Lev v zimě

Lva v zimě ocení zejména diváci se zájmem o historii, mně trochu vadila jeho přílišná „upovídanost“ a dlouhá stopáž. Podle mého soudu nejlepším prvkem filmu je jeho hvězdné herecké obsazení, kde se tehdejší hvězdy kinopláten potkávají s těmi dnešními: „staří“ Peter O'Toole, Katharine Hepburn (za roli královny získala Oscara) i „mladí“ Anthony Hopkins (jeden z jeho prvních snímků vůbec) a Timothy Dalton podávají velmi dobré výkony. (16.01.2006)

Dvouhodinová historická konverzačka více či méně prohnilých a zákeřných oportunistů (v podání skvělých charismatických herců), která má psychologickou hloubku, působivou dobovou atmosféru a nečekaně dobrou zlověstnou hudbu Johna Barryho. Problém mám s dvěma věcmi - příliš viditelná divadelnost původní látky a absence jediné postavy, která by si získala mé sympatie (rozhodně nemám problém fandit ani značně zápornému charakteru, pokud si mě dokáže něčím získat). Navíc úplný závěr mi k předchozímu silně vyhrocenému ději zrovna dvakrát nepasoval... Původní český dabing je skutečně vysoce kvalitní, protože tehdy dabovala herecká elita, která do svého hlasového projevu dávala obvykle maximum. 70 % (21.12.2018)

Příjemně staromilské konverzační drama o jedné dysfunkční rodině, která je shodou okolností královská a vládne jedné z největších zemí své doby. Anthony Harvey prakticky do filmu nijak nezasahuje a "pouze" klade za sebe jednotlivé scény, které dotváří celek, v němž vynikají kostýmy a i hodně solidní výprava, která ale rozhodně není opulentní a nestrhává na sebe zbytečnou pozornost. Z "technikálií" pak určitě stojí za zmínku netradiční, nicméně velkolepá a na první poslech výrazná hudba Johna Barryho, která místy evokuje až horor. V podobných snímcích je extrémně důležité obsazení, což se potvrdilo i v tomto případě, a ačkoli se tu objeví tehdy začínající Anthony Hopkins, Nigel Terry nebo Timothy Dalton (jeho podání francouzského krále je hodně zajímavé a díky specifickému makeupu až uhrančivé), hlavním hvězdami jsou fenomenální Peter O’Toole a Katharine Hepburn, která po právu získala Oscara, protože její výkon je až nadpozemský a dech beroucí a jejich společné scény, což jsou většinou hádky, jsou strhující a emocionálně hodně silné. Dojem ale přece jen kazí značná divadelnost, která je většinou dost znát a tvůrce mohl použít více filmových prostředků k ještě silnějšímu vyznění, na druhou stranu ale předlohu nijak nedevalvuje. Také stopáž asi mohla být o něco kratší, protože v závěru už je vášnivých dialogů přespříliš a většinou se neustále opakují. The Lion in the Winter je nicméně ve výsledku velmi dobrá záležitost, která sice z dnešního hlediska malinko zastarala a je znatelně pomalejší a komornější, zkušenějšímu a tolerantnějšímu divákovi by to ale určitě vadit nemělo. 70 % (07.08.2023)

Divadelní předloha je z filmu cítit na sto honů. Je to těmi dialogy, které postavy vedou. Zaměřila jsem se na ně. V tu chvíli mi bylo jedno, kde se to celé odehrává. Dailogy byly skvělé, stejně tak herecké obsazení. Vyšla mi z toho velmi zajímavá šachová partie o tom jaká bude budoucnost království. Mladého Timothy Daltona jsem málem nepoznala. Viděno v původním znění s českými titulky. Na tenhle příběh bych se šla ráda podívat do divadla. (30.10.2017)

Od prvních minut nabývám dojmu, že tento mikrokosmos, lidský, příliš lidský, zastupuje celé universum, a zanedlouho mě v tom utvrdí i jedna z replik, které gnómicky protkávají všechny ty pochroumané osudy v jakousi pomyslnou jednotu, jež by mohla snadno imitovat mír, kdyby atmosféra nehoustla očekáváním války, ba její bezprostřední zkušeností. Podezírání, nenávist, prospěchářství, labilita, nezralost… kdo všechno se pustil do kola s těmi hlavami pomazanými a koho z nich ve svých nitrech hostily? Ale také cosi podobného lásce se její potřebou sebedarování a porozumění. Takové pravé city ovšem nejsou vždy patrné. V nekonečném intrikaření jsou zastírány nebo předstírány a ve své dvojznačnosti se zapojují do jednoho velkého divadelního představení, v němž všechno milosrdenství bere za své… (10.03.2024)