Hlas moře

Vynikajúca dráma, ktorej dominuje úžasný herecký výkon Javiera Bardema a nádherná hudba. Prečo musíme žiť, keď sa nám zdá, že to nemá zmysel? Filozofické tápanie nad zmyslom našej existencie, následky za osudové rozhodnutia. Smrť, ktorú sa všetci všemožne snažia oddialiť, či nepripustiť a tu je podaná ako niečo nevyhnutné - ako niečo, čo oslobodzuje. Mám právo zomrieť, keď neviem, čo robím na tomto svete? Ako spomína Pomo, krásny kamerový nálet nad veľkolepou prírodou je jedna zo scén, kedy by som bola vďačná za krídla a tú lietajúcu nádheru mohla prežiť na vlastnej koži. (08.01.2009)

Tohle byla rozhodně nejkrásnější scénka filmu. Nádhera. Jináč, ve filmu mě uspokojovala spíše jeho první polovina. Co se týče emocí, co se týče napětí. Co se týče celkového vtažení do děje a především poté vyřčených myšlenek. Ve druhé půlce to na můj vkus sláblo a závěr jsem dal takřka bez emocí, což mě samotného zaskočilo. Ještě jsem snad neviděl film, kde divák fandí hlavnímu hrdinovi, aby zemřel a přitom vůči němu chová své sympatie. Obrovskou výtku bych měl snad pouze k enormnímu telenovelovskému zápachu, který rapidně umocňovala španělská jména, která jsou pro tyhle nesmysly typická. Spoiler alert. Jak už jsem zmínil...Slzička sice neukápla, ale při Ramónově odchodu na věčnost, jsem přeci jen jakési mrazení v zádech pociťoval. I když je člověk připraven zemřít, tak sledovat poslední záblesky života v očích umírajícího, je přeci jen silné kafíčko. Jinak jsem samozřejmě pro eutanázii. Člověk by měl mít výsostné právo rozhodovat o osudu svého života. Zvláště v tomto případě. Člověk ležící na svém lůžku 30 let, musí být za tu dobu sakra dobře a pečlivě rozhodnutý. Chvilkami mě to nudilo. Dvě hodinky jsou na jednu místnost příliš, ale celkově to na ty slabší 4 kousky prostě vidím. K hlubokému zamyšlení mě to přeci jen přivedlo. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatelka eLeR. (11.05.2016)

Má člověk právo rozhodnout si o svém životě, patří jen jemu, nebo má zodpovědnost k těm, kteří se o něj starají, kteří ho milují a jejichž životy ovlivnil a dal jim, ač nehybný, mnohdy ten správný smysl? I když se Ramón alespoň občas přes svoji nemoc dokázal přenést a na chvíli se zaradovat, zase se "každé ráno probouzel s potřebou zemřít". Říkám si, jak je to křehké téma, jak je zmanipulovatelné........ Asi dost dlouho ve mně zůstane scéna, kdy Ramón vzpomíná na svůj úraz a zatím si jeho podstatné životní okamžiky prohlíží přítelkyně na fotkách nebo když ho vezou k soudu, jak dychtivě otáčí hlavu za každou "nepodstatností", kterou vidí skrze okénko - to už jsem si zaslzela. Přitom film mě nijak citově nevydíral, naopak byl podán s taktem a vkusem, obrovskou zásluhu Javiera Bardema z výčtu pozitiv nevyjímaje. (26.12.2005)

Tématicky i zpracováním mimořádně silný, byť zneklidňující film. Tíživá tématika dobrovolného odchodu ze života je zachycena realisticky, bez laciného sentimentu, a přesto mimořádně emotivně. Výborný výkon Javiera Bardema v hlavní roli, ale i obě jeho ženské partnerky ve svých rolích excelují. Společensky závažný snímek, jakých se natočí málo. Celkový dojem: 95 %. (21.10.2009)

Stašně moc dlouho už o tomhle filmu přemýšlím a ještě dýl se rozhoduji mezi 4 a 5-ti hvězdičkami. Výsledek vidíte sami a rozhodla jsem se tak proto, že mi prostě některé pasáže ve filmu nesedly a přišly mi trošku moc "cituplné". Teď si nejsem jistá tím slovem, které jsem použila, tak raději příkalad: Jde hlavně o hrdinův první let - rozběhne se, vyskočí z okna, letí (mimochodem úžasná práce kamery) a teď k tomu hraje bombastická operní árie - to je přesně to, co mi přišlo už trochu přehnané. Ale abych jenom nenadávala - jde o velmi výborný film, který se snaží přiblížit problém eutanazie, přátelství, bezmoci, pomoci bližnímu, ... Nemá cenu zmiňovat herecké výkony jednotlivě, protože jsou všechny fantastické, obdivuji Alejandra Amenábara, že zvládl celý film napsat, zrežírovat, natočit, napsat skvělou hudbu a já nevím co ještě - prostě Oscar je podle mě zasloužený a film rozhodně stojí za shlédnutí. (13.04.2005)