Lev v zimě

Od prvních minut nabývám dojmu, že tento mikrokosmos, lidský, příliš lidský, zastupuje celé universum, a zanedlouho mě v tom utvrdí i jedna z replik, které gnómicky protkávají všechny ty pochroumané osudy v jakousi pomyslnou jednotu, jež by mohla snadno imitovat mír, kdyby atmosféra nehoustla očekáváním války, ba její bezprostřední zkušeností. Podezírání, nenávist, prospěchářství, labilita, nezralost… kdo všechno se pustil do kola s těmi hlavami pomazanými a koho z nich ve svých nitrech hostily? Ale také cosi podobného lásce se její potřebou sebedarování a porozumění. Takové pravé city ovšem nejsou vždy patrné. V nekonečném intrikaření jsou zastírány nebo předstírány a ve své dvojznačnosti se zapojují do jednoho velkého divadelního představení, v němž všechno milosrdenství bere za své… (10.03.2024)

Kujme pikle, pikle kujme, obvyklé i neobvyklé…. A potom, že vánoce jsou svátky klidu a míru resp. příměří. Jeden hrad, jeden král (Jindřich II.), jeho žena (Eleanora Akvitánská), tři synové (Richard, John, Geoffrey), ale pouze jeden z nich může být následníkem trůnu. Lev v zimě je dalším z důkazů, že v jednoduchosti je krása resp. síla a že z (finanční) omezenosti, (pravda, né nutně a né vždy), může vzniknout „něco velkolepého“. Jednoduchá výprava, žádné ohromující bitvy (souboje), snímek si po celou dobu vystačí s pár kulisami a v popředí všeho toho, silný (konverzační) příběh, starý jako lidstvo samo (touha po moci), na jehož šachovnici je sice více (obstojně hrajících) figurek (ostatně ty jsou vždy ke hře potřeba), nicméně ani na okamžik nezapochybujete o tom, že (v) této hře jednoznačně dominují a tvrdí (i s pomocí nápaditého J. Barryho) muziku, pouze dvě. Král a královna tj. charismatický P. O´Toole a životní K. Hepburn, k čemuž jim měrou vrchovatou dopomáhají brilantně napsané dialogy sršící cynismem, sarkasmem, nenávistí, zklamáním, touhou po moci, lásce, uznání, obdivu…jednoduše „není slyšet šustění papíru“, ale jsou odrazem (jejich dosavadního) života a nabytých zkušeností, mající (nejednou) za následek strnule přísné, chladné do morku kostí, výrazy v obličeji, probodávající toho druhého, navíc srovnatelné s účinky hadího uštknutí. Zejména patrné je to v případě Katharine, kdy pouze výrazem očí „říká“ vše a vy tak vidíte tu paletu rozdílných emocí, které dotyčnou cloumají a již jí v jednom krátkém okamžiku proběhnou. Je nesmírným zážitkem, pro (ne)zainteresovaného diváka, být toho všeho svědkem. Nebudu to zbytečně protahovat, stejně je to plýtvání (planých)slov, pouze dodám, přesně pro takovéto snímky miluju film jako takový a nic na tom nemění ani skutečnost, že spíš než přes pohyblivé obrázky, tohle dýchá skrze divadelní prkna. 100% zážitek (02.09.2012)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $22,276,975║Tržby Celosvetovo $-║ Intrigy, intrigy, samé intrigy, ako obsedenie veľmi dobré ale tak nechutne nehybný dej pozostávajúci len z intríg, no sakra, do polovice som to ako tak vydržal ale potom keď sa to nikam neubralo som to radšej vzdal. /55%/ (26.10.2009)

Už z toho, jak ukecaný film Lev v zimě je a že se odehrává v málomluvném dvanáctém století, se dá odvodit, že v bitvě s historickými fakty prohrává. Jedná se spíš o shakespearovské drama, však sám Jindřich říká, že má dost společného s králem Learem. Jeho největším soupeřem totiž není franouzský král Filip (dvaadvacetiletý klučina Timothy Dalton s francouzským přízvukem je prostě übercute), ale vlastní rodina. Z dnešního pohledu potěší, jak moc dbá Anthony Harvey na detaily, na interiéry a kostýmy. Pokud srovnám s televizní verzí z roku 2003, musím uznat, že Peter O'Toole a Patrick Stewart jsou oba skvělí Jindřichové (nevypočitatelní, ale sympaťáci), ale Katherine Hepburn v mých očích zastiňuje Glen Closeovou. Její jedovatá Eleonora Akvitánská je napůl mrcha a napůl zlomená žena, kterou musíte litovat. V obou polohách je Katherine nepřekonatelná. (13.11.2008)

Vyborny stredoveky pribeh zo stredovekeho Anglicka o intrigach, sporoch, konfliktoch a casto aj osobnych nesympatiach. Distributor pise ze ide o stredoveke Anglicko z roku 1183 - no a vtedy na Anglicku vladla dynastia Plantagenetovcov 1154 - 1485, a ich nadvladu ukoncila storocna vojna a obcianska vojna Lancasterovci vs Yorkovci , tusim z rokov 1453 - 1485. Kulisy su na urovni a hoci chybaju vyraznejsie bitky a suboje, film stale drzia vo vysokom nadpriemere hlavne dialogy. Vysoko vyzdvihujem vybornu Katarinu Hepburn /Africka Kralovna/, ale ulohy sa dobre zhostil aj Peter O´Toole /Jak ukrast Venusi, Lawrence z Arabie/ a zjavil sa tu aj mlady Timothy Dalton /bondovky Living Daylights a Licence to Kill/, ba dokonca aj Hopkins, ale este neprerazil. Za seba hovorim, ze takmer genialna podivana, viac takychto filmov : 100 % (14.06.2016)