Režie:
Evžen SokolovskýScénář:
Jaroslav DietlKamera:
Eduard LandischHudba:
Otmar MáchaHrají:
Jaroslav Moučka, Jiřina Švorcová, Petr Svojtka, Jarmila Švehlová, Renáta Doleželová, Josef Bláha, Jiří Štěpnička, Martin Růžek, Alois Švehlík, Josef Bek (více)Epizody(13)
Obsahy(1)
Hrdinou třináctidílného seriálu je okresní tajemník KSČ v Brodu Josef Pláteník. Působí v silně průmyslovém a bouřlivě se rozvíjejícím se kraji.Každý jeho den je plný událostí, které je nutno řešit. Pláteník je člověk, který cítí svou odpovědnost za přítomnost i budoucnost naší země. (woody)
Recenze (225)
Tak jsem si dopřála další nostalgickou vzpomínku. Nevím, jak to napsat, abych nepobouřila odpůrce tohoto seriálu, že se mi to líbilo víc, než při prvním dávném shlédnutí. Je to poměrně věrný obraz minulosti, protože pan Dietl, když psal své příběhy z určitého prostředí, vždy se s ním podrobně seznámil, aby působilo věrohodně. Pokud by tyto seriály nebyly natočeny, těžko by si za pár let někdo vzpomněl, jak to tehdy vlastně bylo. Dokumenty nemají takovou diváckou sledovanost a mohou být poplatné režimu. Samozřejmě seriál se nemusí líbit, může z dnešního pohledu připadat zdlouhavý a nudný, ale po filmařské a herecké stránce je mnohem lepší než současná televizní tvorba. Třeba ve vedlejší roli se vtipnými glosami dobře prezentoval Josef Bláha. Pan Moučka se velmi profesionálně zhostil role až nereálně kladného hrdiny bez bázně a hany. Nebylo by na škodu, kdyby v každé straně a to napříč politickým spektrem, byl aspoň jeden takový poctivý, nezkorumpovaný a slušný Pláteník, i když dneska by si neříkal soudruh, ale pan a nezdravil by „Čest práci!“ ale „Dobrý den!“ Vždyť jsou to stejně jenom slova. Možná by se dneska mohlo natočit pokračování seriálu po třiceti letech prokládané přímými přenosy z parlamentu. ()
Při vyslovení názvu seriálu OKRES NA SEVERU se mi vybaví mé dětství, 80. léta minulého století, nedělní dopoledne, doba po „dětské kultovce“ (STUDIO KAMARÁD) a „chvilce pro diváky propadlé sázení“ (SPORTKA) ale především se mi vybaví „čisto-čistá-a-ničím-neředěná“ NUDA. Tento seriál jsem fakt nemusel - znuděně jsem odcházel a raději si hrál s angličáky nebo s plastovými indiány, a těšil se na chvíli až zase poběží nějaký „akčnější“ seriál (HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, PANOPTIKUM MĚSTA PRAŽSKÉHO etc.). Dnes bych s největší pravděpodobností jednal úplně stejně (vyjma těch angličáků a plastových indiánů). ()
Dokázal jsem to. K záměru nahlédnout do nejtemnějších zákoutí seriálové tvorby před rokem 1989 mne pošťouchlo konstatování jednoho známého, že Chalupáři jsou co do propagandy čajíček. A také tohle. Bylo to jednodušší, než jsem čekal. Seroš jde prý v Bontolnadu přes pulty jako housky na krámě, takže opatřit si kopii dalo nižádnou práci, a i když člověk hře na reálný socialismus uvyká pomalu, nakonec jsem se bavil skvěle: Herecké výkony z valné části druhořadých osobností zatěžuje takový budovatelský patos, až oči přecházejí. Motivy jsou vybírány přísně ideologicky a rozplétány jednoznačně dle notiček strany. Předivo s čímsi, co by šlo považovat za skutečnost, je řídké jako kyslík nad Litvínovem. Osobnost okresního tajemníka Strany Josefa Pláteníka obestírá aureola svatosti, což scénář se znatelnými rozpaky opakovaně reflektuje. Dlouhé monology doprovázené detaily Močkových prázdných vidů natahují diváka na pomyslný skřipec