Americký přítel

Podivuhodný příběh průměrného člověka, jenž znejistěn těžkou nemocí a sveden velkou sumou peněz upadne do neprostupného a neprobadatelného labyrintu vražedných intrik. Psychothriller zdařile kombinovaný s road-movie, která nás provádí džunglí Hamburku, Paříže a New Yorku. Řemeslně zručná sbírka odkazů na díla klasiků filmového thrilleru, kteří si tu zahráli i drobné gangsterké roličky (Nicholas Ray, Sam Fuller, Peter Lilienthal, Daniel Schmid, Jean Eustache a Lou Castel). V hlavních rolích herci naprosto rozdílných typů: Bruno Ganz a Dennis Hopper. Z Hopperovy evropské herecké anabáze zřejmě nejlepší výkon. (23.08.2005)

Osobitá noirová kriminálka si plyne v pomalém tempu s důrazem na realističnost akce i vhodně obohacující rodinnou linku, aby o to více Wenders několikrát překvapil lehce podivným vyústěním. Všechny tři hlavní postavy si zachovávají určitý kus tajemna a ač se film chvílemi výrazně soustředí na jejich psychologii, stejně každý z protanogistů minimálně jednou záhy překvapí zcela neočekávatelným konáním. Chvílemi mi to svým „ujetým“ nádechem s kouskem tajemna (a zároveň tou vizí prostředí, kde se vražda stala normální, téměř každodenní záležitostí) připomínalo Blierův Studený bufet, i když nenechte se zmýlit, ve Wendersově filmu je humoru naopak velmi pomálu. Jako milovník kvalitního krimi ze staré školy jsem se i zde hodně bavil, pánové Hopper a Ganz mi ve svých osobitých rolích dobře sedli a ocenil jsem i propracovaný vizuál. Nicméně souhlasím s výtkou mnoha spolukomentujících ohledně několika až zbytečně natažených dlouhých scén, v nichž i film s tak podmanivým dějem a dobře budovanou atmosférou chvílemi ztrácel na napětí. 80% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (25.03.2021)

...zřejmě pokus o artovou variaci...asi...výsledkem je podivnej hybrid...první polovina mě iritovala svou tzv. evropskou náladovostí...Wenders tu látku intelektualizuje... i přes vizuál, který ostentativně dává najevo svoje lavírování na hraně umělečna a kýče ( dokud jen pracuje svýraznými barvami, tak se na to kouká docela dobře, ale některý kašírovaný obrazy mi přišli jaksi mimo...prostě jsem nechápal, co mi tim chce autor sdělit...a tenhle pocit jsem měl vlastně u celého filmu)...tady mě to ale ještě tak neiritovalo, protože to má určitou dramaturgickou čistotu a sevřenost...první žánrová scéna v Metru je překvapivě solidní....druhá se z nadějného začátku překlopí v jakousi podivnost - doteď nevím, jestli to bylo myšleno vážně nebo parodicky nebo oboje ( Hitchcock např. často spojuje polohu thrillerovou, bizarně komediální a morbidní, ale umí ty prvky propojit, tady to působí jenom divně )...a závěr už šel plně mimo mě...to už je jenom taková podivná plochost...konstrukt, který neví, o čem vlastně vypráví a jestli má být žánrovkou nebo uměním...Wenders nepřistupuje k žánru zevnitř, se znalostí jeho atributů, ale zvenčí - jako k hračce...neumí s ním pracovat na větší ploše, neumí mu propůjčit ryzost, oživit ho...v tomhle směru na mě daleko plnokrevněji a v důsledku i existenciálně tísnivěji působí klasické adaptace Highsmithové - Cizinci ve vlaku nebo Talentovaný pan Ripley...tenhle způsob kinematografie se mi naopak jeví jako poněkud nešťastný... (30.08.2011)

Tohle je pro mě film, který je přesně na pomezí toho, že by to mohlo být skvělé, a toho, že je to prostě jenom dobré. Wim Wenders má jistou a dobrou režii, ale nic to nemění na tom, že mě to v některých momentech nudilo. Herecky ale v podstatě nemám co vytknout. Hercům se daří budovat atmosféru v souladu s prostředím a s režisérskými záměry. (04.11.2015)

Podobne ako vo svojej neskoršej tvorbe spája Wenders tradičný americký film (tentoraz akčný) so svojim vlastným štýlom. Jeho adaptácia klasického románu Patricie Highsmithovej RIPLEYHO HRA (1974) sa odklonila od pôvodnej predlohy, aby nechala vyniknúť ovzdušiu paranoidného napätia a expresionistických farieb, ktoré tvoria bázu tohto psychlogického trilleru, miestami až uhrančivého... (20.03.2009)