Zápisník alkoholičky

Drhnoucí sonda do eroze lidské mysli, která se v záplavě levného alkoholu z místní večerky rozpadá na prvočástice. Snímek Dana Svátka se jménem Zápisník alkoholičky Vás zaujme na první dobrou svým palčivým tématem, jehož drtivé důsledky bohužel zažívá čím dál tím více lidí. Za zmínku rovněž stojí i výtečný herecký projev Terezy Ramba, který posouvá celý snímek na mnohem lepší úroveň, než si vlastně objektivně zaslouží. Je mi totiž vážně velkou záhadou, proč se tvůrcům s těmito vydařenými ingrediencemi zrodil pod rukama jenom bláznivě sestříhaný sled náhodných scén. Sice je možné, že to celé byl režisérův umělecký záměr, avšak na mě to působilo jen jako něco, co se tvůrcům bolestně vymklo z rukou. Ve finále jsme tedy dostali nepříjemně rezonující téma, jehož filmové základy ale stojí na velmi vratkých nohou. Je to vážně velká škoda, jelikož kvalitní masová osvěta o závažné škodlivosti alkoholu je v dnešní době potřeba více než kdy jindy. No, tak snad příště! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) (11.07.2024)

Stalo se přesně to, čeho jsem se bál. Film trpí na extrémně velkou předvídatelnost (úplně všechno, co se později stane, odhadnete dlouho dopředu), herci hrají charakterově stereotypní figurky (rýpavá tchýně, pasivní a poddajný tchán, mladá holka-matka, neschopná komunikovat problém a uchylující se kvůli tomu k flašce, chlap, který se neumí postavit sám za sebe, ani za druhé), momenty s vyhrocenějšími emocemi hercům neuvěříte (hlavně Miloslav König je při hádkách s Terezou Rambou extrémně křečovitý). Tohle dílko těží skutečně jen z popularity toho internetového blogu a i když, vzhledem k tématu, určitě od některých posbírá kladnější hodnocení, tak smutnou pravdou je, že divákovi, který chce zažít i nějakou katarzi to nedá vůbec nic. (12.07.2024)

Docela drahá reklama na prosecco, což? Jinak celkové poselství o boji s (ženským) alkoholismem je samozřejmě chvályhodné a důležité, zvláště když lidé stále dokola podceňují důležitost mentálního zdraví a nebezpečí klece životního stereotypu. Jenže právě stereotypy tvoří základ dramatu a hlavních konfliktů mezi postavami, a jejich narativní funkčnost se pohybuje někde kolem 50 %. Některé situace totiž závání okoukaností a vyčpělostí na sto honů (názorově invazivní tchýně či otec zavrtaný do křesla před televizí), zatímco jiné (pozdní večeře ústředního manželského páru Míši a Ondry nebo přiopilé vaření jako z Maceových videií) využívají skutečně moderních “trendů” a návyků utvářejících se až v tomto století. Napětí poté graduje a vrcholí v několika skvěle zahraných/provedených hádkách, obzvláště těch, kde jim přihlíží Míšina dcerka. Zde se však pro mne začalo bortit hledisko filmu a perspektiva vyprávění - příběh (a některé hlediskové záběry) je vyprávěn z pohledu Míši, jenže zvláště v závěru filmu (kdy dojde k příliš rychlému a skokovému vývoji v léčbě) jsem se zkrátka nemohl postavit na její stranu, byť o to snímek zatvrzele usiloval. Můj mozek pak hledal nějakou další emoční kotvu, a našel ji doslova hned vedle, v Ondrovi. Nebýt několika zásadních přešlapů (neplánované druhé těhotenství či křičení před dcerou), mohl se dokonce stát pravou “literally me” postavou - zranitelným mužem, který však miluje svoji ženu a nevzdává to s ní, když to nejvíce potřebuje. Samotný konec filmu poté vyznívá nejasně a podivně skoro až šťastně, a tím pádem pro Míšu nezaslouženě. Tuto pachuť bohužel nespraví ani fakt, že snímek obsahuje několik zajímavých halucinogenních sekvencí, v první čtvrtině i skvěle načasované flashforwardy a citát z Pána prstenů. (03.08.2024)

Po megahitu Ženy v běhu tu máme dalšího adepta na prolomení některých diváckých rekordů - tentokrát snímek o opačném pólu velkého zájmu, Ženy v lihu. ___ Vyobrazený příběh, na motivy života vypité blogerky Míši Dufkové, je podán velice útržkovitě, zkratkovitě či zrychleně a spousta důležitých části z jejího alkoholistického života je jen nastíněna a je nutné si dost domýšlet a spousta motivů je jen povrchně nastíněna. Čemuž nepomáhá ani střih těchto sekvencí. Pochvalu zaslouží Tereza Ramba, která se do role opravdu ponořila a že se dotkla dna (nejedné láhve Prosecca) podává dostatečně přesvědčivě. Ve výsledku je proto film hodnotnější tématem a apelem na tento obrovský a rostoucí společenský problém v ženském spektru obyvatelstva, než svým samotným řemeslným a scenáristickým zpracováním. Lepší 3*. (17.07.2024)

Nejprve musím vyzvihnout výborný herecký výrok samotné Terezy Ramba. Jako dívák sedící v hledišti jsem jí věřil vše, co prožívala. Ostatní herci pro mě přestali existoval. Byli jakousi výplní. Moc si je ani nepamatuju, což vůbec nevadí, protože film je zápisník alkoholičky a tou byla Teraza Ramba. Obrovský problém jsem měl s tím, že mi film nepodal tolik informací, kolik bych chtěl. Nicméně bych film jako netradiční český počin doporučil ke zhlédnutí. (16.07.2024)