trapnosti. Hlavní zdrojem zábavy je ale zjevná bezradnost, s níž Dietl se Sokolovským často zápasí s náročnou zakázkou - ospravedlnit mechanismy reálně socialistické společnosti, obnášející perzekuci na základě odlišných názorů, přesuny "k lopatě", zjevné zaostávání sektoru služeb, klientelismus. Výsledky nemají daleko k absurdnímu dramatu. Na druhou stranu je seroš ve výsledku značně podhodnocen. Přes nevalné řemeslné, umělecké kvality skýtá jeho sledování mnohá hříšná potěšení, zvlášť když je ideologický záměr je ve své bezbřehosti, na rozdíl od rafinovanějších produktů [Chalupáři] málem neškodný. Příští stanice: Žena za pultem či Muž na radnici? ()
“My nezapomínáme, to si nemůžeme dovolit!” Za normalizace muselo mít každé povolání své zastoupení v seriálové tvorbě. A tak například po Ženě za pultem, Muži na recepci či Plechové kavalerii přichází na scénu soudruh tajemník Pláteník, který v podobě Jaroslava Moučky uvádí na scénu nejhorší československý seriál, s jakým jsem měl zatím tu čest. A že tam pověstná čest padne skutečně nesčetněkrát. Banální zápletky, které se opakují díl co díl. V každé epizodě hraje vyhrocená hudba v situaci, kdy se to absolutně nehodí a působí to nechtěně směšně. Soudruh tajemník promlouvá motivačně k hokejovému týmu v kabině a outsider za chvíli senzačně pobije suverénní Spartu... Světlá výjimka je Pláteníkův zeť Svojtka, který jako jediný není zapřisáhlý komunista. A nejhorší poté Švorcová, to byla fakt příšerná herečka. Zkrátka, odvrácená scenáristická tvář Jaroslava Dietla. “Já ti to vysvětluju jako soudruh soudruhovi, soudruhu!” ()
Galerie (14)
Zajímavosti (30)
- Seriál byl vysílán například i na Kubě. (M.B)
- Herec Jaroslav Moučka (Pláteník) si po odvysílání seriálu stěžoval řediteli ČST Janu Zelenkovi, že nemůže v Praze najít práci v žádném divadle. (raininface)
- Matějka (Josef Bláha), osobní řidič tajemníka Pláteníka (Jaroslav Moučka), je jím v epizodě Důtka s výstrahou (1981) titulován jako Rudolf, ale v epizodě Přelíčení (1981) při projíždění havarovanou chemičkou mu Pláteník říká Františku. (Robbi)
Související novinky
Jiřina Švorcová: 1928 - 2011
Po dlouhé nemoci zemřela v pražské léčebně dlouhodobě nemocných česká herečka Jiřina Švorcová. Dcera stavebního dělníka a hostinské vystudovala učitelský ústav a Státní konzervatoř v Praze. Po jedné… (více)
Zemřel herec Jaroslav Moučka
Krátce po úmrtí herečky Mileny Dvorské, odešel do pomyslného hereckého nebe také její kolega Jaroslav Moučka. Došlo k tomu v sobotu 26. prosince. Dnes to oznámilo Vinohradské divadlo, jehož členem… (více)
Pár poznámek: 1. Seriál by byl báječnou náhražkou již neprodávaného rohypnolu, kdyby nebylo těch velice dramatických znělek, které v normálních filmech režiséři používají jen zřídka a pouze k doopravdy tragickým okamžikům, třeba když hlavní hrdina zemře. Zato Sokolovský je do děje lupá každou chvíli, třeba když se Pláteník dozví tak závažný fakt, že jeho budoucí zeť není v SSM, anebo když na schůzi dojdou k závěru, že tomu a tomu musejí pozastavit členství ve straně. 2. Seriál vyřešil jednu pradávnou záhadu, totiž co dělá Superman, když zestárne a má těsně před důchodem. Odloží své létající spodky a jde dělat do Brodu okresního tajemníka. 