Titus

Těšila jsem se na historický film, ale prolínání minulosti s přítomností, to příliš nekonvenční pojetí, mne zkrátka neoslovilo. V tomto ztvárnění bych si z divadla jistě přinesla silný zážitek, ale ve filmu - chvíli jsem si říkala, zda jsou to římané, nebo nacisti? Chyba zřejmě nebyla v pojetí filmu, ale v tom, co jsem od něj čekala. Vnímala jsem to trochu jako podraz a příjemný zážitek se nekonal. (25.10.2010)

Snaha o modernost přináší do starověkého Říma moderní techniku (motorky, mikrofony) i paralelu s fašistickými vůdci. Hopkins hraje skvěle, stejně jako i další členové hereckého štábu, dost velkou oporou je hudba Elliota Goldenthala (manžela režisérky). Oproti běžné produkci je filmu množství silně krvavých a naturalistických scén - musím říci, že někdy mi jejich drsnost až vyrážela dech. Za zmínku stojí krásná Hopkinsova paralela s jeho nejslavnější rolí v závěru filmu - o co více mě mrazilo právě při této scéně oproti všem Hannibalům a Červeným drakům. (17.07.2003)

Člověk musí být hóóóódně umělecky založený aby toto s upřímným srdcem kladně ohodnotil. Asi je to chyba režisérky, že to celé vypadá tak divně a zprzněně, ale budiž. Každopádně dialogy v typicky Shakespeareovských verších je moc i na mě. Prostě melou furt samý kraviny. Jinak herecky je to na Oscara pro každého herce, kór Anthonyho. No prostě divadelní hra v šíleným překulisovaným a přerekvizitovaným světě. Dobrý a špatný. (25.04.2017)

Nebyla jsem schopná se tou, až překombinovanou stylizací prokousat. Po herecké stránce tomu není co vytknout. Anthony Hopkins nasadil laťku velmi vysoko, kolegové mu skvěle sekundovali, obzvlášť Jessice Lange je uvěřitelné každé i jen nepatrné gesto natolik, že bych tý čubce s velkou chutí šlápla do její vychytralý tváře. Jenže to nic nemění na faktu, že jsem do tak zvučných jmen jakými jsou Shakespeare-Taymor ještě nedozrála. (15.12.2009)

Chápu, že Shakespeare byl geniální v tom, že do svých příběhů kombinoval minulost a současnosti a pak to v jednotě nádherně fungovalo. Vůbec si ale nejsem jistý, zdali to funguje i v případě dnešní minulosti a současnosti. Titus se totiž s ničím nesere. Harleye v armádě, kulomety po ruce, dvě znepřátelené strany jezdí v autech, ve kterých se proháněl Mussolini a Patton. A všecko se to pořád děje v rámci římského příběhu, který sám o sobě ani špatný není. Anthony Hopkins září jako obvykle a při poslední scéně to dokonce naprosto zboří. Je ale dost těžké projít tím vším, když je sám o sobě film dlouhý 160 minut a počkat si na závěr. Popravdě ale ten závěr za to všecko stojí. Myslím tím délku nebo fakt, že režisérka zkombinovala nemožné. Závěr je totiž tak unikátní scénou, že vidět jí jednou by bylo skoro škoda. Závěr je vrchol bláznovství, kterým musí, podle mě, režisérka oplývat. Jinak by nikdy takovou zplácaninu nenatočila. (18.04.2011)