Lev v zimě

Upraveno v červnu 2021. Lev v zimě, to je to závratné opojení mocí v nebezpečných hrátkách ctižádosti a prchlivosti. Anthony Harvey dostal na počátku své režisérské kariéry jedinečnou příležitost filmové adaptace divadelní hry amerického dramatika Jamese Goldmana a s hvězdným hereckým obsazením slavil úspěch ve světě filmu anglosaským shakespearovským divadelním zaujetím pro věc. Harvey zkrotil afekt Hepburn do přijatelné podoby, sláva anglického středověku získala jedinečné kulisy prostředí, byť je neúprosný střet nároků z rozumu a vášně uzpůsobený k moderní době, jejím potřebám. Jindřich II. Plantagenet patří k nejvýznamnějším panovníkům anglické historie, byl zakladatelem mocné dynastie Plantagenetů a hrad Chinon ve francouzském Anjou byl jeho sídelním hradem (ale jeho siluetou ve filmu je hrad Tarascon v Provence). Mocenské intriky v úchvatné konverzační zběsilosti, jež duši vyčerpává, ale také posiluje a tvaruje budoucnost států a vazalství celých národů. Prvním hrdinou nekompromisních politických intrik o vlivy nad mocí je Jindřich II. Plantagenet (dobrý Peter O'Toole), prchlivý a převelice úspěšný anglický panovník a pán většiny francouzských domén. Věk neubírá nic z chuti po moci, ale naopak ji rozšiřuje. Euforie a prchlivost, pocit selhání a neukojitelná touha po velikosti a po vládě. Jindřichovým nejzavilejším soupeřem intrik je Eleonora Akvitánská (zajímavá Katharine Hepburn), Jindřichova manželka, zraněná tradicí mužova neskrývaného cizoložství. Podněcovatelka vzpoury synů proti otci sleduje vždy své zájmy. Mezi významné účastníky mocenských intrik patří: nejstarší žijící Jindřichův syn, pozdější anglický král s přídomkem Lví srdce, tvrdohlavě zavilý Richard (zajímavý Anthony Hopkins), přehlížený Jindřichův syn a ve vzdoru všehoschopný intrikán a bretaňský vévoda Geoffrey (příjemný John Castle), nejmladší, králův milovaný synek, důvěřivý mladík a pozdější anglický král Jan Bezzemek (příjemný Nigel Terry), a francouzský mladý král, odpůrce rvavé anglické moci na francouzském území, Filip II. (příjemný Timothy Dalton). Z dalších rolí: naivně nevinná francouzská princeznička a rukojmí mocenských intrik a Jindřichova sexuálního pnutí Alais (Jane Merrow), či normanský rytíř a věrný služebník anglických králů William Marshall (Nigel Stock). Lev v zimě je strhující intimní podívanou středověkých radostí a strastí mocenských hrátek, Freud v dokonalých následcích traumat dětství. Rod Plantagenetů zaznamenal dominanci francouzské kultury na anglickém trůně, ale divadelní hra a film je výrazem pozdější anglické kultury, shakespearovskou divadelní tradici. Charismatická historická fikce! (24.03.2011)

Vynikající ztvárnění stárnoucího krále Jindřicha II. hercem Peterem O´Toolem. (Hrál vždy spíše v komediích). Teď mě napadlo, že má na kontě ještě římského císaře Caligulu. No ale zde v tomto filmu (se svou ženou královnou Eleonor) zahrál vynikající koncert dvou lidi, kteří se milují, ale přesto to jeden druhému nedokáží vyjadřit. On proto, že stárne a chce ještě s mladou milenkou něco v životě dohnat, ona proto, že jí Jindřich vězní ve věží a jednou do roka ji pozve k sobě na hrad. V podstatě je zapuzenou manželkou, ačkoliv dala Jindřichovi 3 syny. Katharine HEPBURN je tak úžasná, že dodává celému filmu nepopsatelný zážitek. Byla to opravdová HOLLYWOODSKÁ HVĚZDA 40 - 60 tých let. Film obdržel v roce 1968 3 OSCARY. (25.07.2009)

