o rybářství.Já jim to nesežral.Pokud chcete filozofování v anime, spíš než poslední díly Evangeliona, doporučuji parádní seriál Haibane renmei.Nechci jen kvůli nepovedeným posledním dvěma dílům, dát NGE hvězdičku dolů, protože jsem se věsměs bavil výborně a tak dávám pět...slabších 5* (04.03.2011)

"Man isn´t a god, after all." Nadčasová klasika a jedna z vlajkových lodí anime "i na/pro Západ". Jakkoli se může na první pohled zdát, že je to japonská kaiju variace na knižní Enderovu hru, akorát o dětech pilotující obrovské bioroboty odrážející zlovolný šmejd z vesmíru, tak tomu tak není. Oidipovský komplex, morální šedé zóny, dospívání, biblické motivy, role/zodpovědnost jedince/lidstva, hraní si na Boha, metafyzično, studie deprese... A mnoho dalších velkých témat, která jsou však zpracována skrze symboliku, sofistikovaně a, jako mnoho aspektů NGE, nadčasově a dostatečně volně k interpretaci, aby i po více jak čtvrt století od vzniku vzbuzoval závěr emoce i dohady "co, jak, kdo, proč". Navíc je to seriál, který je tím lepší a osudovější, čím více se blíží cíli. A to již start není vůbec špatný; ba naopak. Není to repetitivní šónen, kde exponenciálně rostou schopnosti protagonistů i antagonistů a finále je v nedohlednu po stovkách dílů. Zde je konec neodvratný a seriál se vyvíjí, nejede se dle jednoho mustru v každé epizodě. Což má za následek, že chtě nechtě, ne každému sednou všechny epizody stejně. Nejsem v tomto výjimkou; speciálně kolem poloviny mám pár neoblíbených epizod. Nejde však o výplňové díly, mlácení prázdné slámy či nahánění stopáže. Čistě o kolizi zvoleného přístupu a mého vkusu. Ostatně žánrově je to neukotvené; od teenagerské komedie přes postapo sci-fi až po existenciální horror. Proto hodnotím seriál (resp. vlastně seriál a závěrečný celovečerní speciál, jelikož jsou vzájemně neoddělitelné) jako celek. Pár mušek se i tak najde. Vyloženě cringe je typicky japonsky devadesátková přestřelená sexualizace čtrnáctiletých dívek, ta rozhodně nadčasová není. Ono to bylo na pováženou již v době vzniku, tuplem pak dnes. A tučňák, který zřejmě měl být roztomilým maskotem seriálu, ale je zcela do počtu a na sílu. Symbolem seriálu i celé jedné éry se staly (polo)andělské EVA kolosy. Ostatně právě se znázorněním (nejen jejich) měřítka seriál nemá problém ani v nejmenším. Nejeden výjev je z fleku hoden zarámování. (21.12.2023)

Zkouknuto kdysi dávno na videokazetách, jaj dopadá na mě nějak nostalgie :-). Koukala jsem na něj po nocích, krásně to umocňovalo atmosféru. Pro některý to možná bude přehánění, ale tenhle seriál má v mým srdci zvláštní místo, stejně tak, jako třeba Trigun, Hellsing a Cowboy Bebop. U Evangelionu se ve mě mísily pocity štěstí i totální beznaděje, nakonec vyhrál ten lepší pocit. Rozhodně je to jeden z nejlepších počinů celé anime tvorby. No a nesmím opomenout naprosto skvělý akční scény! :-) (02.01.2009)

NGE měla být moje první mecha, kterým jsem se zatím radši vyhýbal, takže má očekávání nebyla zrovna vysoká. Vlastně i soubojů jsem očekával daleko víc a tak mě potěšilo, jak moc se seriál věnuje pocitům pilotů těch obřích biorobotů. Nevím, čím přesně může být seriál kultový, protože toho zase tolik nenabízí. Nejvíce mi vyhovovala pasáž asi tří dílů někde uprostřed, které byly vtipné a dokonce se i nesly v duchu celého seriálu. Za zmínku stojí i "nevídaná" sexuální scéna ze dvacátého dílu, který byl tím posledním dílem, co se mi ještě líbil. Filosofii a psychologii na anime zbožňuji, ale vše má své hranice. Rozhodně není v pořádku, když nahradí dějovou linii a předchozích 24 dílů přijde nazmar. Snad to zachrání film, který je jakousi alternativou konce, jestli se to dá říct. Mít seriál závěr, tak bych ho doporučoval asi všem. Takhle můžu jen studentům psychologie, které škola baví. (17.06.2008)