Charing Cross Road č. 84

„Kdybych měl z nebe vyšívaný šat vetkaných stříbrných i zlatých svitů, blankytný, šerý nebo temný šat, šat noci, šat dne i šat polosvitu, pod nohama bych ti jej rozprostřel. Ale já chudák mám jen svoje sny. Pod nohama jsem ti je rozprostřel. Našlapuj lehce, šlapeš na mé sny.” - Anne Bancroft a Anthony Hopkins mě vzali na báječný výlet do kouzelného světa knížek a svým bezprostředním hereckým projevem mě naprosto dokonale přesvědčili o tom, že ani nekonečné dálavy nemohou zabránit spřízněným duším v jejich souznění. (80%) (17.01.2023)

Zaujímavý film. Nečakajte akcie, činnosť aktivity, ale plynulú korešpondenciu v čase skoro tridsatich povojnových rokov medzi USA a Londýnom. Je to ako jedná veľká kniha. Na jednej strane vynikajúca A. Bancroft čoby spisovateľka a obdivovateľka staroanglickej literatúry a na druhej strane londýnsky knihovník . zamestnanec antikvariátu krásne a úžasne suchý anglický pánko A. Hopkins čoby vynikajúci znalec literatúry. Z bezstarostného záujmu sa vyvinie niečo viac ako priateľstvo , napriek tomu, že sa tí dvaja nikdy nestretnú. A ešte jedna pikoška, mám rád, keď vo filme sa objavia perličky myšlienok ktoré pri pozornom sledovaní divákovi neujdú a ten má potom po filme možnosť ďalej spomínať uvažovať a kochať sa z prežitého zážitku. Tak to bolo v prípade Orwella či John Donaa, o ktorom Bencroftová vo filme povedala, že „ho treba čítať nahlas, lebo je to ako Bachové fúgy“ .. veď posúďte sami a zamyslite sa nad slovami čo ten anglikán v 16. storočí napísal: „ĽUDSKÝ ŽIVOT JE JEDNA KNIHA. KEĎ ZOMRIE JEDEN ČLOVEK, KAPITOLA NIE JE Z NEJ VYTRHNUTÁ ALE PRELOŽENÁ DO LEPŠIEHO ŽIVOTA. A TAK SÚ PRELOŽENÉ VŠETKY KAPITOLY TEJTO KNIHY. BOH MÁ VEĽA „PREKLADATEĽOV“. NIEKTORÉ ČASTI PREKLADÁ ČAS, NIEKTORÉ CHOROBA, INÉ ZAS VOJNA, ĎALŠIE ZASE SPRAVODLIVOSŤ. A BOŽIA RUKA ZVIAŽE VŠETKY LISTY TÝCHTO KAPITOL A ULOŽÍ DO VELIKÁNSKEJ KNIŽNICE KDE BUDE LEŽAŤ KAŽDÁ KNIHA OTVORENÁ JEDNA PRE DRUHÚ.“ (31.08.2014)

A pak že vztahy na dálku nefungují... Sympaticky starosvětské vyznání lásky ke klasické literatuře, Spurs a přátelství. Snad jen kdyby z toho tak moc netrčela divadelní prkna a rozhlasovost. Mohlo/mělo se to ještě o poznání více opřít o silné obsazení, které je plně schopno uhrát vše čistě pohledem. Místo toho se to spoléhá na mnohdy nadbytečné předčítání předlohy/korespondence, které je pochopitelně středobodem všeho, ale filmově to šlo pojmout i jinak než skrze táhlé záběry a voice-over. Nekoncepčně nahodilé boření čtvrté stěny tomu také nepřidává. Přesto je to ve výsledku neskonale milé a jakkoli zdánlivě odtažité, tak to nevydíravě dojme více než by jeden čekal. A není to pouze tím, že mě s tím pojí společná slabost pro knihy, Spurs a knihy o Spurs. (04.05.2020)

K filmu mě přivedl sir Anthony Hopkins(!). Něco tak krásně jednoduchýho, roztomilýho, nenápadnýho, přesto napínavýho, emotivního a tím geniálního jsem do týhle doby neviděla. Nádherně prostej příběh a přitom tak hlubokej. Díky skvělýmu výkonu Anne Bancroft (která mi byla ve Sloním muži krajně nesympatická) jsem se musela v jednom kuse usmívat a několikrát se i nahlas rozesmát. Sir Hopkins vše nádherně dokresluje. Konec filmu jen prohloubil moje pocity. Čtyři a 1/2. (07.04.2007)

Pomalu plynoucí milý snímek o tom, že i vztahy na dálku můžou fungovat, a samozřejmě taky o lásce ke knihám... Místy mě trochu rušily ty hlasatelsky působící pohledy do kamery, na konci mi navíc něco málo chybělo (na můj vkus až příliš náhlý konec), ale celkově to byla velmi příjemná podívaná, ze které čišely emoce i přesto, že hlavní postavy (a možná i samotní herci před kamerou - Anthony Hopkins a Anne Bancroft) se nikdy nesetkali. Svým způsobem bylo zajímavé sledovat i nestandardní typ ženské postavy - dovedu si představit, že Anne Bancroft v roli kousavě temperamentní Helene Hanff asi mnohým nepřijde moc sympatická. Ale právě to na ní bylo zajímavé, ta propracovanost charakteru, který je navenek nepříjemný svou uštěpačnou povahou, ale uvnitř je láskyplný a obětavý. Není vlastně ta líbivost hlavních protagonistů v romantických filmech už stereotypem? V tomto snímku se dalo proto zahlédnout něco mnohem opravdovějšího... ostatně jde o skutečný příběh. Emočně to funguje (velké zásluhy patří samozřejmě taky skvělému Anthony Hopkinskovi a jeho výkonu), takže když odhlédnu od nějakých detailů, filmu se povedlo krásným a jemným způsobem odvyprávět tento příběh o lidech oddělených Atlantským oceánem a přesto propojených. Z mého pohledu to mělo patřičnou náladu a prvek nostalgie, který k takovému příběhu zkrátka patří. ~(4,0★)~ (25.08.2020)