Jeden z nejlepších filmů historie kinematografie, troufnu si tvrdit, že hravě překoná jakýkoliv jiný historický film. A tentokrát rozhodně ne pro to, že mám slabost pro Katharine Hepburnovou, tady jde komplexně naprosto o všechno: ta kamera, ty exteriéry,ta režie, ti herci, ta hudba! A nad tím vším je SCÉNÁŘ. Geniální scénář. Obecmě se uznává, že je mezi nejlepšími scénáři, má chytré dialogy, často je velice vtipný, ale, co je hlavní, je uvěřitelný. Nevěřil jsem, že by O'Toole mohl překonat svého Lawrence - nuže, mohl. Jeho Jindřich je úžasně démonická postava, je nádhera vidět, co to s ním dělá, když pomalu ztrácí víru ve své syny a jak se mu vracejí city k Eleanoře Aquitánské. Čímž se dostáváme k dalšímu bodu: Katharine Hepburnová ve své dost možná nejlepší roli (a že je z čeho vybírat). Snad úplně nejvíc z celého tohoto filmu se mi líbil její monolog (v originále ne proto, že by se mi nechtělo překládat, ale proto, že to prostě zní líp:"Of course he has a knife, he always has a knife, we all have knives! It's 1183 and we're barbarians! How clear we make it. Oh, my piglets, we are the origins of war- not history's forces, nor the times, nor justice, nor the lack of it, nor causes, nor religions, nor ideas, nor kinds of government, nor any other thing. We are the killers. We breed wars. We carry it like syphilis inside. Dead bodies rot in field and stream because the living ones are rotten. For the love of God, can't we love one another just a little - that's how peace begins. We have so much to love each other for. We have such possibilities, my children. We could change the world.") - síla tohoto monologu nespočívá jen v tom, jak skvěle je napsaný, ale hlavně v tom, jak geniálně jej Hepburnová podává. A zbytek obsazení hovoří za vše: Hopkins, Dalton, ... - a ti všichni tu podávají výkony opravdu skvělé. Brilantní! A ten závěr! "Doufám, že nikdy nezemřeme""Já také""Myslíš, že máme šanci?" (18.11.2005)

Už by mi pripadalo trápne pri každom historickom filme zdôrazňovať, že história nie je môj "šialok kávy" (výraz Dary Rolins). Skôr ma zaujíma, že som takmer pred 50 rokmi videl Glenvillovho Becketa, čo je film, ktorého námetom je jedna epizóda zo života Henricha II. a dokonca v ňom tiež hral Peter O´Toole. Oba filmy vznikli podľa divadelnej hry a príliš sa od divadelného poňatia nevzdialili. Oba filmy disponovali výbornými dialógmi a vynikajúcimi hereckými výkonmi. Lev v zime aj výborným českým dabingom. To, že môj obľúbený gudaulin hodnotí oba filmy opačne ako ja, si zatiaľ vysvetľujem tým, že Becketa som videl pred pol storočím a Leva v zime dnes. Takmer všetky filmy, ktoré som kedysi obdivoval strácajú pri opätovnej projekcii aspoň jednu hviezdičku. Dúfam, že Becketa podobný osud nepostihne, ale pokiaľ sa mi nepodarí pozrieť si ho v súčasnosti nemôžem sa zaručiť. (24.08.2014)

Je tu spousta charakterního herectví, ale z charakterů už moc nezbylo. Kdo jsou ty bytosti, které zde jedna proti druhé intrikují? Zůstal jim vůbec nějaký střed, na nejž by bylo možno jednotlivé vášně přichytit? Všichni chtějí všechno, nedokáží se ničeho vzdát a na ničem jim přitom nezáleží. Královna obětuje syna za Akvitánii a Akvitánii za svobodu a svobodu za lásku k manželovi a lásku za nenávist k němu. Co z toho je skutečně důležité? Na čem jí vlastně záleží? A těm ostatním? Výchozí situace připomíná trochu Krále Leara, ve skutečnosti se však během oněch vánoc v pekle odehraje spíše mnoho povyku pro nic. A poslední scéna mě svádí k alegorickému čtení: duše, které se s vypětím všech sil proválčily k zatracení, si už záchranu ani nepřejí. (19.11.2007)