3. To s těma odloženými spodkama jsem kapku přehnal... on je sice pověsí na hřebíček, ale místo nich si opatří věrného řidiče Bláhu, který ho doveze, kam potřebuje. Dá se tak říct, že Bláha se stal Pláteníkovými létajícími spoďáry. Tak mě napadá jedna hádanka: jaký je rozdíl mezi Supermanovými spoďáry a těmi Pláteníkovými? Oboje vás donesou, kam chcete, ale ty Supermanovy u toho tolik nežvaní. 4. Bláha má práci snů, jednou dvakrát za den někam Moučku odveze a jinak má těžkej lehároš. fakt by mě zajímalo, co v přestávkách dělá. Nehledě na to, že Moučka by mohl řídit auto sám, stejně při jízdě nic nedělá, ani si nečte noviny, ani materiály, ani nepracuje na laptopu, jen bohapustě kouká z okna a žvaní s řidičem. 5. Pláteník auto využívá k všelijakým výletům (zajedeme si jen tak do chemičky) a k vyřizování soukromých věcí, ovšem na rozdíl od chudáka Řandy mu to prochází (viz dále bod 7) 6. Superman Pláteník vyřeší jakoukoli zapeklitou pracovní situaci a ještě navíc velice úspěšně zasahuje do všech myslitelných lidských oborů, zkrátka takovej normalizační da Vinci. Třeba na něj tlačí trenér místního hokejového družstva v podání Přeučila, aby coby okresní tajemník KSČ šel před důležitým zápasem do kabiny a přednesl hokejistům motivační projev (!). Moučka doopravdy jde a řekne hokejistům takový fantastický věci, že by to rozbrečelo i Jana Plavce, srazilo mu sebevědomí tak, že by mu ho zpátky nevrátilo ani přečtení všech svých příspěvků na fb a vyplnění motivačního notýsku. Zkrátka ty hokejky začnou sázet jeden gól za druhým. Podobně mi dlouho v mysli zůstane scéna, kdy Pláteníkovi nadšeně děkuje, třese rukou a navrhuje na Nobelovu cenu architekt místního divadla poté, co ho okresní tajemník obdaří úžasnými postřehy, že jako budova divadla musí lidi přitahovat, aby do ní rádi vstupovali. 7. Řanda byl vykreslen jako padouch, ovšem podle mě to bylo vůči němu velmi nespravedlivé. Vždyť ty jeho dýchánky se lišily od těch Pláteníkových oslav jen tím, že na nich měl mladé dívky, zatímco Pláteník si vystačil s chlastem. Zaujalo mě, jak si Moučka vzal příklad z Masaryka, padouchovi nepodává ruku. 8. Dietl v tomto seriálu prokazuje, že doopravdy neměl moc velký smysl pro humor, neboť tu nejsou vůbec žádné legrační scény (přitom by stačilo tak málo, nasadit Moučkovi červený nos, nechat ho sebou fláknout na chodbě apod.). Zároveň Dietl v tomto seriálu, na rozdíl od jiných jeho děl, neprokazuje, že umí scény dramatické. 9. Pláteník ve své vzorné kariéře pouze jednou požádal o protekci, a to pro svého ochrnutého kamaráda, kdy zavolal do jeho podniku, aby ho nechali ve funkci. Což mě fascinuje, neb ten kamarád byl lesníkem. Takže mu jeho podnik upravil terénní auto na ruční pohon a on se tak mohl dát prohánět po lesích. To by mě fakt zajímalo, jak mohl dál plnohodnotně zastávat svojí práci, to měl jako zajíce, srnky apod. tak vycvičené, že se zdržovaly zásadně okolo lesních cest a silnic? A taky musel mít v revíru jedině čestný pytláky, kteří mu prchali zásadně po silnicích. 10. Musím se přiznat, že ten závěr jsem nepochopil. Pláteník and his boys přijdou na nějakou schůzi, ostatní účastníci nadšeně plácají, Moučka se zeptá, proč tak tleskají, copak přijel ÚV? Prachař mu odpoví, však ty víš, čemu tleskají. Moučka se pousměje a začne nadšeně plácat taky. A všichni tak tleskají až do závěrečných titulků. Možná to byla drobná Dietlova radost, páč na prvním místě v titulcích byl on. Na obecné téma tleskání a jeho absurdity by se dala napsat celá úvaha, kterou mě ale momentálně nebaví smolit () (méně) (více)