Titus

Fascinující obrazové zpracování klasického dramatu z doby, kdy se s tím hold příliš neštval. Skvělá vizuální stylizace pěkně postaru - postmoderně mísí motivy a artefakty z různých kultur. Výrazné výtvarné gesto není ovšem na úkor celku a nevytváří nedej bože kýč, právě naopak, velice komplikovanou strukturu tematicky čerpající z tady toho i tady toho konce časové přímky - famózní a músické. (01.11.2006)

Po druhém a podrobnějším shlédnutí dávám pět. Dechberoucí, úžasné, originální, svým způsobem postmoderní, zpracování Shakespeara - ovšem v klasickém duchu (ó jak si to všechno odporuje). Režisérka se ukázala v nejlepším světle, neboť dokonale naložila s herci, původním textem, s rozporuplnými exteriéry a interiéry, divnými kostýmy a mnohými odkazy na moderní dějiny. Prostě chuťovka na půlnoční čas v neděli, protože v jinou dobu by ji obecenstvo asi nestrávilo. (08.10.2005)

Snaha o modernost přináší do starověkého Říma moderní techniku (motorky, mikrofony) i paralelu s fašistickými vůdci. Hopkins hraje skvěle, stejně jako i další členové hereckého štábu, dost velkou oporou je hudba Elliota Goldenthala (manžela režisérky). Oproti běžné produkci je filmu množství silně krvavých a naturalistických scén - musím říci, že někdy mi jejich drsnost až vyrážela dech. Za zmínku stojí krásná Hopkinsova paralela s jeho nejslavnější rolí v závěru filmu - o co více mě mrazilo právě při této scéně oproti všem Hannibalům a Červeným drakům. (17.07.2003)

Titus je spoločne s Tancom v temnotách pre mňa najťažším emocionálnym masakrom. Nemyslím to ani v pozitívnom, ani v negatívnom zmysle slova. Pozerať sa na príbeh trpiacej ženy zábavou určite nikdy nie je, takže sa treba zamerať na herecké výkony a technickú zložku filmu. Herci robia, čo môžu a to vizuálne poňatie je tak originálne, až môže byť pre množstvo ľudí neznesiteľné. Každopádne korešponduje s dianím na plátne. No a ja by som si záverečnú pomstu vychutnal o niečo viac. Vidieť to už v žiadnom prípade znova nechcem. (29.10.2012)

Cover mně zmátl. Čekal jsem starověké Shakespearovské drama o Titovi Andronicovi v původních kulisách. Již v úvodu mi něco nesedělo na zpracování. Další scény v art-decovém hávu jsem nechápal a když na scénu přijely motorky a limuzína ze čtyřicátých let byl jsem již jen krok od vypnutí dvd. Naštěstí jsem vydržel a dobře jsem udělal. Kdo se dostane přez tuto hráz moderně zpracovaného vizuálu a dostane se na dřeň, může si plnými doušky užívat drama o pomstě, krásné verše i herecký koncert Antonyho Hopkinse a Jessici Lange. Konec a závěr byl skutečně infarktový. (27.07.2011)